Všichni moji blízcí

Pro mne jeden z nejlepších polistopadových filmů od specialisty na Wintona - Mateje Mináče. Jedná se o skvostně herecký obsazený příběh jednoho z 669 zachráněných dětí, resp. jeho rodiny od Mnichova do začátku 2. světové války. Jak pomalu se příběh rozjíždí, o to větší grády nabírá v druhé půlce filmu. (10.08.2011)

Výborně promyšlený příběh Matěje Mináče a Jiřího Hubače, jehož kouzlo se zfilmováním rozhodně neztratilo. Silné osudy opravdových lidí v komplikovaných životních situacích a 'skromný hrdina' Nicolas Winton opravdu chytnou za srdce. Takových filmů je málo a je dobré si připomenout osudy mnohých lidí i ohromující činy velkých zachránců. Pět hvězdiček za těch (minimálně) pět slz, co mi tekly na konci filmu - a to se nestává tak často... (22.12.2009)

Víc jak 3 hvězdy dát nemůžu. Téma je sice silné, ale většina filmu je natočena hrozně nereálně - před vpádem nacistů do Čech až přehnaně idylicky, že i herci zde přehrávají, protože jejich postavy nemají psychologické pozadí, jen jsou jakýmisi črtami či spíše ilustracemi doby, pozdější období je zase přehnaně černé a depresivní - ne že by jinak nebylo, ale chybí tady jakákoliv realistická vyváženost. ----- Film, který je ovlivněn hrdinským činem Nicholase Wintona za 2. světové války, kdy zachránil hodně židovských dětí. Režisér Matěj Mináč nám předestřel téma v širším hávu - sledujeme osudy rozvětvené židovské rodiny, kam patří i slavný hudební virtuoz, od konce 30. let 20. století až po nevyhnutelnou tragédii rozpadu celé rodiny přičiněním nacistických pohlavárů. Od zasněných chvil se pomaličku přesouváme do stále temnějšího období, dosavadní úspěchy rodiny se rozplývají v narušených vztazích, zákazech, na židovskou rodinu ve vile se lidé začínají dívat skrz prsty. A v tom je právě problém tohoto filmu - v určité nerealističnosti zobrazení doby. Život rodiny z doby před vpádem nacistů do Čech jsou až přespříliš idylické a přeslazené, zatímco období okupace vždy a jedině černé, tmavé, depresivní a bez naděje. Ne že by takové nebylo, ale přece jen chybí určitá vyváženost. Stejně tak herecký ansámbl je sice rozsáhlý - Libuše Šafránková, Josef Abrhám, Jiří Menzel, Tereza Brodská, Jiří Bartoška, Jiří Lábus a mnozí další -, ale jejich herectví je neuvěřitelné. Nevěříte jim jejich nakašírované postavy z plakátu, jejich chtěné herectví, kde není co hrát, když chybí hlubší psychologizace postav. Ale jinak téma je silné, škoda, že si ho užijeme až v smaotném závěru filmu, kdy konečně jde o skutečné lidské osudy, ne barvotiskový plakát. Disk je mizérie českého kalibru. Na úvod se spustí protipirát, trailery na filmy Hodinu nevíš, Jánošík, další najdete dva v menu, jinak nic, nic, kromě filmu v podivném obrazovém formátu 4:3 (letterbox 1,66:1), se stereo zvukem, špatnými postsynchrony a občas přesvíceným obrazem. (23.04.2009)

Všichni moji blízcí je super film s přední českou hereckou smetánkou. Bohužel to není skvělý, úžasný či dokonalý film, i když k tomu nemá vůbec daleko. A proč? To přesně nemůžu říct, ale přišlo mi, že byť mi byly postavy představeny pořádně a měl jsem čas se s nimi sžít, abych je později mohl litovat, tak mi snímek přišel takový nudný a až posledních 20 minut (z čehož nějakou tu část tam tvoří dokument o panu Wintonovi) mě dokázalo opravdu dostat do příběhu. A přitom film jako takový je poctivě odvedená práce, neměl jsem s ním nějaké problémy, jen mě holt neuměl správně zapojit a já jsem těm veskrze sympatickým postavám neměl jak fandit. Zkrátka a dobře, film to je kvalitní, ale myslím si, že by se z tohoto tématu dalo "vyždímat" ještě o kousek více. 80 %. (30.03.2013)

Nicholas Winton, skromný dlouho neznámý muž a Matěj Mináč v dalším pokusu o ještě větší seznámení se s ním. I když k tomu přistupuje tentokrát ne tak, jak jsem očekával a ta velká postava českých novodobých dějin je posunutá dozadu, aby pouze pomohla s dramatických vyvrcholením filmu. Místo toho je pomalu navozena atmosféra židovského světa se všemi klady a zápory z pohledu jedné velké rodiny, která rozhodně není zcela košer, ale kulturu a postavení odráží výborně. Samozřejmě i kvůli dalšímu duetu Abrháma a Šafránkové, ale i malým dětem, jejichž vztah je smutným mementem všech tragédií, které se ve válce staly. Možná je rozjezd natahován až trochu moc, ale na druhou stranu se tak postavy dostanou člověku pod kůži a když pak náhle začne děj přitvrzovat a gradovat, o to více ho zajímá, co bude dál. A že to není nic pěkného asi nemusím říkat. Na toto téma už bylo natočeno nespočet filmů, ale je fajn mít i jednoho opravdu dobrého zástupce doma. Poslední půlhodina je neskutečná ždímací bomba.. Co se týče technické stránky, nemůžeme samozřejmě čekat nějaké opravdové vizuální pochoutky, někdy je televiznost možná vidět až moc, ale ve většině případů je velmi povedený, kamera a střih v pořádku, tady snad ani nešlo co pokazit. Soundtrack výborný, tklivé houslové melodie provázejí poslední část filmu často a umocnují to zoufalství a zmar. Závěr nějak připomněl Titanic (hudebně i způsobem snímání) Ale to myslím není na škodu, úvod Titanicu miluji. Suma: úžasný film o lidskosti v protikladu se čirým zlem, ve kterém se očima jedné rodiny můžeme blíže podívat na nejvýznamnější událost 20. století, žel rozhodně ne nejlepší.. A vidět zase jednou židovskou kulturu v pohybu se mi líbilo taky (06.06.2012)