Skleněné peklo

Pravděpodobně se jedná o nejlepší katastrofický film všech dob. Navíc se pyšní takovou úžasnou dvojicí jako je McQueen a Newman. Člověk neví, kterým charismatem se má nechat převálcovat dřív. Bohužel je film plný klišé) tohle slovo nesnáším, ale nemůžu si pomoct), které možná sám vytvořil, ale v kontextu éry katastrofických filmů je to fuk. Tvůrci si také mohli odpustit trochu toho patosu, ale i tak je to nejlepší z nejlepších v žánru. (01.12.2006)

Co říct k této klasice? Snad jen, že se od románu v mnoha věcech liší. Jak ve stylu a způsobu záchrany, tak ve výšce budovy a počtu pater, jménech hlavních hrdinů, městě, kde se samotná budova nacházela, velmi často i ději a postavách a jejich úmrtích (a to mám na mysli z těch hlavních, kteří většinou v knížce neumřeli). Prostě, když si to přečtete, budete neuvěřitelně překvapeni, jak je to jiné a oproti knížce lacinější a Hollywoodštější. Ale přesto přese všechno je to ten nejlepší katastrofickej film, jakej jsem viděl. Ani předtím ani potom se tomu nic nevyrovnalo. Nejen díky Newmanovi a McQueenovi a všem ostatním hercům, ale i díky skvělému prostředí, trikům, režii a vůbec na co si člověk může vzpomenout. Škoda, že opravdu dobrý film může člověk vidět poprvé jenom jednou. I když je to veskrze hloupá věta, má v sobě spoustu pravdy. Kéž by to fakt šlo víckrát. (04.03.2006)

Skleněné peklo jsem prvně viděla již před dávnými časy, ještě jako zvídavé dospívající dítko a pamatovala jsem si z něj jediný kratinký výsek s lanovkou. Nyní po letech jsem jej zhlédla již celé. Ačkoliv jsem za celou dobu sledování nepocítila snad skoro žádné pocity napětí či neklidu nad probíhajícím dějem, jedná se pro mě o perfektně zpracovaný a natočený snímek. V době vzniku musel způsobit divákům značnou újmu na nervech:) A jak zneklidňující a prorocká jsou závěrečná slova filmu, jež pronese Steve McQueen. Kdyby tehdy jen tvůrci tušili, že o několik desítek let později se tyto "obyčejné" věty až s nápadnou podobou zhmotní do jedné z největších tragédií, jaké kdy (nejen) Ameriku postihly. (23.10.2011)

„Proč to sakra dělají takhle těžký?“ - „Chcete to lehký?“ - „Mohli by nám navrhnout ochranný oblek jako pro fotbalisty.“ - „Kdo by platil za naši hru?“ Kousavé a trefné shrnutí vztahu společnosti k hasičům. Film sice není jen o nich, ale jejich statečnost a oběti jsou akcentované. S postupující projekcí u mě začaly mizet obavy z brutální stopáže, a kdyby se všechny katastrofické filmy točily takhle, asi bych se jim přestal vyhýbat. Úvodních cca 35 minut se toho sice moc neděje, ale pak začne skutečné skleněné peklo. Cítíte u něj opravdové nebezpečí, kdykoliv může něco bouchnout, zřítit se, hrozí udušení a uhoření. Mrtvých přibývá a napětí graduje. A herci v hlavních rolích jsou výborní, zvlášť McQueenův velitel hasičů. Zub času se tu až tolik neprojevuje (krom zadních projekcí) a užijete si spoustu působivých scén (např. „výbušná“ pasáž byla prostě skvělá, včetně toho skoro až absurdního rychlokurzu detonace). Za mě to budou silné 4*. „Já to nezvládnu. Spadnu. Vím, že spadnu!“ - „Tak půjdeš první. Když spadneš, nevezmeš nás s sebou.“ (28.04.2019)

Skleněné peklo se už dnes takřka po více jak třiceti letech zařadilo ke klasice žánru "Katastrofický film" který se především v sedmdesátých letech rozmohl zvláště když nebylo co točit, tedy především v období politické nebo ekonomické krize. Společně s Dobrodružstvím Poseidonu, Zemětřesením nebo s Letištěm a Letištěm 1975 jej řadím ze všech jmenovaných filmů úplně nejvýše a to nejen za ty tři Oscary který tento snímek získal. Vůbec rok 1974 dal v Oscarech nečekanou příležitost hnedle dvěma filmům a vedle již zmíněného Skleněného pekla pak získal dvě ceny i snímek Zemětřesení. Základem úspěchu filmu, bylo v první řadě jeho jedinečné obsazení, především pak ve dvou hlavních úlohách. Architekt Paul Newman a modrooký sympaťák, šéf hasičů starý a zkušený mazák Steve McQueen společně zažívali své nejlepší časy (zvláště pak Steve McQuenn, pro kterého to byla vůbec jedna s posledních rolí), a coby jako známé filmové hvězdy společně patricipovali a prožívali jistou renesanci. Ale i další byli dobří jako např. William Holden, Faye Dunaway nebo původem zpěvák ve filmu sňatkového podvodník Fred Astaire ty všichni byli vynikající a skvěle se navzájem doplňovali. Snímek má neuvěřitelné silnou atmosféru v překonání sama sebe, v nasazování života za ostatní, v přátelství dokud krize i když se ztrátami není společnými silami zažehnána a problémy vyřešeny. Bez možnosti digitálních efektů avšak tehdy s výbornými vizuálními efekty, střihem, kamerou a s všemožnou technikou jsme naprosto vtažení do závažného morálně-technického dilematu při požáru smýšleného nejvyššího mrakodrapu (opravdu důvěryhodné exteriéry i interiéry 30 m. vysokého modelu), světa a nic není opravdu ponecháno náhodě. Opravdu skvělá filmařina a co se týče žánru tak prostě klasika. I ten starý (nevím jestli původní), Československý dabing ve kterém nám ČT film nabídla také ušel. Dočkáme se někdy v budoucnu zdařilého remaku..? (09.06.2007)