Skleněné peklo

Ďalší z rady vynikajúcich katastrofických filmov, ktoré v tej dobe vznikali ako na bežiacom páse, s obľúbenou hereckou elitou McQueen a Newman, ktorá zrejme prispieva k vyzdvihnutiu práve tohto filmu nad tie iné rovnako vydarené. Mne sa však zdá, že predsa len The Poseidon Adventure na mňa zapôsobil napínavejšie. (21.02.2010)

je velmi tazke hodnotit film, ktory ma uz 40 rokov a akcne a katastroficke filmy to maju este horsie. dramy mozu mat aj 50-60 rokov a pribehu to moze skor pomoct, ako uskodit, avsak tento typ filmov, akym je Sklenene peklo, musi byt niecim vynimocny, aby dokazal zaujat aj po takej dlhej dobe. velkym negativom filmu je dlzka. takmer tri hodiny su naozej prilis. herci nepodavaju ziadne oslnujuce herecke vykony a dialogy, nuz, tie su niekedy takmer az komicke. ale aby som nebola zase iba kriticka, tak efekty na tu dobu fajn, Steve a Paul, tak na tych sa mozem pozerat v comkolvek, to je fakt. a postava Stevea bola naozaj velmi sympaticka. strasne som mu fandila. aby som to teda zhrnula, na sobotne alebo nedelne poobedie celkom fajn, ale jedine v povodnom zneni, inak si to snad ani neviem predstavit. (09.11.2015)

Mať podobné personálne a materiálne zabezpečenie filmu v dnešnej dobe, to by bola lahôdka. Ale na svoju dobu vyše tridsať rokov dozadu dokáže veľmi perspektívne konkurovať aj dnešným rivalom na trhu, dokonca vytvára aj mierne monopolné postavenie. Počas náročnej minutáže sa prakticky stále niečo deje, niečo (niekto) padá, niečo sa hasí, zachraňuje. V krajných situáciách nesmú chýbať dramatické výstupy, kedy sa do popredia dostáva pravá stránka ľudského charakteru. To v mnohých podobných filmoch chýba, tu to divák dostane aj s úrokmi. Z čoho mám väčšiu radosť je, že technické kiksy alebo logické prešľapy sú maximálne zminimalizované. To však nie je prípad hereckého faktora, kde okrem McQueena a Newmana im takmer nikto v prejave nestíhal. 90%. (23.12.2007)

(1001) Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady. Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí. Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr. (25.08.2015)

Věřím že film udělal mrakodrapům podobnou "službu" jako svého Čelisti koupání v moři. V 70. letech zkrátka číhalo nebezpečí a následně smrt úplně všude. Na konci Skleněného pekla jen suše zazní, že vše dopadlo dobře, že mrtvých není ani 200. McQueen je prostě drsoň jako prase. Já měl ovšem vždy raději Paula Newmana. 85% (11.08.2023)