Skleněné peklo

Co říct k této klasice? Snad jen, že se od románu v mnoha věcech liší. Jak ve stylu a způsobu záchrany, tak ve výšce budovy a počtu pater, jménech hlavních hrdinů, městě, kde se samotná budova nacházela, velmi často i ději a postavách a jejich úmrtích (a to mám na mysli z těch hlavních, kteří většinou v knížce neumřeli). Prostě, když si to přečtete, budete neuvěřitelně překvapeni, jak je to jiné a oproti knížce lacinější a Hollywoodštější. Ale přesto přese všechno je to ten nejlepší katastrofickej film, jakej jsem viděl. Ani předtím ani potom se tomu nic nevyrovnalo. Nejen díky Newmanovi a McQueenovi a všem ostatním hercům, ale i díky skvělému prostředí, trikům, režii a vůbec na co si člověk může vzpomenout. Škoda, že opravdu dobrý film může člověk vidět poprvé jenom jednou. I když je to veskrze hloupá věta, má v sobě spoustu pravdy. Kéž by to fakt šlo víckrát. (04.03.2006)

Výkladní skříň katastrofického žánru, pečlivě vystavěná v dobách jeho největší slávy. Výborně funguje i dnes a může po právu s opovržením shlížet na všechny ty Asteroidní Kataklyzmatické Armageddony, Zemětřesení 12,6: San Francisco 2017 a další. Narozdíl od těchhle směšných srágor, které jsou vlivem nějaké kolektivní úchylky realizačních týmů s oblibou točené na několik dílů, se na Skleněné Peklo můžete bez ohrožení svých duševních schopností podívat v jednom kuse. Doporučuju ovšem DVD (nebo cokoliv s vyšším rozlišením, co přijde), protože se vám nebude chtít bez pauzy odbíhat na záchod, a od začátku do konce je to štace dlouhá podobně jako z přízemí do 135. patra;) A v televizi je zase těch přerušení reklamami (BTW řvou, ne že ne) zase trochu moc a ruší to dynamiku tohohle skvělého napínáku. Za zmínku stojí i vpravdě luxusní dabing, ale spolehněte se na to, že někoho nenapadne (nebo nebude kvůli problému s právy donucen) udělat nový:P Je to klasika, ale srdce mi trhá jenom tím adrenalinem - dávám proto plně nabitých, poctivých a do detailu promakaných 80%. (15.03.2012)

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

V roku 1974 natočil režisér John Guillermin podľa literárnej predlohy Richarda Martina Sterna a Thomasa Scortia film "Sklenené peklo" (The Towering Inferno). Je to snímok, v ktorom sa objavilo mnoho hereckých hviezd tej doby. Napriek svojej dĺžke (165 minút) je po celý čas divácky atraktívny a zaujímavý. Ničivý požiar, ktorý vypukol v modernom, novootvorenom, stotridsaťpäť poschodovom mrakodrape dokáže ešte aj takmer po päťdesiatich rokoch od svojho vzniku zaujať divákov. Je to výborne, profesionálne natočený, nadčasový film. Klasika medzi americkými katastrofickými thrillermi. Prvý krát som ho videl ako adolescent, niekedy v roku 1985. Urobilo to na mňa silný dojem. Keď teraz naň občas natrafím na niektorej televíznej stanici, tak si ho vždy rád pripomeniem. **** (05.09.2021)

Asi nejklasičtější katastrofický film, ve kterém se sešla na svou dobu nevídaná plejáda "áčkových" herců. Film je natočen podle skvělého stejnojmenného románu tandemu Scortia/Robinson a popisuje požár v nově otevřeném mrakodrapu, v němž právě probíhá slavnostní otevírací párty. Z hereckých výkonů zaujme především Steve McQueen, který si šéfa hasičů vystřihnul s velkou chutí a také Freda Asteira v malé roli sňatkového podvodníka. (26.03.2003)