Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Neviem či to bolo tým slovenským dabingom, alebo to bolo tým filmom, no pripadalo mi to nechutne stupídne, lacné, detinské, úplne predvídateľné... tak bezduchý a hlúpy scenár sa moc často nevidí :D vravel som si, že horšie to už byť nemôže a hláška " mám rád Hermionine ohníčky " ma dorazila. Ten tanec Harryho s Hermionou prišiel v úplne nevhodnej chvíli a pokazil atmosféru filmu. Tiež som dúfal, že to bude aspoň trochu akčné a napínavé, no tie úbohé suché scény sa zdali byť nekonečné a tých 146 minút trvalo večnosť. Ako fanúšik Harryho Pottera musím povedať, že toto bol jednoznačne najslabší diel. Nebyť tých pár dobrých scén, čo tomu dali aspoň nejakú úroveň, tak to bez váhania hodnotím ako "odpad". (24.11.2010)

Na kouzelnický svět přišly časy vskutku nejtemnější, ale jakkoli by se to mohlo podle náhodných kritických výkřiků do tmy zdát, s kvalitou filmového zpracování to nemá společného pranic. Yates a Kloves měli před sebou dost ošemetný úkol přetavit "tu pomalejší a upovídanější" část Relikvií do samostatného výbušného blockbusteru. Režisér obstál s neskutečnou bravurou a ať odcházi Trio z domova, vypráví se Příběh tří bratří nebo se ničí viteál, magická atmosféra z plátna doslova září. Klovesův scénář ale občas zkratkuje a nemít předlohu načtenou i pozpátku, docela se ztrácím. Ale přestože jsou Bill a Fleur z minuty na minutu členy řádu, když v Princovi byli vynecháni a ministr Brousek nakračuje na scénu, aby z ní téměř okamžitě sestoupil, v důsledcích se výtky hledají velmi, velmi těžko. Celkový dojem na mě totiž křičí, že ze čtyř set stran plných očekávání velkých věcí a plnění menších průběžných cílů vznikla epická fantasy plná omamných momentů a tak upřímného soukromého dramatu, že to bere dech. Fénix i Princ získali zdárného souputníka a pokud byl David Yates po minulém díle králem, pomalu už nemá kam stoupat. (27.11.2010)

It's beyond my wildest expectation Nemůžu si pomoci, ale Harry Potter 7 a půl JE zbytečný film. David Yates se drží zaběhlého schématu – akce na začátku, výplň a akce na konci. Ale zatímco ve Fénixově řádu a Princi dvojí krve se měl, o co opřít v Relikviích smrti prakticky nic takového není. A přitom by stačil alespoň jeden nebo dva nevinné flashbacky do Bradavic, aby rozbily jinak nijaké čekání na Godota (animovanou sekvenci o relikviích smrti). Samozřejmě, že je zde několik scén, které vyčnívají nad zbytkem filmu - úvod ždímá emoce a triky, co to jen jde. Jenže jakmile Yates následně opouští Ministerstvo Kouzel (Ministerstvo švihlých grimas) ztrácí se v lesích, polích a skalách, kde mu ani Nick Cave nehází záchranná lana. Kouzlo je fuč. Dramatičnost a vypjatost se vypařila a zbyl tu zvláštní opar a (polo)vyprázdněné obrazy. Harry Potter 7 pomalu začíná opisovat kruh a jako Uroboros se zakusuje do svého ocasu, rekapituluje a operuje s povědomými rekvizitami, hraje na city (nostalgie je mocná zbraň) – dospělejší reunion pro vytrvalého (během let dospívajícího) diváka/běžce na dlouhou trať. Jenže stačí něco tak pošetilého, jako ta nejnevkusnější erotická fotoshop scéna, aby divák zapomněl na úvodní nadšení. Takže za mě opatrnější 3* s příslibem, že na podruhé to třeba bude lepší. Skutečně tiše závidím všem přítomný spokojeným! Hey, little train! Wait for me! I once was blind but now. I see Have you left a seat for me? (22.11.2010)

Věřte mi, že zrovna já to říkám dost nerad, ale (filmový) Harry Potter nikdy nebyl nudnější... Vata, které je v těch knihách od čtvrtého dílu požehnaně, doposud filmovou podobu příliš nezatěžovala, a já doufal, že to tak zůstane až do konce. Bohužel, nápad rozdělit poslední díl na dvě části nakonec dovolil, aby se ta vycpávková hmota z HP románů vedrala i na stříbrné plátno. A to je docela škoda. (14.05.2011)

Jedno velké "uffffffff" a nevěřícný podiv nad tím, že se i mistr Yates může utnout. Část 1 má pár režijně vytříbených momentů (úvodní cca desetiminutovka, Godrikův důl, příběh tří bratří), ale i ty jsou semlety Klovesovou neschopností funkčně adaptovat, která už Potterovi nehází jen klacky pod nohy, ale vyloženě ho zařezává. Netuším, jestli je Kloves skutečně takový hlupák a neschopa, že nedokáže předlohu osvěžit trochou vlastních nápadů, anebo jen ctí fanoušky s Rowlingovou a snaží se jim za každou cenu zavděčit, pravdou ale je, že jestli někdy nezvládl funkčně adaptovat, pak v tomto případě. Nevadí mi celková neakčnost, nevadí mi pomalé tempo a rozdělení na dvě části. Vadí mi, že musím dvě a půl hodiny sledovat trojici zadumaných teenagerů v lese, přičemž zásadní postavy série umírají mimo obraz a o jejich skonu se dozvídáme mimoděk. Vadí mi, že pokaždé, když se rozběhne akční scéna, je o deset vteřin později utnuta, aniž by se řádně rozjela a stihla vygradovat. A vadí mi, že musím polovinu filmu poslouchat jalové "stanové" dialogy, které naprosto nic neřeší, aniž bych věděl "co se chystá tam venku?" Proč se nemohlo na pár minut odbočit do Bradavic (Neville si to dává v pouhé jedné scéně s takovým přehledem, že Potter a spol. z dálky závistivě čumí), zaskočit k Voldermortovi na kafe, anebo omrknout partyzánské plány zbytků Fénixova řádu? Výmluvy typu "protože v předloze sledujeme ústřední trojici" jsou k ničemu. Pokud píši scénář o zrodu fašistické společnosti, je záhodno, abych ukázal, jak vlastně funguje. Ne že nechám zaznít dvacet jmen zesnulých z rádia, rozházím všude létáčky s Harryho obličejem a tím to pro mě hasne. V závěru si navíc bere dovolenou i paní logika a selský rozum, což ve světle všudypřítomné vážnosti působí snad ještě směšněji, než scéna zničení medajlonku, a naivněji, než infiltrace na Ministerstvo. Zkrátka a dobře, Potter teď bude mít až do konce cejch série, která těsně před finále padla o řádný fous dolů... a moc nevěřím, že se s druhou části výrazně zvedne. Ne když vím, jak rádoby sofistikovaná, nablblá a nechtěně legrační byla druhá půlka knihy. P.S.: Desplat nezklamal a už poněkolikáté dokázal, že svou ukolébavkovou hudbou zvládne uspat kohokoliv. Spolu s Klovesem, prosím, postavit ke zdi a zmáčknout spoušť. P.P.S.: Po druhé projekci většina výtek zůstává (hlavně druhá půlka je scenáristický fail o velikosti koňského přirození), ale pravdou je, že jsem se ani jednou nenudil a první polovina mě dokázala velmi často emocionálně ždímat. Jaké z toho plyne ponaučení? Příště na půlnočky kašlu... (18.11.2010)