Speed Racer

Bratři Wachovští opět vytřeli zrak snad úplně všem, až tak trochu zapoměli natočit fiilm, který si užijí i ti, kteří nevědí která bije. Pro ty ostatní je ale přichystán naprosto ultimátní mix cool akce, cheesy stylizace a šílené geniality. Škoda, že nás zasvěcených je jen troška a film se po vzoru Final Fantasy nebo Světu zítřka nejspíš nezaplatí... (05.05.2008)

Je to barevné, je do digitální, není to reálné, je to krásné a je to rychlé, velmi rychlé! Speed racer je filmem, kterému jsem nevěřil. Jeho barevnost, provedení, myšlenka, téma všechno mi přišlo, příliš daleko od současného mainstreamu a artu současně, což se potvrdilo. Přesto to Wachowski dokázali. Natočili klenot s větší porcí emocí a barev než mají všechny rádoby hity dneska dohromady (takový Indy se asi schovává, aby ho Speed nepřejel...). Někdo styl hraje, někdo styl je. Stylovost, je od první minuty snímku patrná, úžasná, dětská a přitom tak úchvatná a přirozená. Tempo filmu je neuvěřitelné, je to jako jeden nekonečný závod, v kterém se mění barvy, herci, hudba, ale vše plyne rychle a stane se toho opravdu hodně za 129 minut. popravdě jsem si v půlce filmu po jednom závodě myslel, že je konec, ale další hodina mě přesvědčila o opaku. Herci jsou skvělí, naprosto. Emile Hirsch je talent a pomalu i můj obrovský oblíbenec vedle kterého to velmi sluší Christině Ricci. Překvapí také hromada vedlejších postav doplněná největšími jmény jako Susan Sarandon, John Goodman nebo stále ztracený Matthew Fox. Zpět k filmu. Brutální střih, triky a celý styl filmu je pravděpodobně pro dost vyhraněnou skupinu lidí, když nepočítáme děti. Přesto mám pocit, že kdyby Wachowští chtěli, mohou vystřihnout 15náct minut a mají čistý film pro dospělé, který je "pouze" natočený trochu jinak než je obvyklé. Někdo se může ztrácet v rychlosti, s kterou se mění scény, někdo si vzpomene na hraní počítačových her jako je Wipeout a další, jiní si zase vzpomenou na to, jak byli děti a ve školní lavici si představovali, jak jedou svůj vysněný velký závod... Každý si najde něco a zábavu tu najde v obrovské míře každý, kdo se nebojí zasmát a nevadí mu "něco nového a neviděného". Tohle je dospělý film natočený jako dětská fantazie. PS: takhle mě u digitálního/kresleného filmu ještě nikdy nemrazilo v zádech... (21.06.2008)

Ehm, vizuálně opravdu perfektní a jedinečné. Jenže je to strašně dlouhé a plné hrozně vážných dialogů o závodění a o tom jak je rodina důležitá atd. Nic proti tomu, ale je tam toho moc a ten film nudí. Závody jsou dobré, nejlepší byla ta sekvence v poušti. Opravdový požitek z filmu jsem ale cítil až na konci. Ta extáze z vítěztví se konečně přenesla i na mne, jako na diváka. Upřímně jsem se nejvíc bavil při bitce s ninjama. John Goodman rulezz, a Christina Ricci má největší sexappeal kariéry v dětském filmu o auťácích :))) (15.09.2008)

Závody: Dokonalá podívaná, oči přecházejí, adrenalin stoupá a já podvědomě svírám volant a šlapu na pedál. Dialogy, vtipné scény a zbytek: Zklamání a často až nečekané utrpení. Rodiče se snaží, brácha kulí oči a Trixie jakožto milá sexy figurka mrká očkama a pomáhá hlavnímu hrdinovi. A já se mezitím modlím, aby už zase někdo na ten pedál šlápl. Je to opravdu velmi nevyrovnaná směs, Speedovi lezete do kokpitu a stejně se mu za celé dvě hodiny nedostanete pod kůži ani o píď. A v tu chvíli pro mě veškeré případné nadšení pro film jako celek končí. Vizuální orgie na nulovém podkladu. Takhle mají prý vypadat filmy v budoucnu. Myslím (a pevně doufám), že ne. P.S.: Velké plus za tajemného Matthewa Foxe, který dokáže udělat hluboký charakter asi ze všeho. (31.05.2008)

Neuvěřitelný "speed intense" zážitek válcující svou formou všechny, co si na adrenalin jenom hrají. A že jich je po dnešku ve zpětném zrcátku pěkný zástup (jsou to totiž prakticky všichni). Stylizace je neuvěřitelná, nápadů nepočítaně a všechno jede podle puntičkářsky promyšleného řádu. Tam, kde sítnice dostává oraz a nastupují sluchovody, se ale bohužel s autory hůř slazuje - scénář ve své infantilitě zachází daleko za hranici absurdnosti a i když to ve velké většině případů tolik nebolí (a občas dokonce baví), v té menší mě to vyloženě vnitřně drásalo (ano, šimpanze by měli zabanovat). S drobným odstupem nicméně převládají klady a věřím, že až se k tomu jednou dostanu bez dabingu, bude to lepší. Možná o dost lepší. P.S. Epileptikům vstup zakázán. (05.05.2008)