Pocit viny

„Pocit viny“ je typickým zástupcem televizního béčka, které ze zajímavého téma udělá rozplizlou nudu.. Na můj vkus až příliš pomalu plynoucí záběry.. Nejvíce mi asi vadilo neustále se opakující „vzpomínkové“ scény.. Ani Uma Thurman, ani Evan Rachel Wood, mě svým herectvím nepřesvědčily, abych některé z nich fandila..Umě rozhodně sluší více dynamičtější a energičtější role, bohužel má na psychologická dramata příliš mimicky nečitelný obličej.. Film „Pocit viny“ je odvyprávěn, ale neprožíván.. Hlavní role jsou ploché a příběh slabě vykonstruovaný.. Možná jsem poznamenaná dnešní uspěchanou dobou, ale za mě slabší průměr, tohle téma si zasloužilo víc.. (18.10.2016)

Tohle mi doporučil kámoš, kterej tím byl naprosto unešenej. Za jeho jinak vytříbenej vkus ho ale tentokrát asi zabiju. Bralo mě to asi jako informace, že zemřel Patrick Swayze. V americkejch filmech se probírají snad už jenom dvě témata: terorismus a střelba na školách nebo já už fakt jako nevim... Mladá a stará Diana - obě úplně odlišný typy, tak jak můžou hrát stejnou postavu? Zajímavý bylo, že Eva Amurri (postava křesťanské kámošky) mi přišla víc sexy, než Evan Rachel Wood (trošku dávačka, o níž se předpokládalo, že její role je sexy). Zvrat děje na konci mi zvrátil málem taky moje vnitřnosti z těla ven a pokožku dovnitř, protože taková to byla e-e. Chválím jenom některé poetické záběry, který to ale nemůžou zachránit. (20.09.2009)

Troufám si tvrdit, že nesmyslnost českého názvu přidává aspoň 20% k obtížnosti pochopení filmu; protože až když jsem si uvědomil, jak se film jmenuje, tak mi došlo, na co se to vlastně dívám. Nápad jistě dobrý - výsledky nebyly dobré; je to příliš nudné a místy i zavádějící. Myšlenku oceňuji, jinak bych to asi zhodnotil ještě o bodík níž... (11.11.2009)

Malebné záběry, pozvolně plynoucí obrazy, zajímavé téma, ale divák neustále v očekávání. Kyjevský rodák Vadim Perelman nevynáší soudy nad jednáním svých postav, nikam nespěchá, ale jakmile se kolečka osudu náležitě rozhýbají, divákova pozornost zintenzivní. Pocity viny, nejistota, svědomí, odpovědnost.. tak právě to dennodenně prožívá profesorka Diana McFee, která před lety při krvavém masakru na střední škole stála tváří v tvář smrti. Stejně jako hrdinka Perelmanova předešlého snímku (ceněné komorní drama Dům z mlhy a písku) se i ona ocitla v těžké životní situaci. A i ona se pohupuje na rozladěné struně deformovaných lidských vztahů a nepevné základy ji provázejí prakticky celý život. Jenže jsme ve vodách psychologického dramatu a moc, moc mi tu chyběl hlubší emoční náboj. Stejně jako silnější herecké výkony většiny zúčastněných (Umě, přiznejme si, sluší ráznější role). Jako kdyby do projektu neustále někdo shora zasahoval a neponechal režisérovi volnou ruku. Nesporně naopak potěší devítinásobný držitel oscarové nominace, skladatel James Horner a na duši náležitě pohladí i stále zajímavější kamera polské školy Pawla Edelmana (nasnímal hudebního Raye nebo Polanského Pianistu). The Life Before Her Eyes své kouzlo bezpochyby má, jen si cestu napovrch dere překvapivě těžce!! *** a krapet navíc.. (15.09.2008)

Docela na houby, když celou dobu střádám argumenty, kterýma film sestřelit, a on mi je předposlední scénou všechny rozbije. Veškerá nesmyslnost a vycucanost se chce jaksi ospravedlnit, ale co naplat, když špatné uchopení silného tématu naprosto děsivě ničí režie a střih, když se tu skáče v časech co 5 minut a když postavy nejsou vystaveny obyčejným situacím, (v nichž by mohly vyjevit svůj charakter, ale pouze těm vrcholně dramatickým, jichž se povážlivě kupí a spíše nudí, než aby vzbuzovaly nějaké emoce) a tak jsou mrzutě ploché... To se pak se nedá o katarzi mluvit ani vzdáleně. Český překlad aspoň méně spoileruje. (05.04.2010)