Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Musím se opakovat, ale v tom chlapovi to je... jako v koze! Vincent Casel si možná šlape po štěstí s tou svojí hereckou dráhou. Místo ní se měl dát na zločineckou a určitě by se stal ještě legendárnějším a zbožňovanějším gangsterem než celej Mesrine. A o jeho opěvovaných krvavých skutcích by byl natočen ještě víc strhující film. I když, to už vlastně ani nejde. (06.02.2013)

Jak mě jednička nadchla, tak epilog jsem skoro odzívala. Moc mluvení, pro mě nudná akce, natahovaný příběh. Film se dlouho plácá okolo Mesrinovy snahy být novodobým Robinem Hoodem, ale nevyužité zůstává třeba téma jeho vztahu k dceři. V jedné scéně dokonce kdosi Mesrinovi sděluje, že policie chce jeho dceru použít proti němu - slibnou narážku už ale tvůrci nerozvádí, stejně jako jenom nakousnutý konflikt mezi Mesrinem a tím "policajtem s námořnickými vousy". Naštěstí má Cassel i s pupkem obrovské charisma a půlhodinku na plátně stráví i Mathieu Almaric (aka padouch Dominic Green z bondovky Quantum of Solace), který má znovu ten pohled chlapíka, co v dětství trhal mouchám nožičky. (26.06.2009)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)

// Epilog, ačkoliv slabší prvního dílu, má stále co do sebe. Žak Me*s*rin se vžívá do role revolucionáře a v jistém směru jistou revoluci přináší, nicméně stále je to jenom jeden muž, proti všem. Znepřátelit si "všechny", se zkrátka nevyplácí. Všechno jednou končí a i když nakonci máte chuť říct - ne! Nic nezmůžete se faktem, že ano. K dokonalosti a silnějšímu závěru mi chyběla nějaká "živelnější" vedlejší postava. V první části se herecky i obsahově postavy velice lišily a každá měla co do sebe, to se ve druhé části příliš neděje a všechnu zbylou pozornost už na sebe strhává pouze (přesto vynikajicí) Cassel. Možná tak to mělo být, možná bych to raději jinak, nic s tím už nenadělám, je to jak to je. Kolem a kolem, jako celek - perfektní! (12.01.2013)

Vincent Cassel mi vytesal do lebky díru majzlíkem, takovejhle hereckej koncert už jsem dlouho neviděl, Mesrine se na plátně doslova zhmotnil! Navíc jeho život by si nevymyslel ani ten nejbláznivější scénárista, takže i kdyby měl Veřejný nepřítel třeba deset částí, pořád by bylo na co koukat. Já jsem ale vděčnej i za tyhle dvě, které ač to všechno berou hopem, jsou naprosto famózní. Hlavně ta neidealizace hlavního hrdiny. A myslím, že nemá smysl (Stejně jako u Kill Billa, Krvavého pobřeží a zřejmě stále častěji) brát Veřejného nepřítele jako dva filmy, když tvoří jednotný celek a jedna část by bez druhé nefungovala! (02.07.2009)