Láska za časů cholery

Chcete-li zfilmovat román od Garcíi Marqueze, NEMŮŽETE jít jen po ději. Pak zůstane tohle. Hlavní půvab a neskutečná síla jeho děl totiž spočívá ne v tom CO vypráví, ale JAK. U Kroniky ohlášené smrti se ještě dá s dějem popasovat a krátkou novelu filmovým zpracováním nezabít, ale tady se to bohužel nepovedlo. I když...mohlo to být horší, bála jsem se, že se v touze po atraktivitě bude film vyžívat především v milostných eskapádách Florentina Arizy. Takže pouhé převyprávění děje z tohoto hlediska ještě beru na milost. Možná kdyby nebyla představitelka hlavní role tak toporná, kožená, prázdná, hloupá, nemožná, prostě tragická, mohlo to být o kapánek lepší. Na mnohovrstevnaté pojednání o všech možných podobách lásky od rodičovské, přes vášnivou, vypočítavou, vytrvalou, ze soucitu, ze zvyku, včetně tolik diskutovaného možného přátelství mezi mužem a ženou (postava představující tuto část byla filmem zcela nepochopitelně vynechána) prostě veškerou, tak jak se ji Márquezovi podařilo v knížce bravurně zachytit tenhle naprosto průměrný film nemá ani náhodou. Možná by to svedli István Szabó, Terence Malick, Giuseppe Tornatore nebo kdysi Fellini, Bertolucci či Minghella. (01.11.2011)

Po tom, co jsem si tady přečetl komentáře a recenze hodnotící dvěma hvězdami a níže, čekal jsem opravdu filmovou verzi Esmeraldy. Kupodivu to ZAS AŽ TAK ŠPATNÉ nebylo. Ano, je to celé hrozně naivní a scénář nedomyšlený, ale na film se aspon díky slušné kameře pěkným barvám dobře kouká. Fermina nebyla žádná krasavice, ale Bardema mám rád. 2 a půl hvězdy. (12.07.2009)

Pořád je to takové "jo, nebo... nebo..." a magický realismus nikde. Tedy pod nánosem laciného balastu něco málo nejspíš zbylo. Skutečně málo. IMHO velmi nepovedený počin. Filmová Láska za časů cholery je prapodivná změť. Předstírá velké city a pravdu o životě, smrti a hlavně posedlosti; touží šokovat na 69 způsobů, ale je suchopárná a nechtěně směšná. Škoda. Někdy je jaksi ku prospěchu věci zachovat si určitou dávku profesionálního odstupu (pan režisér, scénárista atd.); co se týká protagonistů, platí bezpočtukrát omleté pravidlo, že je lepší charaktery "nepřehrávat". Věřím, že výsledek mohl být daleko kvalitnější. Inu, nestalo se. Svět se nezboří... P.S. Knihu jsem četla se zalíbením. Tam, kde roní temné slzy podivínství, film nasazuje masku nedůveryhodnosti a trapnosti. (03.04.2011)

Kniha je vyrazne lepsi, ve filmu mi moc nesedl casting, coz muze byt muj subjektivni problem, jelikoz jsem si postavy predstavoval jinak. Ale spis jsem nechapal promenu Florentina Arizi, ktereho z niceho nic po pul hodine filmu zacal hrat Javier Bardem. Ferminu Urbino oproti tomu hrala cely film tataz herecka. Dale pak otec Ferminy, ktereho hral John Leguizamo, vypadal, ze je maximalne o pet let starsi nez jeho dcera. No nevim, davam tri hvezdy, coz je spise oceneni kvalit knihy, nez filmu. (11.04.2011)

Další pokus zadaptovat pro film mystickou hru se slovy spisovatele Gabriela Garcíi Marquéze. A opět pokus rozpačitý, neb kouzlo mystiky jen tak filmově zprostředkovat nejde. Když se vezmou Marquézovy knihy (ty, jimiž se proslavil, nikoliv sběr ne již tak povedených novel a delších povídek) z hlediska děje, jsou jím buď přeplácané (Sto roků samoty), nebo chudičké (Láska za časů cholery, Kronika předem ohlášené smrti). Pokud chce někdo adaptovat jeho dílo pro film, musí totiž zachovat to nejpodstatnější, co je knihám vlastní - mystickou atmosféru, kdy mrtví rozprávějí se živými, kdy lidská jatka dostanou poetický název a patří ke sledu různých světových příčin a náhod, kdy se hraje se slovy, významy a symbolikou. Tak trochu se to povedlo ve filmové adaptaci Kroniky ohlášené smrti z roku 1987, Francesco Rosi má totiž podobné smýšlení i vize. A proto je také nutné říci, že se tato nová adaptace Lásky za časů cholery nepovedla. Inscenačně je nudná, působí jako TV film, chybí tomu větší výprava, hra s barvou, charakteristikou místa apod. Chybí ono mystické podhoubí a v podstatě jde právě jen o ten převyprávěný děj. A ten je vskutku banální - jednu ženu milují dva muži a ten jeden je ochoten čekat na ženu i za práh stáří. Obávám se, že režisér Mike Newell to vzal jako nějakou bokovku tenhle film a herci Benjamin Bratt, Javier Bardem a Giovanna Mezzogiorno jako zkoušku masek, protože některé z nich, kdy mají představovat staříky a stařenku, jsou vyloženě směšné. Jako bonus zde najdeme jen fotogalerii (3:42) a nutno ještě podotknout, že zatímco v zahraničí má obraz formát 2,35:1, české vydání 1,85:1. (28.12.2014)