Vzpoura v Seattlu

Myslel som si, že si Stuarta Townsenda budem navždy pamätať len ako absolútne dokonalého Doriana Graya, ale mýlil som sa ! Ach, ako len veľmi som sa mýlil . . . Potlesk, úcta, nadšenie - pohnutie, zamyslenie, odhodlanie... Už ani nepamätám, kedy mi film, od ktorého som absolútne nič nečakal – lebo som o ňom vlastne ani nič nevedel – tak vyrazil dych. Ba vlastne hej – MICHAEL CLAYTON pred rokom a pol… Pre mňa je BATTLE IN SEATTLE zatiaľ rozhodne prekvapením roka ! Oduševnil ma v tej svojej krátkej stopáži a údernom deji tak, že by som si snáď zaraz obliekol kostým korytnačky a vyrevoval ako blázon priviazaný reťazou k stromu, alebo roztrieskal na kúsočky celú poondiatu posranú World Trade Organisation !!! (http://www.nekultura.cz/film-recenze/vzpoura-v-seattlu.html) (03.02.2009)

Vytecny film s hromadou vybornych hereckych vykonu(pro me top Woody Harrelson)Ukazuje zavazny konflikt ze vsech moznych uhlu,ikdyz by se dalo rict ze je jednostranny(anti.)Ovsem diky paradnimu scenari a nekolika vytecnym dialogum exceluje-nedivil bych se kdyz pujdu priste na 5*Whaw ted sem si vsim,ze je to extradebut!masove sceny atd-gratuluji:)Od tehle udalosti uz uplynula radka let,ale nejsem si vedom ze by se neco zmenilo (18.10.2008)

Klobúk dole pred Stuartom Townsendom. Zistenie v záverečných titulkov, že tento herec režíroval túto pôsobivú drámu ma príjemne prekvapilo prinajmenšom tak ako film samotný. Charlize Theron ma opäť odrovnala svojím výkonom, i keď tentoraz to je skôr výberom postavy ktorá príde o to najcennejšie pri zásahu policajného komanda, nič to však nemení na tom, že opäť má prsty v najsilnejšej scéne filmu a to napriek minimu priestoru. Skrátka vie si vybrať úlohy. Ešte pochválim jemne vkladanú hudbu do jednotlivých scén v ktorej mali prsty napr. producent a song writer Neil Davidge (Massive Attack) či BT a skladba od The National – Fake Empire, ktorá znie do konca záverečných titulkov, je fantastická. (27.01.2010)

Sobotní odpoledne. Procházím se podivně vylidněným centrem jistého velkoměsta, netuším, že o pár bloků dál probíhá demonstrace proti lidem, kteří žerou peníze, aby mohli žrát víc peněz. Z boční ulice najednou vybíhá početný dav civilistů s transparenty, v zádech má těžkooděnce. V mém oblečení mi nezbývá, než zkusit splynout s davem. Společný cíl, zdá se, ustoupil stranou, každý si hlava nehlava hledí svého, sobecky zachraňuje život svůj, nikoliv „kolegu“, jenž právě zakopnul po jeho boku. Jsem to já. Zrovna se zvedám, když přichází nepředvídatelná rána obuchem do zátylku. Ani si nestačím uvědomit palčivou bolest a veškeré vědomí ztrácím. O několik hodin později mi v nemocnici sdělují, že na pravé oko již nikdy neuvidím jako dřív. Na koho mít zlost? Na policajty, kteří v rámci své práce užili neadekvátních prostředků? Na demonstranty, kteří zapříčinili přítomnost strážců nepořádku? Kdyby se příhoda z téhle, stejně jako film laciné vyprávěnky vážně udála, asi mám v celé záležitosti jasno. Pod vlivem emocí. Což je normální, ale stejných emocí nelze (zne)užívat při natáčení nekomediálního snímku o následcích (nikoliv o příčinách!) demonstrace, která skutečně proběhla. Úvodní titulek nás upozorňuje, že charaktery jsou fiktivní, nikoliv už, že jsou charaktery nevěrohodné, napsané tak, aby těmi nejlacinějšími prostředky citově zaangažovaly diváka. Tvůrci se dokonce neštítí zatáhnout do celé „bitvy“ těhotnou ženu. Jindy nějakou tu demagogii pokorně pozřu, jindy totiž zpravidla není takto odporně laciná a absurdně zjevná. Komicky působí snaha propašovat na jednu stranu barikády jednoho dva ne úplně zlé policajty a na stranu druhou jednoho dva ne úplně hodné demonstranty-anarchisty. Závěrečné stanovisko Battle in Seattle je jasné, i když formulované kulantněji: dělejte bordel a zlepšíte svět. Změny možná přišly, nevěřím však, že by k nim nedošlo bez tolika zbytečných obětí. Abych nevypadal jako nějaký pravičácký zastánce policejního státu – bez jakékoliv ironie obdivuji lidi, kteří i ve své zpohodlnělosti (mám se dobře, nemusím nic měnit) usilují o změny, jen se mi nelíbí, ani trochu, že nějaký film takhle prvoplánově propaguje (a propaganda to skutečně je) tuhle bojovnou formu projevu. Apendix: Násilí jako formu projevu podporují také efektní akční scény, stavějící pouliční boje naroveň adrenalinovým sportům, což není ani tolik nekorektní, jako jednoduše hloupé. 40% Zajímavé komentáře: Gimp, Aiax, SeanLSD, BaronX (20.03.2009)