Uprchlík

Po nehode policajného autobusu sa spúšťa dramatická naháňačka, v ktorej sa obyčajný človek pokúša striasť policajné psy a zároveň preukázať svoju nevinu ... Harrison Ford má zo žijúcich hercov vo svojej filmografii najviac megahitov. Oprávnene. Kto by bol býval tušil, že sa jeden z nich bude odohrávať z tretiny v nemocnici a počas osláv svätého Patrika. (09.12.2012)

Výborný chirurg Harrison Ford je nespravedlivě odsouzen k trestu smrti za vraždu své ženy. Během transportu se mu podaří utéct a začne pátrat po skutečném vrahovi, ale v patách je mu nelítostný policejní pronásledovatel Tommy Lee Jones. Harrisonovi Fordovi alias doktoru Richardu Kimblemu se dá bez problému po celou dobu fandit. Pozitivem je ještě spravedlivý Tommy Lee Jones, dobře zvolený rytmus filmu a nižší předvídatelnost. Nahánění Forda Jonesem je celkem napínavé, ale v závěru už se film vlivem stereotypního vyznění dostal do poněkud natahované kolovrátkové fáze. Kladný dojem pokazilo až ultrastupid finální rozuzlení. Závěr filmu je úplně pitomý a neměl daleko do parodie. Než došlo na nepovedený závěr, bylo to dobré drama. 60% (10.10.2009)

Scénář: David Twohy, Jeb Stuart .. Úžasný thriller. Napínavý a strhující až do konce. Po doktoru archeologie si Ford zahrál tentokrát doktora chirurgie a perfektně ztvárnil jeho vytrvalý boj s (ne)spravedlností v jejímž čele stanul neméně výborný TL Jones. Dnes už je to filmová klasika 90. let! (15.04.2005)

Ano, tak to má vypadat! Svižný thriller, jehož fatální magnetismus se odvíjí od justičního omylu a veškerá jeho energie potom od skvěle zrežírovaného úprku. Je to krásně zamotané, napínavé v každém okamžiku a Harrison Ford je... no prostě sympatický, jak jen Harrison Ford umí být. To pravé pošušňáníčko je ale drsný "honec" v podání Tommyho Lee Jonese, muže s drsnou tvář, drsnými praktikami a férovým přístupem. Tenhle film má všechno, co má thriller první jakosti mít. Extra klasa. (10.06.2004)

Akční thriller bez jediného nadbytečného záběru funkčně aktualizuje hitchcockovské schéma "nevinný muž na útěku". Film má především neskutečný spád. Ještě než doběhnou úvodní titulky, je Kimble odsouzen k smrti a ačkoli až do čtyřicáté minuty nemáme vizuální důkaz, že zločin opravdu nespáchal, držíme mu pěsti. Díky Fordovi, který je prostě "likeable guy" i díky tomu, že nám film svým tempem, při kterém nezbývá čas na vysvětlování, nedává na vybranou. Duel "kardiochirurg versus federální agent" je vzácně vyrovnaný, a jestli si film občas dovolí humor, pak se smějeme s vyšetřovateli, nikoli vyšetřovatelům. Spravedlivé rozložení pozornosti mezi lovce i loveného dovoluje naplno zapojit paralelní montáž, jejíž zásluhou je film výtečně rytmizován. Prostříhávání mezi dvojicí akcí jako hlavní prostředek k dynamizaci vyprávění přitom využívá od prologu, kdy pouze namísto dvou současně běžících dějů sledujeme přítomnost a minulost. Linie Gerarda a Kimbla se od sebe navíc liší také stylisticky, jak lze nejlépe sledovat na honičce pod tunelem (akčnost hudby, délka záběrů, nervnost kamery) - od této scény je zároveň naznačováno, že jediným východiskem pro Kimbla je kooperace s mužem, který mu jde nemilosrdně po krku (sladění stylů). Velmi důsledný je film také v distribuci informací a míře vědění, které nám v návaznosti na jednu ze dvou ústředních figur zprostředkovává. Podle potřeb vyprávění víme někdy více než Gerard, jindy zase více než Kimble - pořád jsme přitom napnutí a přesvědčeni, že hrdina má náskok jen pár kroků a jeho dopadení je na spadnutí. Uprchlík podobně jako Mlčení jehňátek za účelem vyvolání napětí či překvapení velmi uvědoměle pracuje se žánrovými schématy - více scén je vystavěno tak, abychom si na základě zkušenosti s podobnými scénami v jiných filmech mysleli, že Kimble už už bude dopaden - v jednom případě jdou ale policajti po známých jeho bytné, v jiném běží Gerard do jiného schodiště, než po kterém Kimble sbíhá. Při svém strhujícím tempu, přesně rozvrženým bodům obratu a výtečné gradaci pomocí cliffhangerů, jejichž vinou se ovšem film nedrolí do pomyslných seriálových epizod, Uprchlík zvládá zároveň prokreslovat postavy a přesvědčovat jak nás, tak Kimbla/Gerarda, že ten druhý to vlastně myslí dobře (scéna s chlapcem a rentgenem v nemocnici, důležitá, názorně předvedená skutečnost, že Gerard nevyjednává, sloužící k našemu docenění jeho odlišného přístupu ke Kimblovi, s nímž je ochoten komunikovat). V dětství jsem Uprchlíka sjížděl na VHSce stále dokola. O mnoho let později mi přijde pořád stejně boží a doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Je málo takových. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, JitkaCardova (01.03.2015)