Ďáblova dílna

Ďáblova dílna jako součást jedné z ďáblových továren, jejichž síť řídil zrůdný pan Továrník ze své berlínské kanceláře, v níž nakonec kvůli tlaku konkurence a špatným výsledkům svého konsorcia rezignoval jedem a kulkou na všechny posty v řídících orgánech.. Na jedné misce vah postavena lidská čest, důstojnost a odvaha a na druhé ta nejzákladnější lidská vlastnost - touha přežít a možná taky trochu té penězokazecké profesní ctižádosti. Z tepla domova a s odstupem času lze tato fatální rozhodnutí těžko hodnotit, natož soudit. Komorní film bez příkras, autentický a nesklouzávající k patosu, leč přesto všechno s omezenou schopností člověka hlouběji zasáhnout. (20.05.2010)

Jeden z hodně nepovedených filmů. Chápu, že Karl Markovics byl díky svému vzhledu ideálním představitelem Žida, ale vypadat jako Žid podle mě nestačí. Režisér se přímo vyžíval záběry na jeho profil, který byl ale s každým dalším záběrem stále stejný a jen nudnější a otravnější. Herec může nějak vypadat a typově se někam hodit, ale pro mě je důležité, že pokud se podívám na jeho tvář, tak i když se nijak neprojevuje, mně i tak dokáže navodit stav, že vím co cítí, na co myslí. Tedy hraje, i když nemluví, nebo alespoň je jeho tvář tak trochu oduševnělá. Tenhle pocit jsem u hlavního představitele celou dobu postrádala. Situace, které mohly divákovi něco říct a vzbudit v něm nějaké pocity byly kolikrát jen okomentovány, místo aby byly zahrány. Že někdo bude jen konstatovat, že je např. z něčeho dojatý mi nestačí, musí se to přece zahrát, od toho je film filmem. Jediná scéna, která mě dostala, a která se povedla byla na konci filmu. Snad moc neprozradím, když napíšu, že šlo o zbídačeného Žida (nikoliv o hlavního představitele) a čistě povlečenou postel - tady bylo přesně to, o co se v celém snímku nikdo ani nepokusil, totiž hraní - hudba graduje, záběr, gesto - to úplně stačí. Alespoň mně to stačilo k tomu, abych tento film neposlala do úplného odpadu. (17.10.2012)

I přesto, že se Ďáblova dílna tváří jako ryzí drama o tom, že každý i ten nejnepříznivější čas, si najde své oportunisty; nabízí poměrně zajímavý pohled na speciální praktiky, kterými se Němci za druhé světové války snažili zvrátit vývoj války ve svůj prospěch. Slušně zahrané rakouské válečné drama tak i přes poměrně fádní zápletku ukazuje, že i ten nejmenší prvek v rovnici může mít osudové následky pro celek. Zároveň slouží také jako jeden z důkazů, že rakouská filmová tvorba stojí za větší pozornost. (13.05.2011)

Nevím přesně co, ale něco mi na Ďáblově dílně nesedí. Ano, je to řemeslně rozhodně skvěle natočený film: Režie, kamera, herecké výkony... Ničemu z toho nelze mnoho vytknout. Přesto se zdá být tak nějak nebrilantní. Jakoby mu chyběl ten správný rytmus... Možná je to absence téměř jakéhokoli hlubšího poselství... Věci se ve filmu prostě dějí, aniž bychom k nim měli potřebu zaujmou nějaké stanovisko. Nevtahují do děje, nekladou otázky, prostě jen jsou... Možná to je tím, že válku i koncentrák spíše pouze cítíme jen kdesi v pozadí. I ve "zlaté kleci" sice lze sem tam narazit na hrůzu, ale je tak nějak nevinná ve srovnaní s tím, co se děje venku. 80% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin (30.07.2009)

Nie každý snímok o holokauste je predurčený na úspech. No a toto jeden z nich, keďže napriek námetu využívania schopností židov v prospech nacistov a s tým súvisiacou dilemou, či prispievať ku kolobehu tragických udalostí na fronte, som nemal jednoducho dojem, že by ma samotný snímok zasiahol tak, akoby vzhľadom na vážnosť situácie mal. Keby došlo v závere k "omylovému masakru", dal by som bez mihnutia oka 4. Ale takto ... (05.06.2024)