Chci tančit s tebou
Shall We Dance?
Obsahy(1)
Příběh muzikálu je jednoduchý a opět v něm jde především o prostor pro skvělá taneční čísla legendární dvojice "Ginger a Fred". Slavný tanečník Peter Peters s uměleckým pseudonymem Petrov, mistr v baletu, který k nelibosti svého zaměstnavatele do baletu přidává prvky stepu, si zamane získat srdce tanečnice Lindy Keetonové. Linda jako správná emancipovaná žena samozřejmě nemá v nejmenším úmyslu si Petera vzít. Alespoň zpočátku ne. A tady je prostor pro neodolatelného svůdníka Freda Astairea, aby tanečním uměním přivábil svou vyvolenou. Spolu se svou partnerkou Ginger Rogersovou předvedli špičkový výkon. Neuvěřitelné taneční kreace jsou doplněny hudebním doprovodem dokonale navozujícím atmosféru třicátých let - autory písní jsou George a Ira Gershwinovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Další výborná muzikálová komedie s okouzlující dvojicí Fred a Ginger! Opět se lze těšit na nádherné písně a taneční kreace jako například "They All Laughed", "Shall We Dance", úžasné číslo na bruslích - "Let's Call The Whole Thing Off" a nebo nezapomenutelná píseň ''They can't take that away from me'', kterou Fred Ginger zazpíval ještě jednou, když se po letech sešli ve svém posledním filmu ''The Barkleys of Broadway'' (1949). Horton a Blore jsou opět skvělí (obzvláště telefonát z vězení) a humoru je ostatně dost...Oči čiorne:) ()
Asi nejslabší z filmů Astaire - Rogersová. Scénáristi už neví jak dvojici od sebe odloučit, takže vymýšlí pitomou zápletku s falešným, pravým, a rozvádějícím se manželstvím a nahazují houf komických postaviček, které se trefují jen občas. Ale i tak tanec stojí za to (strojovna, úžasná bruslařská scéna) a nakonec člověk ve finále drží palce, aby to dobře dopadlo. Komedie roku 1937. ()
Klasický romantický film s hezkou herečkou v hlavní roli. Ale když jsem slyšela: Hahaha, hohoho, hihihi.. They all laughed at Christopher Columbus When he said the world was round, They all laughed when Edison recorded sound. They all laughed at Wilbur and his brother When they said that man could fly. They told Marconi, Wireless was a phony It's the same old cry. They laughed at me, wanting you Said I was reaching for the moon, But oh, you came through Now they'll have to change their tune. They all said we never could be happy, They laughed at us and how! But ho, ho, ho! Who's got the last laugh now? Byla jsem samozřejmě do kolen. Navíc mi tato písnička připomíná našeho zenového učitele, který má ten nejkrásnější smích. Vždycky když se mile směje mým hláškám, tak mám chuť začít zpívat tuhle písničku, ale bohužel neumím zpívat. ()
Populární dvojice Astaire - Rogers si je od začátku souzena, ale přes hodinu a půl je od sebe nedůvtipnými scenáristickými kličkami odpuzována. Za zhlédnutí stojí především taneční sekvence ve strojovně lodi (s - nikoliv překvapivě - černošskými pracanty) a závěr s maskami hlavní ženské postavy. Hudbu složili Ira a George Gershwinovi. ()
Mám rád Felliniho "Ginger a Fred", ale také tanec a zpěv. Třetí prvek - namlouvání - sem samozřejmě také patří, zde to byl však prvek nejslabší. Z oblasti tance tu byla jen jedna nepříjemná figura: pohyb na špičkách v záklonu devadesát stupňů, to mi šel až mráz po zádech. A co se týče herců: mladí Rogersová a Astair nemohou mít samozřejmě na staré (Masina a Mastroianni). ()
Reklama