Persepolis

Vynikající snímek na poli animovaných děl nás zavádí do prostředí íránské metropole a představuje nám historii této země od rozkvětu až k pádu. Seznamuje nás s Marjane Satrapi, dívka vyrůstající v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Sonduje osud zoufalé ženy, vzpomínající na raná léta jejího života. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Příběh je zakreslován očima dítěte, a proto zachycuje pohled na svět s veškerou její nevinností, fantazií a nadšenou rozkošností. Sledujeme, jak tamější režim působí na obyvatelstvo. Způsob, jakým musí čelit vyčerpávajícím a nekončícím bojům o svá práva, rovnocennost a svobodu. Za projevy svých názorů jsou tvrdě trestáni, stávají se oběťmi zvěrstev a mučení ve vězení. Děj zde nastiňuje osudy lidí, kterých se nejvíce týká místní dění, jsou vzniklou situací nejvíce biti. Ukazuje obyvatele plné nadějí, že konečně příjde změna, jenže jsou znovu a znovu klamáni. Už dávno skončila vyhlídka na lepší zítřky. Naopak se Írán propadá do hlubší propasti… Dostaví se změna oblékání, bída, nedostatek jídla. Poslední zbytky svobody jsou ty tam. Ženy jsou znevýhodňovány, ze země vzniklo vězení, atmosféra dusivá a plná nespravedlnosti. To vše v 2D animaci s převládajcí černou a bílou barvou, přičemž zajímavé jsou pasáže, kdy Bůh promlouvá s Marjene. Věrně ztvárněné až mrazivé. Vždyť kdo by mohl nejlépe popsat danou situaci než ten, kdo ji zažil? Marjene Satrapi dnes žije v Paříži, kam utekla ze strachu před íránským režimem. (20.05.2008)

Persepolis jsem možnost shlédnout krátce po zahájení třeboňského AniFestu a hned mi bylo jasné, že se dívám na vítězný snímek ročníku 2008. Mimořádně emotivní autorský počin natočený podle světově proslulého komiksu Marjane Satrapi mě nadchl svou atmosférou, grafickým pojetím a tím, že se velmi zřetelně odlišuje od drtivé většiny současné komerční animované produkce. Je to prostě úplně jiná liga. Film, který od mainstreamu hluboká propast. Nedává divákovi nic zadarmo a není typickou rodinnou podívanou. Jde o dílo z artových vod pro zralého diváka. Jeden z absolutních vrcholů animované produkce. Celkový dojem: 100 %. Považuji ho za velmi zdařilé rozvinutí komiksu, je výtvarně bohatší a obohacené o typicky filmový rozměr. Vážné téma je přitom podané odlehčeně, s řadou drobných vtípků a gagů (punkové heslo na bundě, nákup nahrávek na černém trhu, vyrovnávání se s nevěrou partnera). Úsměvná idyla se jediným střihem změní v minové pole, kterým běží zfanatizované děti pro štěstí ve slibovaném ráji...Snímek o dospívání ve složité politické situaci v nesvobodné zemi, kde se řada banálních situací může změnit v kruté drama, o střetávání kultur a hodnotových žebříčků, o hledání vlastní identity, lásky a zázemí. Film je dobré vidět s určitou dávkou znalostí o íránské historii, ale i bez ní je to skvělá jízda. Podle nálady hrdinky se řídí i barvy ve filmu - v převážné většině je vyroben v černobílém provedení. (16.05.2008)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Animace 8/10/// +silný příběh, vyprávění, netradiční animace -dal bych si tento příběh i v hrané podobě/// Persepolis je sice animovaný film, ale za jeho děj by se nemusel stydět jakýkoliv dramatický počin. Děj vás vtáhne do filmu. Příběh je obsáhlí a vyprávění hlavní hrdinky poutavé. Něco podobného se tak často nevidí./// Celkem 78%/// (11.01.2010)

Velmi osobitá výpověď. Invence ve vizuální stránce působí velmi pěkně, snad jen mi přišlo, že film je až moc členěn do různých epizod a menších celků, takže jsem postrádal lineární divácký zážitek a moje pozornost neustále kolísala nahoru a dolu. Jinak však velmi pěkné a pečlivé. Letos snad nejlepší animák. (29.01.2008)

Ku Marjane Satrapi bol zivot kurva. A to doslova. Nic proti Iranu, aj ked ma vonkoncom nezaujima (a teraz uz duplom nie), ale par stoviek popletenych extremistov by si tam zasluzilo slucku. Neviem si predstavit, ze by som sa musel vzdat dennodennych skvelych pohladov na prijemne zadky v obtiahnutych dzinsoch alebo presvitajucich bradaviek cez trika :). Aj ked teraz trochu odlahcujem, byt zenou v Irane by som teda nechcel.. A ani chlapom. To by som vstupil bud do krestanskeho radu alebo by som pichal svojho spoluziaka do analu. Diky, neprosim! (11.01.2008)