Persepolis

Populismus atakuj se zaťatými zuby přímo na solar a s nadhledem. Bude to bolet, né že né. Chce to ale udržet si svojí vnitřní integritu. Můžeš se zbláznit, můžeš bejt prodejná děvka, můžeš se nechat zabít. Buď to ale Ty, proboha. ___ Hodně silný, upřímný a hořkosladký výlet životem holky výjimečné, ale příjemně pozemským způsobem. Chytrá hra obrazu beze slov. Zábavná spratkovská nasranost. Rezignovaný nadhled i neskrývané slzy tam, kam patří. Černobílé provedení silně kontrastuje se všemi odstíny šedi, které nabízí obsah (Ikdyž subjektivní pohled na věc převažuje. Aby taky ne). Miluju schopnost některých lidí vypíchnout titěrný (=nejdůležitější) blbůstky života a jakoby nic je zakomponovat. Krása. (21.04.2011)

Ku Marjane Satrapi bol zivot kurva. A to doslova. Nic proti Iranu, aj ked ma vonkoncom nezaujima (a teraz uz duplom nie), ale par stoviek popletenych extremistov by si tam zasluzilo slucku. Neviem si predstavit, ze by som sa musel vzdat dennodennych skvelych pohladov na prijemne zadky v obtiahnutych dzinsoch alebo presvitajucich bradaviek cez trika :). Aj ked teraz trochu odlahcujem, byt zenou v Irane by som teda nechcel.. A ani chlapom. To by som vstupil bud do krestanskeho radu alebo by som pichal svojho spoluziaka do analu. Diky, neprosim! (11.01.2008)

Nejvíc ze všeho mi to připomínalo ty současné agitky Hřebejka a mnohých dalších, o tom, jak to u nás bylo v době komunismu všechno, ale fakt všechno děsivé, a jen pár statečných synů a dcer z bohatých rodin bojovalo proti režimu posloucháním Svobodné Evropy a Plastiků. A na dobu pak svalují všechno, včetně své rozmazlenosti a lenosti cokoliv dělat. Tenhle film je originální alespoň ve své formě a pokusech o určitou sebeironii, ale té je tam nakonec strašně málo, a na druhou stranu se a moc bere vážně. Nechci brát někomu tragické a dramatické vzpomínky. Ale tohle žel připomíná obrázkové leporelo pro děti k výuce dějepisu podle názoru jednoho člověka. Jiný by měl jiný názor, a stejně bychom nepronikli do duše Íránu, protože ani sami Íránci už se nechápou a nevědí, čí jsou. To je podobné jako v současném Sarajevu, taky je rozpolcené. Mno, divím se, že tu mohlo zaznít, že jsou to Američané a Angličané, kdo vyzbrojují obě strany konfliktu, a že CIA cvičí mučitele. Ale je fajn, že to tu zaznělo, sluníčkáři to často rádi popírají. Jinak mi ale film nic nenabídl - existuje nějaké východisko a jde věci změnit?, proč se lidi podvolují?, jak to chce chudák holka líná změnit z Francie? (Tím, že bude říkat, jsem z Íránu?), propaguje to komunistické myšlenky, nebo ne? Chybí nějaký závěr, uvědomění si něčeho. (22.01.2020)

Málokdy se stane, že bych se na nějaký film podíval bez předchozí přípravy. U Persepolisu jsem to riskl a risk se vyplatil. Musím říct, že především první polovina filmu mě nadchla. Během prvních dvaceti třiceti minut se divák v působivé a hlavně nenásilné zkratce dozví něco málo o Islámské revoluci, o nadějích které přinesla i o krutém vystřízlivění které následovalo. V závěru film sice ztrácí tempo (možná to byl tvůrčí záměr?), ale i tak se jedná o velice kvalitní film. Dodatek - výtvarná stránka filmu je naprosto luxusní! (21.07.2011)

Nedokáži nadšením vzplanout pro tuto formu animace, ale pohled na íránské dějiny, z pozice prťavé milovnice končetinových hmatů Bruce Leeho a Iron Maiden, byl hodně inspirativní. Jak vidno, tak demagogie nadšeně kvete všude na světě ("Závoj je symbolem svobody!"), naivní pohledy k lepším zítřkům upírá rovněž kdekdo ("Horší než za šáha to být nemůže!") a mě nezbývá než pogratulovat tvůrcům, že to u mě vyhráli se snímkem, který do mého filmového světa naskakoval z velmi nevýhodné startovní pozice. (04.11.2011)