Pátek třináctého

Vlastně až teprve nedávno jsem prvně viděl původní díl Pátku třináctého, a dobře, že jsem se podíval. Extrémně zastaralé efekty dodávaly filmu jaksi směšně zábavný punc, který podtrhoval stupidní příběh. Na druhou stranu, tohle asi byla jedna z prvních vyvražďovaček, že? Opravdu vtipné a velice stupidní vraždy jsou prováděny v nijak strašidelné, ale o to zábavnější atmosféře. Jsou tu patřičná hororová klišé, na druhou stranu, tehdy to asi klišé nebyly. Postavy jsou ohromně špatně vyhraněné, ale vlastně je celkem jedno, kdo je kdo, v příběhu, ve kterém jde jen o kosbu. Jak je poznat z mého komentáře, jde o neustálé vyvažování pro a proti, které musí i přes jasně převažující proti vyústit třemi hvězdami. Z povinnosti povrchního horrorového fandy, co se bojí podívat i do svojí skříně, aby na mě z ní nevyjel Jigsawův Billy na tříkolce. (17.06.2007)

Začátek malinkého utrpení. Jason Voorhees nikdy nebude mým oblíbencem. Otázkou je, jestli s čím dál víc plesnivějšího a červama prolezlejšího xichtu se zastaralou maskou a mačetou jde vůbec něco víc vytřískat, když už natočili 9x to stejný, a ani to desáté, omlazané scifi nestálo za nic. Je opravdu smutné, když ho po deseti pokusech musel pumpnout až Freddy, což považuju za lepší biják než všechny samostatné P13. Vrchol série podle mýho přichází se třetím dílem. (13.10.2013)

Napadá mě jediné: Kde je Jason? Když bych vynechal, že film předchází trochu jiná pověst, než jaký vlastně je, tak to docela šlo. Zároveň má ale plno dalších much, jako je protahování a špatné lekačky. Není to podprůměrné, ale není to, jaké jsem čekal. Jsem zvědavý, kam až se děj dostane v dalších dílech. (12.12.2009)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

Co dělá FRIDAY THE 13TH výjimečným mezi ostatními slashery 80. let? Možná je to prostě ten samotný fakt, že se jedná o start celé 'nekonečné' série a prvopočátek jednoho z největších kosičů filmové hostorie - Jasona Voorheese. Ale i nehledě na to, jednička je prostě dobře odvedeným kusem práce. 90-ti minutová stopáž nenudí, naopak je v ní dostatek dobrých, minimálně na svoji dobu a subžánr neotřelých nápadů, celé to drží v napětí a pohromadě příjemně zlověstná atmosféra, a jako bonus dojde i na pár gore parádiček Toma Saviniho. Prostě po právu klasika a dodnes jednoznačný slasherový nadstandard. (01.04.2009)