Bratři Bloomovi

Chápu, že se Rachel s Adrienem chtěli podívat na krásy Prahy, ale upisovat se kvůli tomu do filmu, ve kterém je i divák s vypnutým mozkem o deset kroků před postavami, tak to snad nemají zapotřebí. Výsledku nepřidá ani marná snaha o kopírování poetiky Wese Andresona. Hrubě se tu totiž nedostává právě té poetiky a atmosféry (prokouknou sotva v pár scénách a právě ty dávají tušit, že být takový celý snímek, tak to přebilo i ten nešťastný scénář), a je to prostě jen divné a blbé. Opravdu divné a hodně blbé. O vražedné stopáži, kdy se v poslední půlhodině neděje (a ostatně ani nestane) lautr nic, raději ani nemluvě. (29.09.2009)

"Stal se tím, kým nebyl, aby se mohl stát tím, kým chtěl být." Podfuky mám rád a to zejména ty pohodové. Proto jsem byl z bratrů Bloomových z počátku celkem nadšený, ale přibližně v polovině děje mne zavalila hromada zvratů tak nemotorně, že mi začalo být zcela jedno, kdo lže moc, kdo jen trošku i kdo bude nakonec tím nejpodfouknutějším. (29.04.2016)

Chvíli po filmu Pád jsem měl možnost dokoukat další z takových těch šíleně zvláštních filmů, na které se hezky kouká, protože z nich číší originalita. Škoda jenom, že si to tenhle film neudrží, protože jak je ze začátku pěkný, a milý, časem se to přehoupsne přes ohromnou nudu, která bohužel zasáhne i Prahu, kde se film točil. Nicméně Praha je tu hezká, tvůrci nic nezkazili, žádné ruské nápisy, nic degradujícího, což je od Američaný dost překvapující. Přesto ale film ve druhé půli ztrácí potřebnou sílu, se kterou se na začátku tak pěkně rozjel. (20.08.2010)

Starší z bratrů Bloomových je dost dobrý ve vymýšlení všelijakých sofistikovaných podvodů, takže stačí vše do detailu naplánovat a Bloomovi jsou rázem legendou. Měla to být komedie, ale moc zábavné to není. Sice se film nijak nevleče, nedostavuje se vyloženě nuda, ale pořád jsem měl pocit, že kdyby se už objevily závěrečné titulky, bylo by to docela fajn. Hlavně v závěru je to nastavovaná kaše. Herecky jakž takž, a celkově film spíše průměrný. (07.12.2011)

Chápu zdejší poměrně nízké hodnocení, Bratři Bloomovi jsou nadmíru podivnou a velmi pomalou podívanou, která navíc není pevně ukotvena v jednom žánru a neustále bruslí na tenké hraně mezi bláznivou komedií, kriminálkou, dramatem a romantickým dobrodružným filmem. Mně ale stejně jako Johnsonovo předešlé Zmizení tento film dokonale sednul, žánrová roztříštěnost mi vůbec nevadila, neboť jsem na ni zvyklý z mé oblíbené korejské kinematografie a díky pomalému tempu jsem si mohl naplno vychutnat spoustu promyšlených detailů (Bloom a za ním graffiti muže s pistolí u hlavy, přičemž záběr je snímán tak, že pistole míří jakoby na Blooma, následuje rána při otevírání dveří, která evokuje výstřel...) a ztřeštěných nápadů (žonglování s motorovými pilami, odpalování Barbie panenek a sposta, spousta dalšího), které by s přehledem vystačily na několik dalších filmů. Postavy ve filmu jsou taktéž bizardní, titulní dvojice bratrů spolu skvěle funguje a s tvářemi a hereckými projevy Adriena Brodyho Marka Ruffala jim nelze jinak než držet palce. Spolu s bohatou "sběratelkou koníčků" Penelope v podání roztomilé Rachel Weisz pak tvoří partičku smutných klaunů, jejichž motivace by dobře posloužily i kdejaké divadelní tragédii...dobré divadelní tragédii. Demoliční expert Bang Bang, kterou hraje neméně skvělá Rinko Kikuchi, je pak třešničkou na tomto proklatě zábavném (pro mě rozhodně) dortu. Celé je to navíc hezky stylizované, mísí se tu prvký z různých období, scény jsou krásně a vynalézavě nasnímané a k tomu všemu ještě hraje správně pohodová hudba. Ještě několik dní po projekci se mi zpětně vybavuje spousta skvělých okamžiků, které mi Bratři Bloomovi nadělili a to je pro tvůrce zatraceně dobrá vizitka. 90% (01.11.2009)