Code Geass: Hangjaku no Lelouch

[OBSAHUJE SPOILERY] Když pominu patos a přepjaté (n)EMOce, kterými tu vskutku nešetřili, jsem s Code Geass věsměs spokojena, leč už jsem dlouho v žádném anime neviděla takovou plejádu mrzkých, hloupých a nesympatických charakterů, které bych s radostí nechala zplynovat. Zejména omračurák Suzaku mi pil krev nesmírně a fakt, že v průběhu nechcípnul, nýbrž vždy v té nejjnevhodnější situaci naběhl na scénu a překážel, mne zarmoutil velice velmi. Nepotřebuji se s postavami identifikovat ani si je zamilovat, aby se mi seriál (či cokoliv jiného) líbil, ale ocenila bych, kdyby mě konstantně neiritovaly, či alespoň včas zesnuly. O nejrůznějších nelogičnostech a nezbytném deus ex machina nemluvě. Nicméně, i přes tyto výtky se mi na Code Geass docela zamlouval a zcela jistě se podívám i na druhou sérii. (21.07.2012)

"Japonci jsou zjevně naštvaní na Američany, že jako okupační mocnost na ně byli po druhé světové válce příliš hodní a snaží se nalézt svou ztracenou hrdost a pomstu v tom, že je ukáží jako zlotřilé mocichtivé vetřelce a krvemilné ďábly," chtělo se mi napsat po prvním díle. Nicméně je možné, že motiv seriálu je takový jaký je bez nějakého hlubšího záměru, případně těží z módního antiamerikanismu. Upřímně řečeno, je mi to vcelku jedno a dále se tím zabávat nebudu. Geass je poměrně zdařilou dobrodružnou záležitostí, která kombinuje romantiku, mecha-válčení a osudovou dramatičnost - to vše v hávu CLAMPovské kresby, kresby velmi líbivé. Seriál má spád, obsahuje nečekané zvraty, umírá se v něm, postavám je vlastní charisma, potud žádná... Přesto má v mých očích Geass několik zásadních vad. Ty hlavní se týkají směřování děje. Kdo by čekal, že události, ke kterým v seriálu dochází, jsou výslednicí motivací postav, logiky a zákonů pravděpodobnosti, mýlil by se. Naopak, vše je podřízeno tomu, aby docházelo k emotivním střetům, srdceryvným setkáním, vášnivým přím a osudovým náhodám. Pravda, touhle vadou netrpí Geass zdaleka sám, překročil však hranici, kdy to dokážu blahosklonně ignorovat. Tak se proti sobě postaví dva nejlepší přátelé, milovaní a milující se budou mezi sebou zabíjet, přizabíjet, či jinak si z donucení osudu ubližovat, dojde i na ztrátu paměti (a jejímu návratu v nejvhodnější či nejnevhodnější chvíli) atd. atd. A proč? Protože je to přeci tak strašně moc romantické! V tomto anime totiž vše musí působit romanticky, i za cenu uvěřitelnosti. Romantika je to však jak z červené knihovny. Seriálu nemohu odpustit ani jeho hodnotící přístup k činům postav. Činy nehodnotí podle činů samotných, ale podle toho, kdo je koná. Pokud špatný čin páchá osoba překrásná, je to vždy tragédie, smutný osud a pro onu osobu musí divák mít pochopení, pokud nějaký čin páchá osoba ošklivá, seriál tlačí diváka k pohrdání a odsudku. Nezmínit nelze ani nelogičnost jednání postav. Např. Zero je několikrát v situaci, kdy by mohl být velmi snadno odpráskut, vykuchán či demaskován, ale nedojde k tomu. Předposlední výtka vede k zobrazení bojů. Divák naprosto nemá přehled o strategické situaci, přehled taktický je mělký. Proto se vývoj válečné situace a záměr bojujících naprosto nedá odhadnout, což, domnívám se, "militantní" frakce otaku příliš neocení. Rovněž ani to, že vše záleží jen na dvou nebo třech mechách, ostatní jsou tak akorát do počtu (pamatujte ale, že je to romantické). Výtka finální: císař Británie evoluci příliš nerozumí :) Slabší ****. (30.07.2008)

Málokdy se stane, že druhá série je lepší jak první. Tohle je výjimka potvrzující pravidlo, protože druhá série mi dokonce nedávala spát(Nechala mě spát cca 5 hodin a já vstal a musel jsem se dodívat :-D) a já hltal každý díl. Až do posledního dílu jsem vůbec netušil, jak to skončí a hlavou mi poletovalo mnoho teorií a ani jednou jsem se netrefil. Což se mi popravdě často nestává. U první série mi vadila přílišná překombinovanost. Jenže její závěr byl tak ohromující, že jsem neváhal hned pustit druhou. Kdybych mohl ohodnotit druhou sérii samostatně, tak by se z ní stalo jedno z nejlepších anime, co jsem kdy viděl. A to nemám mechy vůbec rád. Naštěstí mi tady poprvé nevadily, a když člověk přimhouří nad nelogičností, tak se výborně baví, a to je hlavní. Ale abych nepsal jenom samou chválu na druhou sérii, tak musím napsat i nějaký ten zápor. A tím záporem se stala postava Niny. V první sérii nebyla příliš vidět a tak ji člověk moc nevnímal(Kromě závěru, ale to už bych tady vyzrazoval děj :-)), jenže ve druhé se z ní stala tak otravná postava(a člověk si vlastně uvědomí, jak otravná byla po celou dobu), že se celkově vyrovnala postavě Rekiho z Kureimoa(viz. komentář). EDIT: Ještě teď po 8 hodinách od dokoukání mi to ještě vězí v hlavě ... (08.09.2009)

Študent dostane obrovskú moc zmeniť všetkých a všetko len tým, že sa mu pozrú do očí. Dokáže ovládať to čo urobia. Lelouch sa učí používať svoju silu a je v tomto anime vidieť, ako počty ľudí pôjdu za svojím vizionárom. Za niekým v koho veria, za niekým v koho silu veria. Lelouch sa cíti ponížený a chce získať moc, aby zmenil nie len svoj osud, ale osud všetkých Japoncov. Japonci už nežijú v Japonsku, ale v oblasti Area 11. Výborná hudba (v Code Geass druhej sérii je ešte lepšia) a výborný príbeh. Dôležitá je aj taktika a anime pripomína rozohranú partiu šachu, kde občas nejaká figúrka odrazu urobí nepredvídateľný pohyb (napríklad kráľ sa pohne o dve políčka nie o jedno). Je to mech anime čiže boje sa odohrávajú v robotoch, v ktorých sú piloti. Nie vždy je presne jasné čo sa kde odohráva a to je taký minimálny mínus čo treba prekusnúť a ostatné je potom super. Postavy sú výborné a veľmi sa vyvíjajú počas celého anime. Každá postava má svoj vlastný údel a bojuje pre niečo iné. Aj najväčší protivník Leloucha a to jeho kamarát z detstva Suzaku sa bude musieť rozhodnúť čo je pre neho dôležitejšie. Druhá sezóna : http://www.csfd.cz/film/270586-code-geass-hangyaku-no-lelouch-r2/ (14.12.2010)

S koncem druhé sezóny (R2) zvyšuju na plný počet. Sice jsem asi nikdy neviděla tak překombinované anime, plné naprosto šílených zvratů, kterých je nasekaných do jednoho dílu tolik, kolik u druhých anime stačí na celý seriál, přecpaný postavami, které teatrálně mluví, činí rozhodnutí, která často nemají smysluplný základ a která si ospravedlňují řečmi o spravedlnosti, míru, yasashii sekai a podobnými koninami:-D Přes všechny nelogičnosti je ale děj relativně dobře promyšlený a celý spěje k velmi uspokojivému konci, u kterého nezůstane jedno oko suché. Ale to se dá čekat u seriálu, ve kterém si všichni navzájem lžou, aby se ochránili, nejlepší přátelé si dávají přes hubu, půlka hlavních postav odejde do věčných lovišť, milenci jsou ze znepřátelných táborů a vůbec vše překračuje mez, kdy se ta přepálená dramatičnost dá snést, jenže.... Ta mez byla překročena natolik, že se tady už dá skoro mluvit o nějaké velmi odvážné stylizaci (které odpovídá i zajímavá, i na anime standarty hodně stylizovaná kresba postav - CLAMP si sakra daly záležet). Osobně jsem si uvědomovala směšnost a neuvěřitelnost některých zvratů a událostí, ironicky jsem se pochichtávala, ale zároveň mě osudy hlavních hrdinů totálně braly, těch několik hodin jsem s nimi vysloveně žila. Taky je zajímavé jakým směrem se odebral seriál (a Lelouch/Zero s ním) - od bojůvek v Japonsku až po boje, které ovlivňují ráz celého světa. A ve výsledku se v tom kombinačním chaosu dá možná najít i nějaká myšlenka. Ještě by mě zajímalo, kde Subjektiv přišel na to, že činy ošklivých postav jsou zde souzeny jinak, když krásní jsou tu snad úplně všichni! I kdybych někoho ošklivého našla (napadají mě jen eunuchové:-D), odlišná měřítka nejsou příliš znatelná - většina postav neustále hapruje od "záporáků" ke "klaďasům", spousta postav udělá něco vysloveně ďábelského a pak za to pyká (často z vlastní vůle, tady vůbec všichni dobrovolně procházejím pokáním za své činy...) Politováníhodní jsou tady v některých okamžicích vlastně skoro všichni. Doufám, že už nikdy nebudu muset trpět tak otravnou postavu, jakou byla Nina. (Btw, kdyby Lelouch přibral nějaké to kilčo, ráda ho pozvu do svého pokojíčku;-) (23.10.2008)