Lidé v hotelu

Notně zestárlý snímek (hlavně divadelně melodramatický výkon Grety Garbo, kterou Joan Crawfordová hravě přehrává), který však dodnes má jisté kouzlo. Grand Hotel je jako křižovatka, místo, kde se proplétají a poté rozplétají drobné lidské osudy. Místo, kde se stále něco děje. "Takové Grand hotely jsou všude." (16.06.2013)

Vôbec nie zlý film, ale nie je to moja šálka čaju. Wallace Beery je veľmi elegantný a vtipný, čo sa ale nedá povedať o väčšine zainteresovaných (pokiaľ príde na sociálne rozdiely). Kľudne som však mohol dať miesto troch aj päť (ale nebolo by to spravodlivé). Pokiaľ je v niečom starý Hollywood neprirodzený, tak je to vzdialenosť k bežnému človeku. Poetický realizmus (a nielen ten) má v tomto smere jasne navrch. (26.05.2013)

Je to zvláštní film, když se nad tím zpětně zamyslím, nemá v podstatě žádnou dějovou linku. Jen okrajově vykresluje dva dny pár momentálních hostů Grand Hotelu v Berlíně, jejichž životy se proplétají, aby se posléze opět rozmotaly v úplně jiném seskupení, než v jakém do hotelu přišli.. Film z ničeho nezačíná a s ničím novým nekončí. Člověk, který nemá vztah ke starým filmům, Grand Hotel nejspíš nijak neosloví. (24.04.2004)

Grand Hotel. Lidé přicházejí a odcházejí a nikdy se nic nestane. V luxusním Grand Hotelu se proplétají osudy několika lidí, kteří tu přebývají - nešťastné primabaleríny, životem protřelé stenografky, zkrachovalého barona, snobského továrníka a umírajícího chudáka který si chce naposledy užít. Je to vtipné, romantické a nakonec i tragické (tu vraždu si tvůrci mohli odpustit), hraje zde herecká špička té doby a dá se říct, že na rok 1932 je to velice moderní. Taková ta směsice osudů, odehrávajících se na jednom místě - to se točí dodnes. Musím uznat, že jsem příjemně překvapen, drama roku 1932 a Oscar za nejlepší film... proč ne. (08.05.2016)

Snímek z prostředí berlínského Grand Hotelu, natočený podle stejnojmenného úspěšného románu Vicky Baum, uvádějí krásně vyvedené titulky. Jde o jeden z prvních modelových filmů, né-li úplně první, ve stylu "sorta typově rozličných lidí se střetne na určitém místě", kde ve vzájemném spletenci vztahů ovlivňuje jednání jedince osudy všech. Jako obvykle je zde kladen důraz na symbiózu vztahů, nikoli na silnou vedoucí dějovou linku. Paleta lidí v hotelu je skutečně pestrá... výtečná J. Crawford jako svěžestí a mládím kypící stenografka; G. Garbo ztvárňuje rozcitlivělou éterickou divu, živící se jako primabalerína; dále tu lze narazit na zruinovaného barona-gentlemana; (patetismem přetékajícího) umírajícího prostého úředníka; nadřazeneckého průmyslového magnáta... slovy cynického doktora - "Lidé přicházejí a odcházejí. Nikdy se nic nestane". O pravdivosti druhé věty by se možná dalo dlouze polemizovat... i když, z pohledu neměnných zdí hotelu a početného personálu na tom něco bude :-) Oscarové ocenění filmu mě nepřekvapuje. Přítomnost herecké honorace, kde je každé hvězdě přidělen rovnocenný prostor, a novátorská dějová struktura udělala na Akademii evidentně dojem. Řekl bych že zasloužený. (02.04.2006)