Až bude padat hvězda

Nevím, jestli slaboulinké čtyři, nebo silné tři. Medvecká totiž svou Víťu hraje skoro jako svatou, a to mi vadí. Její postava je sice nádherně zmatená, ne až tak chytrá, ale empatická, jenže taky je to mladá holka v krom maturitního či jakého večírku snad nikam nechodí, ani do kina, nemá sourozence, rodiče... Tohle schematické pojetí mi v úvodu hodně vadilo, posléze jsem si zvykl a už se na příběh s poselstvím, že někdy je lidské projevení citu a pochopení velmi důležité, dívalo dobře. Medřická skvěle zahrála zlou učitelku lpící na teorii, které však uniká praxe, pan Lukavský mám pocit hraje pokaždé sám sebe. Kemrovi stačily dvě repliky, aby si scény ukradl pro sebe. Konec vyloudí slzičky dojetí, ale postavy mi skutečně přišly celou dobu až moc neživotné, zastupující jen určitou tezi. (18.11.2018)

Asi mi vadila až příliš prostá postava Víti. Potrpím si na nesobecké obětavé hrdiny, ale nesmějí být zbavení prostých lidských tužeb po obyčejných věcech - dobře se najíst, hezky vypadat nebo něco v tom smyslu. A dát radost z naplnění tohoto najevo. To se nevylučuje s tím prvním. Člověk podle mě naopak musí mít sám sebe trochu rád a sám sobě dopřát. Jak by mě měli mít rádi jiní, když se nemám rád sám. A Vilda by podle mě spíš než porozumění potřeboval pár výchovných záhlavců, aby se přestal nad vším ofrňovat a sám sebe litovat. Na druhou stranu mě odzbrojila scéna: "Jaká je vaše nejmilejší četba?" - "Pohádky Boženy Němcové." - "Děvenko, já si v nich čtu dodneška." Už proto nemůžu dát míň než čtyři. (05.12.2016)

Táňa Medvecká v přesvědčivé roli studentky, která je na praxi v nemocnici před závěrečnými zkouškami. Její prostá povaha jí umožňuje pečlivě a s láskou se chovat k pacientům jak na dětském oddělení, tak i u dospělých marodů. V praxi umí ve všem chodit, zato s učením má problémy a vtlouknout do hlavy napsané fráze z knihy jí moc nejde, což se nelíbí její učitelce v netradiční záporné roli, Daně Medřické. Teprve až na chirurgickém oddělení zemře jí blízká osoba, pochopí slova chirurga Radovana Lukavského : "Tohle je teprve maturita." Velmi umně a ze života napsaná inscenace, ke které napsal scénář klasik František Pavlíček a zrežírovala ho tvůrkyně převážně dětských filmů Věra Jordánová. Zajímavou a decentní klavírní hudbu složil Vadim Petrov. (18.11.2018)

Příběh nemocného a útěšné mladičké zdravotní sestry, která se věnuje jeho péči, dodnes neztratil svou působivou jímavost. Výkon obou mladých protagonistů, tehdy začínajících Taťány Medvecké a Jana Hrušínského, byl ve své době překvapením i povzbuzením nejen pro ně, ale i televizní diváckou veřejnost. Místy toto naléhavé mravní drama vzníceného srdce a vzbouřeného svědomí jakoby přerůstalo své téma a svůj přidělený čas a prostor. Bylo by zajímavé zjistit, zda po 35 letech tuto svou schopnost ztratilo nebo si ji naopak uchovalo. (24.03.2008)

I v malých československých poměrech se dá natočit kvalitní kratší televizní drama. O poněkud jednodušší sestřičce, která to co nemá v inteligenci bohatě nahrazuje nezištnou starostlivostí a obětavou ochotou pomoci člověku - aneb dobří a hodní lidé to nemají v životě lehké - je to dojemné, pěkné i smutné. (16.03.2013)