Klub poslední naděje

"Promiňte, slečno, ale radši umřu obutej." Krémová hnedá s prímesou béžovej. Matthew MacConaughey po rokoch romantických komédií/ komédií/ thrillerov nevalnej kvality opäť HRÁ. Dva razy zvýrazňujem a podtrhávam slovo z predchádzajúcej vety, a i keď tým iba budem nosiť drevo do lesa, odvolám sa na otrepanú frázu, že podáva jeden z najvýraznejších výkonov jeho hereckej kariéry, a toho Oscara mu skutočne prajem. Ron Woodroof je v istom zmysle akoby nadviazaním, resp. voľným pokračovaním Matthewovej postavy Marka Hannu z Vlka z Wall Street po tom, čo nadobro skrachoval a utiahol sa do Dallasu, kde pracuje ako elektrikár, holduje pravidelným pohárikom (rozumej fľaškám) whisky a nechránenému sexu s náhodnými dievčatami a prostitútkami. To však trvá len do chvíle, keď mu oznámia, že trpí AIDS... Priznávam, že som sa veľmi bál skĺznutia na parketu rozoberania homofóbie a útrpného vykresľovania spoločenskej nespravodlivosti, sprevádzaného srdcervúcimi výkonmi a melancholickou emocionálnou hudbou, ktorá vás prinúti uroniť slzičku za nejakého toho homosexuála, transku či "hetera", ktorý je v tom nevinne - a ono nie. Miesto toho sa hrdý Kanaďan Jean-Marc Vallée a scenáristická dvojica Wallack-Borten zamerali na vecnú (i keď stále zreteľne hollywoodsky "poupravenú") rekonštrukciu poslednej životnej etapy symbolického "rebela proti svojej vôli", ktorému je jednoducho povedané, koľko dní mu ešte zostáva. Ron sa so situáciou hodlá vyrovnať svojsky, a púšťa sa do boja proti notorickým veľkým zlým vlkom v podaní amerických byrokratov a farmaceutických firiem, a, div sa svete, dosahuje malé, bezvýznamné víťazstvo, aké v dejinách pravdepodobne nemá obdoby. Aby nie, keď má McConaughey k ruke takých skvelých hereckých pomocníkov ako Jared Leto (rovnako zaslúžený Oscar) a Jennifer "ja nie som Elektra" Garner. Ten jeho malý business stál za to a scéna s "kňazom" je na nezaplatenie. Len trochu škoda toho klasického gýčového happyendu v štýle "a žili šťastne, až kým nezomreli". Možno by som šiel aj na plný počet. 85% (11.03.2014)

Matthew má sakra formu a i v tomhle papírovém tahu na branku je k sežrání. Téma okolo HIV a boji proti zlotřilé korporaci ("Fuckin' FDA") tu bylo už mockrát, ale nevzpomínám si, že by byly podané takhle stylově. Život, který mu nemoc přinese je překvapivě mnohem plnější a zajímavější - vždyť byl ksakru i v Japonsku a založil si poměrně úspěšné podnikání. Herecky jde o nejlepší ligu v nejlepší formě, Jared Leto byl uvěřitelnější jako ženská než jako chlap! Je to pro osobní potřebu. (22.01.2014)

Můj hon za Oscarovými filmy pokračuje, aneb tenhle film bych si asi jinak nepustila. Prvně musím říct, že jak Matthew McConaughey tak Jared Leto nebyli skoro k poznání a teda mají můj obdiv, protože to opravdu zahráli dobře. Za druhé musím konstatovat, že mě překvapil fakt, že se mi to poměrně líbilo. Ano bylo to možná trošku dlouhé, první část mě doslova pohltila a u té druhé už jsem trošku pokukovala po hodinkách, přesto je to však velmi zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. 4* (14.02.2014)

Zdá se, že konče Klubem poslední naděje jsem všechny letošní „ambiciózní“ na Oscara nominované kousky viděl. A můžu tak o krapet „objektivněji“ hodnotit a oceňovat. Nelze jinak, než smeknout před zásadně pohublou dvojicí Jared Leto a Matthew McConaughey. Druhému jmenovanému stačí nějaká ta šichta na zaplacení poplatků, rodeo, něco práškovitého do nosu a lehká holka k tomu. Několik následných omdlení má ovšem jasnou příčinu – AIDS, jehož léčba je toho času v plenkách. Měsíc života nebo boj pomocí alternativních (ač neschválených) léků o další měsíce, roky..? Postavy jsou výborně napsané. Pro okolí zbytečný a homofobní elektrikář McConaughey se tu vyzvrací z jižanské vidláckosti, takže nakonec nebudeme jeho primitivní obhroublostí opovrhovat. A to i přesto, že i na své snaze o lepší příští hodlá něco vyrejžovat. Výrazná fyzická proměna platí i pro exhibicionistického transsexuála Leta, který nabízí nepřehrávající postavu, které vtiskl silné tragické i komické rysy. A na mnohem menším prostoru. Navzdory tematice se navíc film objede bez kapesníkových scén, je to solidní charakterová studie o jedné osudové výzvě. Pokorně k látce přistupuje i střídmá režie, která nechce strhávat pozornost. Z filmů, které počtem nominací více či méně promlouvají do blížících se Oscarů, mám tři favority: Her, Blízko od sebe a Vlk z Wall Street. Každý mě oslovil jinak, každému bych úspěch přál. Klub poslední naděje se jim sympaticky přibližuje. (13.02.2014)

Po nějakém přemýšlení se nakonec musím přiklonit k názoru, že mi film přijde ze všeho nejvíc jako víceméně prázdná oscarová návnada. Ohání se založením na skutečném příběhu, ale při bližší inspekci je velmi povrchní, neosobní a tradičně manipulativní jako bič. Všechny situace vykresluje jakoby z první dobré. Napočítala jsem jenom dva momenty uhrančivé magie (motýli, Rayon s otcem) a to je na dvouhodinový film zatraceně málo. A zároveň mě to přivádí k tomu, co mě nakonec rozptylovalo úplně nejvíc a to bylo právě zavedení postavy Rayona. To je bytost, která s sebou přináší tolik tajemství a traumat, že mě okamžitě přestává zajímat charakterová studie hlavního macha Rona, jenomže ten film pořád dál je o hlavním machovi Ronovi a Rayon se tam jen tak mihne jako trofej, ale jako se skutečnou postavou se s ním nezachází. Zároveň je to taky trochu o tom, jaké jsou korporace zlé, a nejspíš ještě o něčem dalším, nicméně ta střídající se a manipulující optika z toho ve výsledku dělá film o ničem. Konečně také můžu definitivně informovaně říct, že vážně nemám ráda herecký projev Matthewa McConaugheyho. (02.01.2017)