Klub poslední naděje

Jako jedna z pokusných krys kapitalistického zdravotnictví si dovolím tvrdit, že důležité je nemoc hýčkat, hrát si s ní, něco na ní vydělat a udělat vše pro to, aby se pacient neuzdravil. Proto se léčím sám a Ronovi Woodroofovi jsem přál každý den života navíc, aby to těm farmaceutickým šmejdům a úplatným asociacím pořádně znepříjemnil. V této rovině u mne snímek vyhrál, ale jinak mne příliš nebavilo sledovat nemocného rodeadora a zatepleného feťáka v souboji s šikovně rozestavěnými větrnými mlýny, jejichž lopatky by spolehlivě umlátily i dva zdravé jedince zastupované neporazitelným JUDr. Sokolem. (29.10.2014)

Po nějakém přemýšlení se nakonec musím přiklonit k názoru, že mi film přijde ze všeho nejvíc jako víceméně prázdná oscarová návnada. Ohání se založením na skutečném příběhu, ale při bližší inspekci je velmi povrchní, neosobní a tradičně manipulativní jako bič. Všechny situace vykresluje jakoby z první dobré. Napočítala jsem jenom dva momenty uhrančivé magie (motýli, Rayon s otcem) a to je na dvouhodinový film zatraceně málo. A zároveň mě to přivádí k tomu, co mě nakonec rozptylovalo úplně nejvíc a to bylo právě zavedení postavy Rayona. To je bytost, která s sebou přináší tolik tajemství a traumat, že mě okamžitě přestává zajímat charakterová studie hlavního macha Rona, jenomže ten film pořád dál je o hlavním machovi Ronovi a Rayon se tam jen tak mihne jako trofej, ale jako se skutečnou postavou se s ním nezachází. Zároveň je to taky trochu o tom, jaké jsou korporace zlé, a nejspíš ještě o něčem dalším, nicméně ta střídající se a manipulující optika z toho ve výsledku dělá film o ničem. Konečně také můžu definitivně informovaně říct, že vážně nemám ráda herecký projev Matthewa McConaugheyho. (02.01.2017)

Akademici a většina ostatních si opětně sedla naprdel z placebo efektu, podobně jako někteří pacienti v tomto filmu. Vážná existencionální tématika jim zatemnila mozek a na 2 hodiny přestyla fungovat klasická filmová měřítka, aneb to, co obvykle na filmech vidíme jako špatné, tady neexistuje. Tenhle snímek je malý, skromný a tématikou nepochybně vážný, nutící k zamyšlení, alarmující. Zároveň tam ale kromě brilantních hereckých výkonů, dobových vypalovaček a výtečných kostýmů není zase nic tak převratného, proč se k němu upírat jako k bombě roku. Neříká toho totiž ve finále zase až tak mnoho. Nutno podotknout, že zároveň ale nic nevnucuje a nepodsouvá. Tedy historická rekonstrukce ok, ale do strhujícího filmu to má daleko. Nebyl jsem nadšen, byl jsem spokojen, nikterak extrémně obohacen. (02.07.2014)

Můj hon za Oscarovými filmy pokračuje, aneb tenhle film bych si asi jinak nepustila. Prvně musím říct, že jak Matthew McConaughey tak Jared Leto nebyli skoro k poznání a teda mají můj obdiv, protože to opravdu zahráli dobře. Za druhé musím konstatovat, že mě překvapil fakt, že se mi to poměrně líbilo. Ano bylo to možná trošku dlouhé, první část mě doslova pohltila a u té druhé už jsem trošku pokukovala po hodinkách, přesto je to však velmi zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. 4* (14.02.2014)

I přes všechny ty oscarové ambice vlastně hodně příjemné překvapení. Čekal jsem totiž hlavně klasický akademicky chladný kalkul s výtečnými hereckými výkony. Místo toho jsem však dostal skvěle zrežírovaný film, v němž je bezchybný výkon McConaugheyeho a nečekaně přirozeného Jareda Leta jen třešničkou na dortu. Výborný scénář, skvěle napjatá atmosféra tehdejší doby a hlavně spousta emotivních momentů, u nichž vám nebude zrovna nejlépe. Hlavně díky ním ve mně tento skvěle odsýpající snímek každým dnem čím dál více rezonuje. Ano, letošní oscarová sezóna se zatím rýsuje hodně nadějně a tento výtečně znepokojivý snímek se v ní rozhodně neztratí. 80% (12.01.2014)