Klub poslední naděje

Po nadšeneckých recenzích jsem čekal samozřejmě trošku více. Nicméně stále tomuto filmu nikdo neodpáře fakt že se zde potkávají Matthew a Jared v excelentních rolích, které je zcela pohltily nejen psychicky, ale zároveň i fyzicky. Jedná se o hodně šokující vzhled obou pánů. V mých očích stojí letos výče už jen DiCaprio a jeho Vlk. (11.02.2014)

Oscarovka bez typických neduhů (vrzající prkna, sterilita, nuda), svým přístupem ne nepodobná jinému filmu s kovbojem v hlavní roli. Žádné seriózní ubrečené drama či napravování homofobů se nekoná, Ron Woodroof není hrdina (a zůstává zalíbeníhodným kreténem) a šlape to kupředu bez cílené kritiky systému. Super. (21.01.2014)

Kdyby Metjú McQueer nebyl žabař a přizdisráč, nýbrž skutečný ctitel Stanislavského metody, sundal by těch padesát kilo nikoliv pár měsíci osvětimského menu, ale střihl by si třeba nechráněnou stonožku s Medžikem Džonsnem. Vypadal by přirozeněji, dokonale naplnil frázi "životní role" a navíc by ušetřili za maskérku na leze a krví podlitý pohled. Ale i tak šprcku dolů! Jeho kreace slizkého, jižanského hochštaplera a náruživého heteropíchala, před kterým se třesou i bowlingové koule, protože mají díry a jsou ženského rodu, a co si nevšimne, že jedna z fen štěká "hiv, hiv", je v letošních nominacích snad jediná, jenž si to opravdu zasouloží. Dalšího protěžovaného, teplého kandidáta, Zužu Žareda, bych zrovna dvakrát nevyzdvihoval, protože konečně dostal roli, ve které může být přirozený a určitě se cítil jako ryba v vodě. Pardon, chtěl jsem říct tranďák v travestišou, ryby, jak známo, homo nebývají. Překvapením rozhodně je, že se nejedná o plačtivou, kýčovitou filadelfskou melancholii Povislého Tomáše, ale o poměrně záživné obchodování s vitamíny proti AIDS na předpis ponikelské báby kořenářky, kvůli němuž musela Zentiva rychle vyvinout nějaké silně závislostní antidepresivum proti ušlým ziskům. (18.01.2014)

Vynikající film, přinášející něco navíc nejen o boomu viru HIV, ale i Americe 80. let, etice zisku, duchu koncernového kapitalismu, nutnosti boje proti elitám a autoritám, stejně jako třeba jižanském geniu loci. Zprvu to vypadá jako mírně modifikovaný konkurenční Vlk z Dallasu s AIDS (svým zjevným antihrdinstvím) postavený na poetice Půlnočního kovboje, postupně se ovšem charakteristika hlavního hrdiny změní tak trochu na Elektrického jezdce, což celé je pak korunováno přerodem v soudní drama a klasickým finále á la hollywoodský životopisný film - oslava občanského aktivismu (Tleská se s patosem ve tvářích, i když hlavní hrdina má blíže spíše k Larry Flyntovi, než k Erin Brockovich). Pomineme-li tedy konec, překvapí syrové zpracování, originální forma (nepřisvěcování scény, práce s kamerou atd.), hodně civilní projev a hlavně bravurní herecké výkony. Takový přerod z hollywoodského idolu v jižanskou macho-trosku, jaký předvedl Matthew McConaughey, se opravdu hned tak nevidí. Opravdový herecký koncert, do čehož ale nutno zahrnout i další herce. Hlavně ale oceňuji celkový koncept a přístup tvůrců - místo snímku sentimentálního, slzopudného, emocionálně vydírajícího či téma odlehčujícího rastrem černého humoru jdou na věc přímo, bez konceptuálního balastu, což je největší deviza Klubu poslední naděje. (28.02.2014)

Jak žít s HIV, neustupovat nikomu a ničemu, zanadávat si a ještě to naposledy pořádně rozjet. Matthew McConaughey odmítá prvoplánově brečet nebo rozesmívat a bere to čelem skrz všechny překážky, i kdyby to měl být poslední den v jeho životě. A dost možná, že právě ten dnešní i posledním je. Upřímné drama, které je nejsympatičtější právě tím, že stejně jako hlavní hrdina zůstává po celou dobu své. (20.01.2014)