Klub poslední naděje

Vlastně naprosto poctivá filmařina. Matthew zde předvádí takřka dokonalý výkon a bez problémů mu s tím sekunduje Jared Leto. Oba v roli nemocných HIV. Oni ale nejenom, že hrají, oni ty postavy skutečně prožívají. Matthew hubne před očima, Jared už dost tak hubený mění, až strašidelně, barvu kůže. Klobouk dolů za tohle. U Jareda mě to až fascinuje, kam byl schopný zajít. On, jako zpěvák, si podle mě jen tak nemůže dovolit radikálně měnit váhu svého těla. Zajímalo by mě, jestli ho to nějak ovlivnilo na hudební kariéře nebo ne. Každopádně když už nic jiného, tak tady dokázal, jaký herec on ve skutečnosti je. Já bejt v komisi Oskarů, věděl bych úplně přesně, kam ty šošky fouknout. Matthew v roce 2013 předvedl, jaký velký herec z něj ve skutečnosti je a Jared se předvedl tak, že vidět ho tak ještě jednou v jiném filmu, přemýšlel bych, jestli není blázen. Každopádně jak říkám...klobouk dolů. Jak se Vám ze začátku bude příběh hnusit, tak postupem času budete vnímat změny v jednání právě samotných herců. A tyhle jednotlivé momenty budou stoupat a stoupat, dokud neskončí závěr a Vy si neuvědomíte, že takovou radikální změnu emocí Vám kdejaký film jen tak nenabídne. (05.02.2014)

Víte, co jsem zjistila na konci tohoto příběhu? Že se nedívám na Matthewa, ale na Ronalda, který má AIDS a bojuje, co bojuje, přímo se rve o svůj život, potažmo i o životy těch ostatních všemi možnými prostředky. Když mě tenhle fakt došel, tak jsem si uvědomila jaký je Matthew Pan herec, který nota bene ubral pro tuhle roli hodně na váze a já tiše doufám, že to zase nabere nazpátek. A to byl stěžejní moment, kdy jsem se rozhodla dát si ho na výsluní do mé topky, protože to byl luxusní výkon. Tím to neskončilo a nechci se tady opakovat, ale já jsem Jareda taky vůbec nepoznala, takže jemu patří určitě také můj obrovský obdiv, protože tu roli dal na sto procent věrohodně. Určitě souhlasím s tím, že to byl herecký koncert dvou mužů, kde mě jejich skutečná identita došla až na konci. Bravo, tomu se říká herectví !........... Byl jednou jeden den, kdy v ranních zprávách hlásili, že v Dallasu je krásně jasno, ale pro Rona to byl ten nejčernější den v celém jeho dosavadním životě. (17.01.2014)

Matthew McConaughey mi z filmu Magic Mike zostával v pamäti ako parketový šašo a prototyp mužskej estetiky a zrazu úplne iná herecká poloha. Precítená, s úplne odlišným fluidum, proste iná a absolutne pre neho netypická. Veľmi zapôsobil, nielen kvôli figúre hraničiacej so sebadeštrukciou, no bolo vidno ako dáva zo seba úplne všetko. Zaujímavé bolo sledovať štruktúru charakteru hlavnej postavy, ako sa postupne odhaľujú všetky zákutia osobnosti, životného príbehu a konečného prínosu jednej veľkej snahy o ľudský život a dôstojnosť. Film bez príkas, technických, trikových, jednoduchým naratívnym štýlom si získava sympatie. (07.03.2014)

-Thank You. -Fuck off! Breaking Good? Ne tak úplně. Překvapivě nejde o citově vyděračské drama o pozdním procitnutí jednoho homofoba, ale o formálně i obsahově vzácně střízlivý snímek, který namísto Woodroofova zbožšťování připouští, že tenhle kovboj si přehnaný soucit nezasloužil ani poté, co se nakazil AIDS. Snaze protagonistovo utrpení nerozmazávat a prostě jej zobrazovat odpovídá věcnost formy (natáčení bez umělého dosvěcování, dokumentaristicky nesouměrné záběrové kompozice, nenávodné používání hudby). Není-li film emocionálně chladný, pak zejména díky vyzáblému (cca 20 kilo dolů) McConaugheymu. I když hraje pouhý stín svých hrdinů z jiných filmů, nikdy neztrácí jiskru v oku. Způsob, jakým kombinuje neadekvátní sebejistotu, nehoráznou drzost a obdivuhodnou zarputilost, dělá z protagonisty ideálního bojovníka proti (zdravotnickému) establishmentu. Ten od svého konkurenta zosobňujícího nezlomnost americké ctižádostivosti očekává už jen to, že brzy zemře. Zejména svou fyzickou proměnou fascinuje také Jared Leto, jehož společné scény s McConaugheym vzdáleně připomínají Půlnočního kovboje, jiný film, který se nebral přehnaně vážně a na seriózním tématu se na druhou stranu ani nepásl, ani jej nebanalizoval. 75% (10.01.2014)

Čekala jsem vzorného otce od rodiny, který byl nedopatřením infikován při krevní transfuzi, následně srdceryvný příběh o jeho umírání a hnusnou pachuť na patře. Kanaďan v americké produkci mohl natočit citově vydírající snímek, ale on řekl ne a natočil fakt dobrý film, kterému lze vyčíst jen sklouzávání do stereotypu. Bez opakování některých scén by mohl být snímek o půl hodiny kratší a tudíž dynamičtější. Jinak skutečně nelze vytknout nic. (04.03.2014)