Marley a já

Psovi nezáleží na tom, jestli jste chudí nebo bohatí...šikovní nebo nemotorní, chytří nebo hloupí. Věnujte mu svoje srdce a on vám dá zase to svoje. O kolika lidech to můžete říct? Kolik lidí vám dá pocit, že jste vzácní a výjimeční? Kolik lidí z vás udělá jedinečného člověka? Velice příjemný film, který mne přesvědčil o tom, že psí lásku vám nic a nikdo nenahradí. Na komedii je to ale málo vtipné a na drama zase málo dramatické, je to opravdu spíš rodinný film skloubený s nějakou tou romantikou. Wilsona a Aniston nemám ráda, ale tady nebyli zbytečně křečovití a (ne)vtipní. Jen mi připadá, že když se Wilson směšně nepitvoří, tak neumí příliš hrát - ale nevadí. "Nejhorší pes na světě" Marley mi to vynahradil. A ta závěrečná slova na konec! Nádhera. Zkrátka o životě se psem, jaký opravdu bývá. A do toho nádherná slunečná Florida.. (30.03.2014)

Škoda, že v hlavních rolích nehrála jiná dvojice. Jennifer Aniston byla extrémně nudná už v Přátelích a Owen Wilson pokud není v partě s nějakým frat-packem taky za moc nestojí, navíc oba dva svým neustálým psím pohledem deklasují titulního Marleyho až na třetího psa v pořadí. Jinak jakožto člověk, který sdílí domácnost s ženou, velkým psem, jedním malým dítětem a druhým na cestě musím uznat, že domácí trampoty, radosti i starosti byly znázorněny věrně. Konec je samozřejmě debilně přehnaný. (21.06.2009)

Dvě hodinky uplynou jako voda a vy mávnete rukou nad polopatě servírovaným poselstvím a infantilním plakátem. Ať už psa máte, nemáte nebo jen čekáte na ten správný okamžik, pomohou vám tyhle zfilmované štěkací fejetony ledacos ujasnit. A vlijí vám do žil místy trochu vydřenou, ale spolehlivě návykovou chuť do života. Takže řekněte svým páníčkům, aby vás vzali do kina a dejte pac promítačovi. Zlevněný labrador, který hrdiny sbližuje nejen omotáváním kolem sloupů, už na vás netrpělivě čeká. (24.03.2009)

Označení komedie moc nechápu. Život hlavních (lidských) postav se mi naprosto hnusil. Sice mam luxusně vyhlížející barák z papundeklu ve snobský čtvrti, ale v práci dělám něco, co jsem nikdy dělat nechtěl, jenže šéf mi za to nabídnul vyšší plat, tak držim hubu a dělám to, abych dokázal uživit svou na první pohled "dokonalou" rodinu. V tuhle chvíli bych si dokázal představit nějakej zlom, kdy se Owen Wilson nasere a třeba celou rodinu umlátí tupou stranou sekery. To by byl příběh :-) Ale ničeho podobnýho se tady fakt nedočkáte. On prostě přežívá dál... Život psa v hlavní roli taky nebyl zrovna ideální. Jeho majitelé se o něj moc nestarali a dokonce se ho chtěli v jednu chvíli zbavit, protože jim překážel. Takovejm lidem pes do ruky vůbec nepatří. V podstatě se o toho psa začali starat až úplně ke konci života, kdy jim najednou docvaklo, že pes neni plyšová hračka, ale živej tvor, kterej stárne a jednoho dne umře. Já měl stafordku, která se dožila bez pár tejdnů 14 let a tak mi film nějak připomněl to psí stárnutí a ten konec na mě aspoň trochu zapůsobil. Taky jsem si prožil tyhle situace, kdy pes najednou má problém vyjít schody, pak návštěvy veterinářů a nakonec i to "uspání". Jako film o lidech je to fakt o hovně. Jako film o psovi aspoň ten konec za něco stojí. Podruhý to rozhodně vidět nemusim. Podívejte se radši na You, me & Marley :-) (12.02.2011)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)