Marley a já

Klasika z toho nekouká, ale pejskaři a citově labilní spoluobčané probrečí dobrý pakl kapesníků. I já uronil v citově vyděračském záběru slzičku (zabrat ty hluboké černé studánky byl fakt podraz), ale filmu by slušelo sestříhání o dobrých 20 minut, zmenšení počtu hluchých komediálních výstupů typu "pes běží, něco padá, běží Wilson a Aniston" a větší důraz na dramatickou rovinu. Témata manželské krize a dalších zákoutí normálního života mě bavily mnohem víc, než když se tvůrci snažili o další tuctovku s ťuťu čoklíkem na plakátu. (14.03.2009)

Naprosto chápu, že některým lidem může připadat pětihvězdičkové hodnocení amerického romantického rodiného filmu za šílenost dovedenou do absurdna. Mě však tento film nečekaně oslovil. Přitom to bylo to poslední, co jsem od něj čekal, po shlédnutí traileru a plakátu. Jednou, až přijde správná doba, bych to všechno takhle chtěl mít. Krásnou a chytrou manželku, zdravé děti, velký dům na venkově a všudypřítomného ´labrapudla´, který všemi těmi rošťárnami dává najevo svou lásku. A všechny ty nepříjemné překážky, které život přináší, bych také rád zvládl. Třebas i lépe, třebas i jinak, ale taktéž úspěšně. Příběh je sice laděn nahořkle usměvavou smutnou notou, někomu to může připadat až přílišně emočně vyděračské, leč pro mě osobně se jedná o zcela reálnou sondu do života mnoho z nás. Schválně, jaký je váš plán? (13.05.2009)

Jak už to tak bývá, život nabídne leccos. Sympatická tragikomedie vypráví o jednom vykutáleném „nejlepším příteli člověka“, který prochází všemi zásadními změnami ve vztahu mladého páru novinářů. Původně bylo tohle štěně labradora oddálením potomka, záhy se stalo miláčkem všech, i když to dalo pořádně zabrat, protože „likvidátor všeho“ Marley (od Boba) se milému a poslušnému pejsku rozhodně nepodobá. Očekávaně se ale stane plnohodnotným členem téhle typicky americké famílie. Ač je newyorčan David Frankel seriálovým matadorem, filmovou jistotu prozatím postrádá (z průměru ho měla předloni vytáhnout sadistická Meryl Streep a Ďábel nosí Pradu – ale nevytáhla). Tvůrci některé linie trochu odbývají, působí rozutíkaně, jiné jsou psány tak, aby byly až moc dobře srozumitelné. Což je škoda, stejně jako fakt, že tu chybí průkazně hlubší emocionální napojení mezi Marleym a jeho páníčky!! Civilní herecká poloha svědčí jak Jennifer Aniston, tak Owenu Wilsonovi. Tihle dva s přibývajícími roky i dětmi proplouvají mezi jakž takž příjemnými dialogy, novinovým psaním dle měnících se priorit a životními pravdami, občas pobaví, občas citově vydírají. Knižní bestseller (na základě novinových sloupků) se asi musí dobře číst, film mi ale přišel spíše povrchní a uhlazený pro zámořské diváctvo!! Pod kůži se mi dostal tucet jiných, podobně laděných snímků!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (29.05.2009)

Čekal jsem střeštěnou komedii pro teanegery a " nápor na bránici " při různých zlomyslnostech, které připraví " domácí mazlíček " svým novým majitelům, zvlášť když do hlavní mužské role byl obsazen Owen Wilson . Dočkal jsem se však ( k mému velkému překvapení ) " něčeho mnohem většího ". Nečekaně ( pro mě ) chytrý snímek o mladém páru, který si pořídí ( místo dítěte ) " domácího mazlíčka " a prochází s ním celým jeho i svým životem ( od pracovních vztahů, založení rodiny, stěhování...) a s tím souvisejících radostí a překážek, které život přináší. Překvapivě dobře to " šlape " ústřednímu hereckému duu Owen Wilson a Jennifer Aniston. Zvlášť u Owena jsem byl mile překvapen! ( tím, ale nechci říct, že si nedovedu představit lepší herecké obsazení ). Opravdu hodně povedený snímek, dávám 4*, ale v rámci žánru bych se nebál jít i na plné hodnocení! p.s. bez mučení přiznávám, že i ta slza ukápla ke konci snímku za Marleyho...... (08.06.2009)

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)