4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut... (05.08.2008)

Nepotřebný zastávky. Ptáci nezpívaj, protože nemaj pro koho. Lidi chodí po betonový louce připitomělé rumunské metropole, netušíc, že zejtra bude novej den. Lidi - trvanlivý zboží, který nechce přiznat barvu. Jsou jako kachličky v koupelnách. Strohé, studené a hovno říkající. Pak mezi umíráním a nefilozofováním dojde k chybě. Holky jsou ve stresu. Nikdo jim nepomůže, nevysvětlí, že mez byla překročena. V zoufalství odevzdají svá těla chlápkovi, kterýho nikdy neviděli. A Rumunsko - celá totalitní éra - mlčí. Film ne! Záběry bez konce, holky bez budoucnosti, skvělý scénář a atmosféra na špičkách hor - vrcholem všeho. Já se do toho ponořil. Do těch změťourů, ulic, náměstí a nevynořil se. Což je dobře. Dobu jsem nezažil - děkuju - stejně jsem ale cítil, že ten film je pro mě. Pro mou generaci. Abychom se nedostali do lesa kontejnerů, svrabu a paneláků. (06.03.2010)

Vyprávěno z pohledu kamarádky hrdinky. Kdo film viděl před těma 13 lety, toho navždy zasáhl. Není natočen proti potratům, jen ukazuje tu realitu k čemu vedou. To je užitečné třeba dnes kdy v P Polsku vstoupil v platnost protipotratový zákon, že si můžem představit ty důsledky, kdyby nebyl. Je to nepolitický typ filmu, kde se všechno vyvíjí na základě velice přirozené dramaturgie, kdy osoby jednají pod tlakem. Přesně jak by se to stalo v reálu každá věc na sebe navazuje. Pracuje se s naprostou pravděpodobností a takovou úsporností. Film získal Zlatou palmu v Cannes, ale překvapivě nebyl vyslán na Oscary. Režisér je mistr , který do té situace dokáže vtáhnout.Odpudivý pokoje, konverzačka. Taková malá apokalipsa, kdy se hroutí komunistický režim. Je to Rumunská nová vlna - není to okázale atraktivní prostředí, ale vtáhne to na instinktivní úrovni. Jak se chovají lidi, kteří jsou v krizi. (22.11.2020)

Tohle byl opravdu silný, silný zážitek. // Děj se odehrává během jednoho dne, a je to zrovna den, kdy Otilie se snaží pomoci své kamarádce Gabitě, která je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství, k potratu.  // Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete. (16.01.2008)

Už po včerajšej „skúške dospelosti” som sľúbil, že si dám „pod zub” opätovne rumunského provokatéra Cristiana Mungiuho, a jeho kontroverzné : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni, kde už do najmenších detailov, viem, čo znamená tento názov, ktorý je sám o sebe, extrémny !!! Už brilantná, ručná kamera Olega Mutuho, ktorá je neustále v pätách „hlavnej hrdinke” Otílii, v Rumunsku pred rokom 1989, predznamenáva, že nepôjdem cez záhradu s krásnymi tulipánmi. Skôr som sa cítil, ako v nejakých zarastených močariskách, čiže nie je vôbec ťažké usúdiť, ako sa tu dotyčný cíti byť ? Vskutku, normálne radosť žiť ! Jej herecká predstaviteľka - Anamaria Marinca je aj veľmi pekná, ale to ide na samý, samučičký okraj, pretože na pekné veci, tu nie je čas, akurát na jednej z hotelových izieb budú prebiehať činy a skutky, ktoré nemožno vziať späť, a nie sa zaoberať prechádzkami zamilovaných párov, kde taký sa tu aj rysoval, s Otíliou na čele. Som v totálnom nemom úžase, aký výnimočný snímok sa v roku 2007 - nakrútil, a ja som ho doteraz ešte nevidel. Naozaj, pred rovnou dekádou, vznikli pozoruhodné filmové diela, kde jeden taký som konečne videl. A nikdy by som nepovedal, že sa budem venovať „nezaujímavým” filmom „zaostalých krajín” ... (29.10.2017)