4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Mistrovsky zaranžovaný teror dotýkající se optikou Triera a Hanekeho. Dílo, při kterém se vám zatahuje dech a cítíte tísnivý pocit na hrudníku, všechno peklo nezobrazené na plátně cítíte na duši. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Cristian Mungiu rozdrtil na malé kousky, protože ani v jediném okamžiku nezazní nějaké karikující zlehčení teroru, který se stále zvyšuje do závěrečných minut. (15.03.2015)

Syrové, chladné, kruté, hořké, depresivní. To jsou přívlastky, kterými bych zhodnotil toto výborné rumunské drama a nejspíš bych přidal také autenticitu a opravdovost (i kamera tomu odpovídá), protože tvůrci filmu rozhodně nic nezkrášlovali. Sice je nosnou dějovou linkou vše kolem interrupce, ale jinak jde ve 4 měsících hlavně o přátelství, v tomto případě o tom, co je schopná udělat kamarádka pro druhou, ikdyž její úsilí není nijak doceněno (spíše naopak) a sama tím velmi riskuje. Závěrečný pohled do kamery je dost výmluvný, lépe to snad ani ukončit nešlo. A právě za konec, hlavní myšlenku filmu a za nestříhanou scénu s oslavou, hodnotím slabším, leč plným počtem (navíc bych neměl zapomenout na originalitu snímku). Smutné, opravdu smutné... (23.05.2010)

Rozhodně netvrdím, že jde o špatný film, nicméně očekávání byla v tomhle případě příliš veliká a při závěrečné scéně jsem si říkal, to je vážně konec? Už nic dalšího nepřijde? Tahle záležitost vyhrála festival kategorie A a je filmovými fanoušky i kritiky shodně považována za evropskou filmovou událost roku? Jde o to, že tenhle snímek tak nějak klame tělem a nabízí zástupné emoce, resp. podle mě selhává právě v tom, za co je nejvíc adorován. To znamená jako výpověď o určité zemi a politickém systému. Ve spoustě komentářů se nadšeně obdivuje jeho úžasná autenticita, ale kolik z těch diváků skutečně komunistické Rumunsko zažilo na vlastní kůži? Osobně jsem tam nebyl, ale z vyprávění očitých svědků vím, že ještě deset let po revoluci nebyla některá místa na venkově elektrifikována a řada odlehlých oblastí si žije z ekonomického hlediska ještě hůř než za Ceausesca a horské oblasti se vylidňují. Srovnávat tehdejší Rumunsko s Československem je zcestné, tamní situace byla nepoměrně horší a především systémově odlišná. Potrat, který je jádrem Mungiuova snímku, je podaný jako ryze technický problém. Ty dívky, stejně jako ostatní filmové postavy, nejsou obětí systému, ale jeho součástí. Polské filmy morálního neklidu už v 70. a 80. letech dokázaly za hlubokého komunismu nastolovat problémy morálního konfliktu v chování svých hrdinů, kdežto tady vysokoškolačka podstupuje potrat plodu, který je pouhou překážkou její kariéry. O systému jako takovém se dovídáme jen málo a je nutné si uvědomit, že potraty byly v řadě evropských zemí v historicky nedávné době také zakázané a v současném Polsku by šlo natočit podobný film i dnes, v demokratickém systému. Od roku 1993 je tam potrat omezený na naprosté minimum možností. To, že předrevoluční Rumunsko bylo místo nevlídné k životu a svázané nesvobodou, je na některých místech zcela evidentní, ale to je opravdu jen vedlejší motiv. Jestli bylo hlavním problémem rumunských vysokoškolaček na kolejích shánění západních cigaret určité značky, tak to ty holky vážně neměly špatný život. Po technické stránce souhlasím s komentářem uživatele gjjm. Zkrátka a dobře, koukatelný, ale z mého pohledu přeceněný snímek s neujasněnou koncepcí. Celkový dojem: 60 %. (03.12.2010)

Interupce není pro žádnou ženu jednoduchá záležitost a pokud se ještě děla potajnu v dobách, kdy byl potrat zákázaný je to o to těžší. Přesně o tom pojednává toto tématem i zpracováním drsné rumunské drama, které před ničím nezavírá oči a nebojí se ukázat i to co divák vidět nechce. Film je natočen tak jako většina "malých" festivalových snímků a využívá dlouhých záběrů ať už při sledování hlavních postav či při jejich debatách. Takové snímání dokáže diváka více vtáhnout do děje a díky tomu je atmosféra i celkové vyznění o dost autentičtější. Je samozřejmostí, že tyto filmy stojí hlavně na hercích a v tomto případě film vyhrává na plné čáře. Zde totiž nesledujete herce ale jejich postavy, protože herci jsou tak skuteční a uvěřitelní, že chvílemi zapomínáte, že sledujete film a ne dokument o tom co se stalo. Nedá se říct, že by se mi film líbil, protože na něm není nic hezkého ale zaujal mě a to hodně a nebýt pár pomalejších scén dal bych bez zaváhání plný počet, protože něco takového se nevidí každý den. (02.05.2010)

Vyprávěno z pohledu kamarádky hrdinky. Kdo film viděl před těma 13 lety, toho navždy zasáhl. Není natočen proti potratům, jen ukazuje tu realitu k čemu vedou. To je užitečné třeba dnes kdy v P Polsku vstoupil v platnost protipotratový zákon, že si můžem představit ty důsledky, kdyby nebyl. Je to nepolitický typ filmu, kde se všechno vyvíjí na základě velice přirozené dramaturgie, kdy osoby jednají pod tlakem. Přesně jak by se to stalo v reálu každá věc na sebe navazuje. Pracuje se s naprostou pravděpodobností a takovou úsporností. Film získal Zlatou palmu v Cannes, ale překvapivě nebyl vyslán na Oscary. Režisér je mistr , který do té situace dokáže vtáhnout.Odpudivý pokoje, konverzačka. Taková malá apokalipsa, kdy se hroutí komunistický režim. Je to Rumunská nová vlna - není to okázale atraktivní prostředí, ale vtáhne to na instinktivní úrovni. Jak se chovají lidi, kteří jsou v krizi. (22.11.2020)