4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Potrat v socialistickém Rumunsku - vše je zachyceno syrově, dokumentárně, bez příkras... ale i bez odsudků vůči hlavním aktérkám. Tím více vynikne hrůza věci samé. Hrůza, kterou zdůrazní prostředí, kde se všechno odehrává, a která se pod hávem oficiality v dnešních nemocnicích ztratí. Film není prvoplánovou "pro life" ani "pro choice" agitkou, ale nezastírá, že to, o co se zde děje, je něco z podstaty strašného, co musí být nejprve přikryto nocí a na co pak zúčastnění marně chtějí zapomenout. Vedle tíživého svědectví o potratu je snímek i svědectvím o době všeobecné neochoty a nedůvěry, o aroganci a vulgaritě, jejíž dědictví nezmizelo u nás v bývalém Východním bloku ani dvacet let po pádu komunismu. "Já pán - ty pán" bohorovná mentalita tu leckde dosud přežívá. Tenhle film je dobrým doplňkem k pelíškovské sentimentalitě: obnažuje se tu ve vší bídě socialistické duchovní prázdno, které pan Hřebejk halí do laskavého humoru (nic proti duchu smířlivosti v naší kinematografii, ale není to celý obraz) (16.06.2010)

Interupce není pro žádnou ženu jednoduchá záležitost a pokud se ještě děla potajnu v dobách, kdy byl potrat zákázaný je to o to těžší. Přesně o tom pojednává toto tématem i zpracováním drsné rumunské drama, které před ničím nezavírá oči a nebojí se ukázat i to co divák vidět nechce. Film je natočen tak jako většina "malých" festivalových snímků a využívá dlouhých záběrů ať už při sledování hlavních postav či při jejich debatách. Takové snímání dokáže diváka více vtáhnout do děje a díky tomu je atmosféra i celkové vyznění o dost autentičtější. Je samozřejmostí, že tyto filmy stojí hlavně na hercích a v tomto případě film vyhrává na plné čáře. Zde totiž nesledujete herce ale jejich postavy, protože herci jsou tak skuteční a uvěřitelní, že chvílemi zapomínáte, že sledujete film a ne dokument o tom co se stalo. Nedá se říct, že by se mi film líbil, protože na něm není nic hezkého ale zaujal mě a to hodně a nebýt pár pomalejších scén dal bych bez zaváhání plný počet, protože něco takového se nevidí každý den. (02.05.2010)

Trošku jsem si k rumunskému, až dokumentaristicky laděnému dramatu musel najít důvěru, než mě příjemně pohltila jeho pronikavá autentičnost.. Nelegální potrat je v těchhle končinách hodně o hubu, navíc, když se podařilo sehnat jen laciného „interupistu“, který navíc žádá namísto necelé finanční částky chladnou kompenzaci. Tamní rumunský život svazuje komunistická totalita a pro tyhle dvě spolužačky místní univerzity TO bude solidní oříšek. Zajímavé komorní drama představí dvě protikladné duše, přičemž jedna, ač je v pořádném maléru, se na úkor druhých bezohledně vyškrabe z lecčeho a druhá, která navíc slíbila návštěvu u budoucí tchýně, představuje obětavého člověka, podpořeného hereckým uměním Anamarie Marincy. Apelující drama místy rezignuje na výraznější dějový potenciál, svého diváka si ale spolehlivě najde!! (12.06.2008)

Jen jsem si vzpomněl na tenhle film a běhá mi mráz po zádech, je mi trochu špatně a jde na mě deprese. Tento snímek oceněný Zlatou palmou v Cannes patří k tomu nejlepšímu, co se v roce 2007 urodilo. Nekonečné záběry bez střihu, surovost a splín. Nejvíce mě dostala večeře Otilie u rodičů (a přátel rodiny) přítele, ten nekončící záběr se vám zkrátka dostává pod kůži, ze začátku posloucháte konverzaci kolem stolu, ale za chvíli přestává svět kolem existovat a sledujete jen Otilii, která.. ale nebudu tady prozrazovat nebo zabředávat do klišé. Oproti tomu bych režisérovi vytkl záběr, ve kterém kamera zabírá mrtvý plod. Samozřejmě, tohle prostě na člověka dolehne, ale není to trochu samoúčelné? Sám si nejsem jistý, ale myslím, že moment, kdy Otilie nahlíží do koupelny, by byl výřečný dost. (12.02.2008)

Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu. (02.06.2008)