International

Nejlepší politický thriller poslední dekády. Bez debat. ______ Napíšu k tomu ještě samostatný delší text, nicméně abych alespoň trochu ospravedlnil to svoje nadšení tady, tak stručně (spoilerům se asi nevyhnu): International je podle mě jedinečný v tom, jakým způsobem líčí sociopolitickou realitu po pádu Lehman Brothers, a to hned z několika důvodů. Bankéři tu jsou hlavní padouši, nad kterými nemá moc ani Interpol, který by je teoreticky měl stíhat a vyšetřovat - naopak, často takové vyšetřování znesnadňuje. Ukazuje se, že systém není samoregulační, že zkrátka není možné se spoléhat na jakékoli fungující instituce. Film velmi zajímavým způsobem mate použitím dvojohniskového narativu, protože na začátku by to i podle plakátu mohlo vypadat, že Clive Owen se během toho vyšetřování dá s Naomi Watts dohromady a bude to klasický konflikt práce vs. láska, ale k žádné romanci nikdy nedojde. Ty dvě linie (soukromá a pracovní) totiž obě zosobňuje postava agenta Salingera, který se potýká s černým putníkem z minulého případu, kdy už se tehdy pokoušel jednat na vlastní pěst a neuposlechnul příkazů shora. Tentokrát jde ještě dál a definitivně vystupuje mimo systém, aby svoji misi dotáhnul do úspěšného konce - a chvíli to skutečně trochu vypadá, že se tu dočkáme hollywoodsky naivního finále, kdy jedinec rozvrátí zkažený systém a dosáhne nápravy - ale právě na konci film zužitkovává ty dvě nestandardně vedené linie (osobní zájem x práce) k notně nejednoznačnému závěru. Salinger určitého úspěchu ve své misi dosahuje a možná, že je to pro něj v tu chvíli i osobní satisfakce, ale nic tím vlastně ve finále neřeší, ničemu nedokáže zabránit (viz montáž novinových článků v závěru). International je skvělý v tom, že oproti jiným podobným filmům (jako třeba Všichni prezidentovi muži) nevytváří růžovou vizi společnosti, kde jsou zlé korporace potrestány heroickými činy statečných a morálně čistých jedinců, ale je naopak dost alarmující zprávou o bezvýchodnosti současné situace. (09.01.2012)

Tykwer se definitivně stává všeumělem, který dokáže neotřele natočit každý žánr, ale tentokrát mu z ruky zobat nemůžu. Průvodce po světě podvodů sice dělá s přehledem, ale zároveň pokaždé, kdy divák dožene scénáristu ve zvratech a podrazech, přidá další kličku a ukáže tak, že tentokrát opravdu zaostávajícím podávat pomocnou ruku nebude. Kladné dojmy tak získává hlavně Clive Owen znovu v roli neúnavného stopaře. V jeho podání je dokonale gradující přestřelka bez přehánění legendární scénou. (19.10.2009)

Relativně nízkorozpočtová špionážní jízda v rychlém stylu, poměrně syrovém a minimalistickém provedení a se sympatickými hlavními charaktery. Chybí typicky americká rozmáchlost, filtry a oblety, na druhou stranu se nám dostane skvělé přestřelky v galerii, která je svým způsobem velmi invenční a nestandartní. Kecací části nejsou tak zajímavé, nicméně vata je nezbytná i zde. Slušně zvládnuté řemeslo. (19.09.2009)

I když to vypadá na akční jízdu, akční to není, když nepočítám přestřelku v galerii, která jako jediná mě opravdu zaujala. Jinak? Nic moc. Dala bych tomu 2*, ale protože to končí docela realisticky a uvěřitelně, vůbec je to takové celé uvěřitelné (viz například jejich zranění - oni opravdu jsou zranení, jdou k lékaři a ze zranění se v následující scéně zázračně nevyléčí). Takže to na tomto snímky opravdu oceňuji. Pak tu také hrál můj oblíbený herec - další plus. Romantika tu nebyla, což je možná pro divákovu pozornost škoda, ale možná i díky tomu film opravdu na uvěřitelnosti nabere... no nic, mrkněte se, pokud máte rádi Clivea a pokud máte rádi, že mravenec chce svrnout nadmraveništní korporaci. (05.03.2010)

Jeho revírem je Evropa, jeho parťačka je dřevo a jeho tempo je uspávací. Jeho protivníky jsou bankéři-intrikáni. To je muž z Interpolu, Clive Owen, utíkající v režii Toma Tykwera nikoliv o život, ale před nůžkami studia. To nacpalo do "Michaela Claytona pro chudomyslné" akční scénu v Guggenheimově muzeu a do upoutávky rovnou vybuchující auto. V kině vybuchne tak maximálně vaše trpělivost. Pokud hodlá Tykwer rezignovat na scénář a místo hercům se věnovat kráse jednotlivých záběrů a budov, které z nich trčí, možná by měl z thrillerů přesedlat na reklamy. Docela by se nám ulevilo, už kvůli stonásobně menší stopáži. (08.03.2009)