Carlitova cesta

Tak toto byla totální filmová extáze. Al je bůh a pro tyto role se jednoduše narodil. Na začátku zažehne motory a jede až do samotného konce. Ostatní nabroušené charaktery postav, k dokonalosti vypilované dialogy, geniální a strhující scénář se po Carlitově cestě vezou k úchvatnému a mistrovskému filmovému zážitku. Film bez jediného slabého, natahovaného či snad nudného momentu. Stopáž byla maximálně naplněna až po okraj. Skvělý soundtrack, především mě potěšila melodie Shake Shake Shake (Shake Your Booty), kterou znám z podání Scooter. Spousta nezapomenutelných scén, namátkou jmenuji, setkání s dávnou láskou, vroucí objetí a její následná návštěva. Bože, to, jak vyrazil její dveře za melodie You Are So Beautiful (čímž pro mě tento song svou vášnivou prezentací v tomto filmu získal zcela nový rozměr) bylo fantastické a já měla motýlky v břiše a slzičky v očích:), návštěva Kleinfelda v nemocnici, či grandiózní finální scény v klubu a metru. Ale jakkoli je toto vše výrazné a pro film důležité, tak Alova mimořádná herecká osobnost a výkon, to s přehledem všechno úspěšně válcuje. Těšila jsem se na Seana Penna. I ten se vedle něj však lehce ztrácel. Al Pacino a jeho Carlito Brigante. Chlapík s černými vlasy, pronikavýma očima, černou koženou bundou a bouchačkou za pasem. Chlapík s neodolatelným, ničivým charismatem a vizáží italského gangstera. Chlapík, který se chce vydat jinou cestou. Jenže to, co jste, nezměníte, ať půjdete kamkoliv. Ono si Vás to najde, ať budete kdekoliv. A fenomenální Al to má v kořenech, je to v něm, ta Sicílie... (31.10.2010)

Parádní gangsterka ze staré školy, kde Pacino opět předvadí to nejlepší co umí. Jeho Carlito je přesně na tom pomezí mezi zásadovým prima chlapíkem a chladnokrevným zabijákem takže si ho člověk prostě musí zamilovat. Už jen úvodní monolog člověka chytne za srdce. Slizký Sean Penn hrál taky na výbornou a už vím kdo byl předobrazem Kena Rosenberga z GTA: Vice City. De Palma si tradičně hraje s kamerou, hlavně při závěrečné honičce, která jen potvrzuje jeho režisérské umění. (12.06.2009)

Brian De Palma je jeden z těch klasiků žánru. Na rozdíl od jiných gangsterek ale v Carlitově cestě na nic nečekal a hlavního mafiána uvrhl do víru dění, které nabírá obrátky a tlačí děj mílovým tempem. Carlito je totiž standardní mafián – šílenec. A stejně tak jak rezolutní jsou jeho názory, tak razantní je i děj tohoto filmu. S ničím se nemaže a všechno to na diváka valí rychlostí otevřeného tlakového ventilu. Herecky samozřejmě famózní záležitost. (24.11.2022)

Je až neuvěřitelné, jak druhá polovina filmu (nejvíce je to znát od záchrany z moře) svým drajvem, režijními nápady i emocemi kontrastuje s tou první, která je pouze typickou storkou (po kolikáté už??) o gangsterovi, zajímavé je na ní pouze to, že Carlito se skutečně chce polepšit. Všechny klady snímku (a vzhledem k tématu i únosná délka) ale mé hodnocení výše než na 70% nezvednou. (25.10.2021)

"Měla jsem sen, ale probudila jsem se. A teď ten sen nenávidím." De Palmův a Pacinův komorní melancholický přídavek/alternativní doslov a zároveň protipól k Zjizvené tváři (z níž se tu mihne několik herců), který narozdíl od ní nevypráví o cestě přes mrtvoly, ale o cestě od mrtvol a tu neprovází paranoia mocných, ale smutný fakt, že v téhle branži opravdu nemůžete nikomu věřit a vaše zásadovost a víra v přátelství, loajalitu či čest vás stáhne dolů. Opět výborný Pacinův výkon (když jsem film viděl poprvé v pubertě, Carlito mě uhranul a chtěl jsem být jako on, odsud také černý kožený kabát v mém šatníku) a stejně tak výkon Seana Penna. V době svého uvedení kritika film nedocenila a nevedl si moc dobře ani v kinech, o to většímu zájmu se ale těšil na videu. Lahůdková gangsterka se srdíčkem. (09.01.2003)