Sirotčinec

Tradiční lekačky (především bába Tutovka vs. dodávka 0:1), audiovizuální holomráz na zádech při seanci s médiem, či "Cukr, káva, limonáda" scéna s akutním nebezpečím divákova postolicování.. Je toho hodně, co solidní duchařský thriller El Orfanato může nabídnout, ovšem díky své kolísavé atmosféře a šablonovité pyrenejské formě pro mě zůstane jen s přídomkem "další v řadě". Spoiler: Pokud mají rodiče velký dům a ztratí se jim (v něm!) dítě, měli by každý jeho kout prohledat nejméně stokrát, jinak si to dítě ani nezaslouží.. (27.09.2010)

Duchařské příběhy jsou po ŠESTÉM SMYSLU čím dál tím fádnější, stavící na ve většině připadech odhadnutelné pointě a zbytečně komplikovaném, větvícím se ději. Přitom přimost pohádkových vyprávění na dobrou noc nemusí vždy sloužit k tomu, aby nás blechy štípaly celou noc, ale abychom ji probděli a báli se, že nás ty blechy sežerou celé._____ Trochu mě sice mrzí, že ve variaci na petero-panovské vyprávění se značně morbidní a černohumorně zábavnou pointou není využita spodní podvratná linka o "bující sexualitě", ale když se prostřednictvím toho komentuje únikovost horrorově-pohádkového žánru, proč ne?_____ Výrazně lepší a chytřejší, s lépe zvládnutými "třecími plochami" (žánrovými) než FAUNŮV LABYRINT. To proto, že se stylistická předvídatelnost (aneb jak jízdami kamer, svícením a užitím hudby a posílením zvukových efektů docílit patřičného efektu na divákovi učebnicovou metodou) užívá k vyřčení toho, že horror a pohádka jedno jest jsou, když oba žánry mají terapeutický účinek na diváka. 90% (13.03.2008)

Kam to ta dnešní doba dospěla, když se duchařský seance dělají pomocí mikrofónů, vysílaček, kamer a monitorů? Ale asi už to tak je, že se o strašidelných událostech dřívějších dob nejen povídá, ale jsou i natočené, změřené, vyřešené... hledejte v tom něco tajemného. Hudba byla trochu překřičená, zvlášť na začátku, ten bych ráda viděla komornější. Španělština je pěkný jazyk. Geraldine Chaplin je hororová rekvizita par excellence. (18.12.2009)

Zápletkou Sirotčinec jednoznačně vychází z obdobných španělských hororů poslední doby jako Frágiles nebo Los Otros (nechci používat příšerný distribuční název prvního z nich). O horor tu nejde prvoplánově, velmi dobře budované napětí zde spíš slouží pro vyjádření duševního stavu postav. A pointa je opravdu slušná a závěr i docela dojemný. Přesto na tři scény by mohl být hrdý každý tvůrce, který to s horory myslí vážně. Scény, u kterých víte, co v nich bude, ale přesto cítíte to správné napětí a třeba se i budete bát. V kině při scéně po autonehodě nadskočilo takřka veškeré obecenstvo a já si vyloženě vychutnával chvíle, kdy jsem si říkal, teď by se mi líbilo, kdyby se stalo to a to a ono se to opravdu stalo... :)) (16.08.2008)

Tak tohle me fakt zklamalo, cekal jsem nejakej atmosferickej horor a nakonec nic. Ani by nevadilo, ze pribeh neprinasi nic moc novyho a vetsina zvratu je jasna predem a ze tu je vcelku idiotskej konec, kdy to nejdriv vypada fajn, pak je z toho najednou happyend, pak zase zmena, zase, zase a zase az me ten opravdovej konec uz prestal zajimat. Jenze problem je, ze se tu vetsinou nic nedeje. Neda se tesit na naky gore sceny, pac se jedna o ducharinu, ale film nema zadnou hororovou atmosferu, zadnou lekacku a za pozornost tu tak stoji 2, 3 trosku mrazivy sceny, ktery jsou ale az nekdy po polovine filmu a tu prvni pulku sem se celkem nudil. Aspon, ze Belen Rueda v hlavni roli neni naka urvana kravka a trochu to aspon zachranuje. Ne vylozene spatnej film, ale jako horor absolutne nefunguje. (15.02.2009)