Carrie

Doteraz som nemal to šťastie zoznámiť sa s Carrie. B. De Palma na to išiel veľmi dobre, prevažná časť filmu pôsobí skôr ako psychologická dráma o dievčati, ktorému chýba iba trocha sebavedomia. No možno skôr lepšia mater...Svojou účasťou ma potešil i J. Travolta . Dramatická rovina filmu je výborná, herecké výkony rovnako. Gradovanie deja v závere bolo výborne načasované a trochu ma zamrzela jedine smrť učiteľky, ktorá bola celý čas na strane Carrie. Pohromu, ktorú spôsobila pravdepodobne nemohla ovládať jej poníženie bolo príliš veľké a tomu zodpovedala i sila katastrofy, ktorú priniesla. Carrie je však vzhľadom na rok výroby výborný psychologický horor. 80%. (19.08.2014)

Ono si to plyne takovým nenáročným stylem pubertální zábavy sedmdesátých let, ovšem až do plesu. Tam jako kdyby Palmovi došla trpělivost a rozehrál trošku jiný zápas, ve kterém se mu podařilo vybičovat moji pozornost k vážně dobrému výkonu. Takže manažer týmu King může být nadmíru spokojen. (Litoměřice 2013, 9/14) (28.08.2013)

„Modlím sa, aby ste našla Ježiša.“ Tam, kde sa Kingova knižná prvotina topila v mori pseudo dokumentárnej žurnalistiky (mňa strašne nudila, kebyže knižky hodnotím rovnakým spôsobom ako filmy, čo odmietam, dal by som Kingovmu knižnému debutu ledva 40%), tam perfekcionistický Brian De Palma víťazí brilantnou technickou stránkou (kamera, hudba, strih, efekty, jeho milované „rozdelenie plátna“), kvalitným hereckým obsadením (obidve Whiteové boli nominované na Oscara) a výborným budovaním napínavej atmosféry (do prasknutia nervov predlžovaná scéna „pohľad na vedro s prasačou krvou“), ktorá vrcholí totálnou deštrukciou. Z čajového stredoškolského príbehu dokázal režisér vyťažiť niekoľko pôsobivých, ale i vtipných a dojemných scén. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/955/ (28.10.2007)

FENOMENÁLNÍ. Ač knihy slavného Stephena Kinga zrovna nemusím, nestává se moc často, že film, který je podle nich natočen by byl zklamáním. Do tohoto trendu zapadá i Carrie, opět kniha kterou jsem se pokusil přečíst, ale Kingův styl mi opět nevyhovoval. Samotný příběh je však natolik zajímavý, že filmové zpracovaní bylo jen otázkou času. Bezchybný De Palmův styl prochází snímek od počátku do konce a skvěle pracuje jak s divákem, tak i s postavami. Snímek začíná zcela nevinně, jako drama jedné dospívající slečny a její značně nábožensky založené matky. Tenhle příběh není děsivý tím způsobem jako ostatní horory, nepracuje s klasickými proprietami, ale sklání se k úplně jiným metodám. Po dramatickém začátku se film přehoupne do druhé poloviny a režisér účelným a velmi progresivním stylem naprosto překročí předchozí rámec a doslova porušuje všechna pravidla, která před chvíli ještě úzkostlivě dodržoval. Tahle část patří k tomu nejlepšímu co nám žánr vůbec nabízí. Ani se nedivím, že zrovna tenhle horor tolik inspiroval Larse von Triera. [TOP 19/9 78%] (03.06.2007)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)