Carrie

Tak Carrie si i přes svoje stáří dokáže udržet pozornost i dnes,narozdíl od svých konkurentů. Brian de Palma vyvolal ve mně při sledování pocit strachu a úzkosti. Performance od Sissy Spacek byl kouzelný a zaslouženě odměněný a závěrečné peklo na bále mělo štávu.Nic mě neiritovalo,nenutilo převracet oči,takže jsem spokojen. 70% (06.12.2013)

Těžko se mi hodnotil tento film, nenápadný a precizní jako drama, úderný a děsuplný jako horor. De Palma se snad záměrně, snad neúmyslně dokonale oprostil od Kingova mysteriózního stylu, jeho příběh o matkou trýzněné a spolužačkami zesměšňované středoškolačce je příkladem tak pomalinkého budování napětí, jaké známe snad jen z Kubrickova Osvícení. Některé scény a jednání postav se může zdát hloupé, čitelné a vleklé, ale ve skutečnosti máme před sebou výborně servírované teenagerovské drama, které má vše na tom pravém místě a občasný hororový nadpřirozený záblesk jako by nás připravoval na blížící se vyvrcholení. Sissy Spacek je ve své roli naprosto fantastická, stejně tak její pošahaná a fanatická matka vyzařuje v podání Piper Laurie vydatnou auru strachu a šílenství. Poslední půlhodinka je pak zrežírována skutečně mistrně a dokonale odráží tu nepříjemnou atmosféru, která se během snímku nahromadí. Carrie asi moderní obecenstvo do kolen nesrazí, ale oproti dnešním rádoby hororům má obrovské kouzlo.. 75% (14.03.2012)

Pamatujete ještě jednohlasý dabing na VHS? Jasně, tahle otázka směřuje spíše k těm pamětníkům z vás tady na ČSFD : ) Právě díky této technické vymoženosti dostupné za socialismu a kutilům v zemi za železnou oponou má pro mě tenhle film dvojí příchuť .. prvně jsem totiž Carrie viděl v němčině v tak absurdním dabingu (ten člověk zjevně tenhle jazyk moc neovládal, natož češtinu), že jsem si myslel, že je to spíše nějaká parodie než horor. Napodruhé (díky TV) už jsem svůj žánrový omyl pochopil a díky tomu se ještě více krvavě bavil . (12.01.2014)

Od samotného začátku ve sprchách, až po fenomenální finále, tenhle film nemá chybu. Atmosféra by se dala v mnoha scénách krájet a výkony dvou hlavních hereček byly zkrátka geniální. Brian De Palma už tenkrát ukázal, že je s ním potřeba počítat… Zkrátka a dobře, ke Carrie jsem přistupoval jako k filmu, který je svým způsobem kultovní (kdo nezná onu legendární scénu s krví? I když jsem snímek viděl až teď, vždy jsem věděl, že se jedná o narážku na tento film) a film mi svůj kultovní status potvrdil. Bez sebemenšího zaváhání 100 %. (17.05.2012)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)