Ve stínu

Teď už je mi jasné, že tohle nemohli Amíci pochopit, když to dle některých ohlasů nepochopili ani sami Češi. Pokud člověk trochu hlouběji nezná historické souvislosti, pak může jen obdivovat nápaditou kameru, skvěle zpracované prostředí padesátých let a mumlat cosi o zvláštní kriminálce... ----- V roce 1952 se na pokyn Stalina skončil vykonstruovaný politický proces s Rudolfem Slánským a jeho skupinou (špičky tehdejší KSČ a spolupracovníci K. Gottwalda). Padlo a bylo vykonáno 11 rozsudků smrti. Těch jedenáct odsouzených bylo obviněno ze sionismu, buržouství a proti lidovému smýšlení. Nešlo však o nic jiného než o lekci českým komunistům z Moskvy jak skončí každý, kdo nebude poslouchat velkého bratra. V té době vrcholí v Rusku antisionistické nálady a Rusům se pranic nelíbí, že při svém vzniku Moskvou podporovaný Izraelský stát se najednou stává prozápadním. Do toho se jim z vlivu vymaňuje Jugoslávie s podporou našich komunistů a to tedy tavarišči nět !.--- Děj snímku Ve stínu nás zavádí do období chvíli poté. V té době nešlo prakticky věřit nikomu, každý mohl být udavačem. Byla to doba temna. Hrdinové ze západní fronty tou dobou odkrucovali první leta otročiny a těžkých žalářů. Režim velmi precizně odstraňuje kohokoliv kdo by bránil novému zřízení. Trojan hraje policistu, který je v první řadě kriminalistou. Neskrývá svojí nevoli, když mu politika zasahuje do jeho rutiny. Je to starý typ poldy, který se díky znalostem a zkušenostem udržel u policie i po únoru. Zná ty své prvorepublikové kasaře podobně jako znala své Pepíky parta rady Vacátka. Jenže padesátá léta nepřála pravdě. Pravda se lámala jak bylo třeba, nebyly li důkazy, udělaly se. Bylo li třeba před veřejností s někým zahájit proces, dokonale se vša připravilo aby veřjnost neměla nejmenších pochyb. Hlavně aby v Moskvě byli spokojení, a hlavně aby to bylo přesně tak jak doporučovali poradci z Ruska. A tady nutně dochází kapitán Hakl ke střetu s realitou. Nebudu tu plýtvat superlativy na Ivana Trojana. On prostě umí a tyhle role hází s přehledem. Zajímavá role byla Jiřího Štěpničky. Když jsem se tak na něj koukal, vybavil se mi o mnoho mladší jak třímá dýmku a s vlasy sčesanými dozadu sděluje coby Gottwald (ve stejnojmenném seriálu) lidu, že se právě vrátil z hradu... Teď se teprve dostávám k té kameře. Ano byla skvělá. Každý záběr byl vymazlený. Karlínský viadukt, tramvajová linka jedoucí Václavákem, detail na kapičky na skle sledovacího tatraplánu... Prostředí na mne působilo naprosto přesvědčivě... Člověk si znovu a znovu musí odplivnout nad tou dobou a říct si, ještě že už je to pryč. A musí o ní říci i svým dětem ! A musí mít v úctě všechny ty, kteří se tenkrát té krakatici snažili postavit a i když věděli, že ji nepřeperou - že ji alespoň oslabí. A o to více je nutné mít v úctě. Škoda jen, že film postrádá (a to je jeho jediné mínus) uvedení diváka do širších souvislostí kolem roku 1953. Ondříček tak širokému puliku navíc, dopředu namlsanému a natěšenému pozitivními recenzemi i kritikou předložil krapet těžší látku jíž si ne každý naplno užije. * * * * (28.02.2013) (méně) (více)

Největším „nedostatkem“snímku je (paradoxně) jeho (přes)přílišná medializace a s tím spojená (u některých z vás) přehnaná očekávání resp. očekávání (zcela) „něčeho jiného“, než se mu následně dostává. Bylo by velkou chybou (s fatálními důsledky) očekávat „druhé Životy těch druhých“. Tak nějak tuším, že nejvíce mu bude vyčítáno (a nedá se (ne)přiznat, že by to (ne)bylo z části (ne)opodstatněné), že snímek je mixem dvou žánrů, přičemž na krimi je příběh (zápletka) nedostačující (banální) a jako výpověď tehdejší doby je to „příliš smířlivé“, klouzající na (resp. těsně pod povrchem), jakoby se tvůrci báli jít více na dřeň. To je jeden (z) pohled(ů). Osobně mi právě vyhovuje skutečnost, že na základ. kostru příběhu, kterou tvoří (na první pohled) obyčejná kriminální zápletka, je naroubováno politické podhoubí let padesátých, přičemž (a to oceňuji snad nejvíce) to není děláno násilně resp. prvoplánově s cílem za každou cenu šokovat (např. i za cenu brutálních „vyšetřovacích“ scén), ale jakoby mimoděk v (skrytých) všudypřítomných náznacích, přičemž každý (alespoň lehce obeznámený s touto dobou) moc dobře ví (tuší), co pod povrchem probublává. Jestli to bylo (i) cílem tvůrců nebo si jednoduše (raději) nekladli větší ambice (vědomi si svých mantinelů) ponechám na každém z vás. Jestliže k samotnému příběhu můžou vyvstat i nějaké (opodstatněné) výtky, co se týče následného zpracování, zde se vám budou hledat chyby o poznání hůře. Možná to vyzní jako to největší klišé, ale Ve stínu, to je především (souhlas Mirko) vysoká škola poctivé (neprvoplánové) nejryzejší filmařiny, jejíž největší síla není v jednotlivých (pamětihodných) scénách, ale celku jako takového. Není na místě přemýšlet o nějaké TOP scéně, ale již při prvním hlubším zamyšlení se, divák (jakoby mimoděk) zjistí, že není nic, co by mu nějak výrazně překáželo v soustředění a vychutnání si skutečně precizní filmařiny. Přičemž snímku jednoznačně dominuje volně plynoucí (nikam a za ničím) nespěchající Ondříčkova režie, která se může navíc opřít o mistrně zachycenou (tísnivou) dobovou atmosféru, přičemž výčitky typu, měla být o poznání ponuřejší neberu. Tohle není klasický NOIR, (byť se zrovna o tohle přirovnání spousta z vás snaží), tohle je skutečné Československo let padesátých, takže ta reálnost na úkor jakési žánrové stylizace, je zcela na místě. Snímek také disponuje velmi zdařilým castingem, to včetně vedlejších (mini)rolí (Taclík, Myšiška, Malý, Babčáková, Lichý), byť v případě některých (M. Issová) to může vyvolat lehký úsměv na rtech. Proč (není důvod) je však podezírat z „prvoplánovosti“ tj. zviditelnění se širšímu evropskému publiku (trhu), třeba „u toho“ pouze chtěli být popř. jsou s Davidem kamarádi a ostatně, ikdyby tomu tak skutečně bylo, nevidím na tom nic špatného. V neposlední řadě se snímek může opřít o nevtíravou kameru A. Sikory se smyslem pro detail. Co se týče Jana P. Muchowa, přijdou mi zdejší útoky zbytečně prvoplánové. Byť (pokud budeme (k sobě) zcela upřímní), ne neopodstatněné. Je však zajímavé, že když je to v případě světových skladatelů (filmů), tak nikdy výrazy jako „návodná hudba“ nezazní(vají), byť je jí film protkaný od začátku do konce. Závěrem (byť jsem casting již zmiňoval) si neodpustím poznámku, že to, co tu předvádí ústřední duo Trojan – Koch je herectví světových parametrů, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají i nečernobíle napsané postavy M. Epsteinem, stejně jako vítám Markovu snahu o občasné odlehčení, v drtivé většině se setkávající (v mém případě) s pochopením a padající na úrodnou půdu. 80% P.s. to uživ. Bluntman: nevím, zda-li měly dámy Spáčilové „vlhnout“ při pohledech na I. Trojana resp. S. Kocha, či se o to měl postarat snímek samotný, ale za sebe můžu říct, že jsem ho měl „pořádně (permanentně) tvrdýho“ a teď nemám (pouze) na mysli dusně „erotickou“ scénu v prádelně mezi S.Norisovou a S. Kochem, která je doslova elektrizující a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že v tom nastalém tichu Slovanského domu, by byl slyšet i pověstný upadnuvší špendlík. Jasný důkaz toho (vyjma nesporných hereckých kvalit obou představitelů), že méně je někdy více. Možná by nebylo na škodu, zkusit taky občas něco „tvořit než (neopodstatněně) bořit“. Když ono je to o poznání jednodušší, že?! Buďme prosím takhle (přehnaně) kritičtí i ke světové produkci a potom bude „vše v pořádku“. To uživ. canakja: nezoufej, ostatně není všem dnům (výletům) konec. Třeba Ti to vyjde příště. O panictví (bohužel) ne, ale o rozum...... Jsi si spletl server ne? Možná by příště postačilo nechat doma upnuté rifle a (růžové) triko s nápisem „je se mnou prdel“. Zajímavý komentář (pro mě) uživ. Baxt, DaViD´82 (24.09.2012) (méně) (více)