Ve stínu

Snímek Ve stínu se stal předmětem celé řady článků a objektem zájmu filmové kritiky a publicistů, kteří ho vesměs nanejvýš kladně přivítali a ocenili jako krok české kinematografie zpátky na výsluní. Podobně tomu bylo i u snímků jako Protektor nebo Pouta a ve všech případech jsem musel konstatovat, že můj pohled je podstatně kritičtější a přes určitá pozitiva se z celosvětového hlediska jedná o čistokrevný průměr. Z těch tří titulů mi Ondříčkův film přijde jako nejslabší, i když, abych jen nekritizoval, můžu začít nejprve klady. Za prvé obsazení. Ivan Trojan je patrně největší herecký objev polistopadové éry a svého kriminalistu zvládá bravurně. Stejně tak dobří jsou i herci ve vedlejších rolích. Za druhé rozpočet a technická kvalita filmu. Po dlouhé době mám pocit, že vidím poctivou filmovou kameru a nikoliv lacinou televizní inscenaci. Kameraman zkouší hru světel a stínů a zejména v prvních patnácti minutách je to skutečně podívaná. S tím souvisí i snaha, byť nedůsledná, o retroatmosféru 50. let. Samozřejmě objevují se i chyby - štáb mi strká petrolejku do každé místnosti, protože to vypadá krásně stylově, ale protože jsem od fochu, dovolím si připomenout, že Praha byla elektrifikována už za císaře pána a v 50. letech se používaly petrolejky jen v okrajových venkovských oblastech (plná elektrofikace byla ukončena v roce 1960). Nicméně to je pochopitelně detail, který není pro většinu diváků významný. Horší je to ale se scénářem, který zapříčinil ty dvě hvězdičky. On by to byl fajn film, kdyby pod ním byl podepsaný americký scénárista a americký režisér. Jenže tohle vytvořili Češi, kteří by měli být, pokud se naší historie týče, pevní v kramflecích. Navíc nejde o nějakou oddechovou žánrovku, ale o ambiciózní kousek, který se chce vyrovnávat s minulostí. Celá ta konstrukce protižidovského spiknutí je prostě moc vratká a špatně vymyšlená. Film začíná jako neo-noirovka, ale brzy se přehoupne do psychologického dramatu a především politického thrilleru. Tahle žánrová kombinace moc nefunguje prostě proto, že podle mě film ve všech těch žánrech nakonec selhává. Jako detektivka nefunguje vůbec, protože natvrdo řečeno, to závěrečné odhalení vraha je nehorázně pitomé, jako politický thriller je to povrchní a pokud něco sděluje, tak jen dávno známé pravdy. Ono je zajímavé, že ty nejpůsobivější filmy o komunistických zločinech vznikly ještě za fungování reálného socialismu. Filmu Ve stínu vyčítám zásadní logické zkraty, které mi zkazily požitek z filmu, ale které bohužel nemůžu rozebírat, abych neodhalil, že vrahem je zahradník. Jen jako příklad - postavu ztvárněnou Sebastianem Kochem nedokážu vstřebat žádným způsobem. Co tím vlastně scénárista myslel?? Celkový dojem: 45 %. (21.10.2012)

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)

Tři a kousíček. Jako detektivka či kriminálka bylo Ve stínu velice slabé pokoukání s tou nejtuctovější možnou zápletkou a s těmi nejomšelejšími možnými charaktery. Jako dobový film to už bylo lepší, atmosféra se mi zdála uvěřitelná a bylo vidět, že si filmaři vyhráli. Ovšem s "poselstvím lidstvu" a "uctěním památky těch odvážných" je na tom snímek podobně jako kriminální linka - prachbídně (ačkoliv myšlenka natočit něco právě "o tom" je jistě chvályhodná). Díky za výborné herecké výkony Ivana Trojana a Sebastiana Kocha a příjemnou, takřka noirovou kameru, nedíky za to ostatní a příliš dlouhou stopáž. (06.09.2012)

Ačkoli nám Ondříček opět pracuje se svými oblíbenci Taclíkem a především Trojanem, jeho nejnovější retro detektivka ani v nejmenším nepřipomíná jeho starší filmy. Což je velice dobře. Celkově už jen velmi vydařená atmosféra, výprava a kostýmy výborně reflektují rok 1953. Nadto funguje drama a je radost vnímat skvělé herecké výkony Jiřího Štěpničky nebo Soni Norisové vedle takového giganta jakým je bezesporu Sebastian Koch (Mannovi - román století, Životy těch druhých, Černá kniha). (02.10.2012)

Věčné dilema - zda ze sebe udělat dobrovolně mučedníka, nebo nést zodpovdnost za rodinu i nadále. A samozřejmě držet hubu a krok. Nadčasový příběh, který se nemusí týkat jen té páchnoucí špíny lidstva, komunismu. Jakákoli autoritativní idiocie skýtá nevídané možnosti pro hrdinství všeho druhu. Viník a oběť jsou v tomto filmu jasné téměř od začátku. Průběh a konec taktéž. Issová přemluvila bábu a střihla si květinový part. Štěpničkovi stárne Ford, a proto musí točit, aby se uživil. K jeho škodě má sice zajímavý hlas, ale "falešný" obličej. Trojan svůj part zvládl tak, jak se očekávalo. A účast přespolního běžce Kocha tu byla pro příběh téměř zbytečná. Mohli oslovit mě, já německy něco šprechtnu. Díky však za tento film. Je důležité si znovu a znovu a znovu uvědomovat, kam to může dospět, když chceme ve jménu lidu budovat...a je úplně fuk, jestli stupidní socialismus, nebo domeček z karet. Obojí má totiž úplně stejný problém se statikou..............stačí trocha svěžího vzduchu a............? (02.10.2012)