VALL-I

Letošní rok se ještě zdaleka nepříblížil svému konci, a ač nás čeká ještě spousta filmových lahůdek, nebojím se napsat, že pixarovský animák WALL-E je filmem roku. Perfektně zvolený příběh má ten pravý punc i díky skvělému načaqsování. Příběh o první lásce, dětské naivitě a fascinaci vším novým umístěný do nepříiš lákavé budoucnosti musí totiž nutně zapůsobit na každého. WALL-E totiž není jen dalším animákem, ale hlavně perfektně vymyšleným snímkem, ve kterém má každá věc své opodstatnění. Pečlivě vsunuté hrané prvky jsou do snímku naroubovány až s překvapivou precizností a jedná se kouzelně zvládnutou spojnicí mezi minulosti (v podstatě současností - dobou kdy lidé ještě žili na Zemi) a současností (dobou kdy se planeta stala definitivně neobyvatelnou). WALL-E však není jen ekologickou agitkou, jak se může vzhledem k okolním komentářům zdát. Jedná se o příběh téměř až biblický. Vždyť narážky na první příběh o lásce (Adama a Eva) nebo dokonce osidlování planety jsou více než zjevné. Tomuto snímku se podařilo představit dospělý animovaný film bez zbytečných berliček. WALL-E stírá rozdíly mezi animovaným a hraným. Miluji tenhle film. (30.07.2008)

Je to možná tak trochu ekologická agitka, ale myslím, že Al Gore by za takovou vraždil a navíc co je na tom špatného?... Zpracování zase trhá všechny hranice, George Lucas se pomalu může jít zahrabat, Pixar se dostává s realističností svých animací tak daleko, že zůstává rozum stát. První záběr na zaneřáděnou Zemi plnou odpadků shora vypadá jako výborná postapokalyptická fotka a do toho začne hrát song z "Hello Dolly" a obejví se ten nejsympatičtější kus plechu, jaký jsem kdy viděla. K tomu perfektní zvuková i hudební stránka, slast pro uši. Měla jsem po naprosto fantastickém Ratatouille strach, že WALL-E prostě nemůže tolik zaujmout, ale k mému překvapení se mu to povedlo a navíc romantika mezi dvěma roboty na mě zapůsobila víc, než většina romantiky neanimované ve většině hraných filmů. Vždycky si říkám, že tahle laťka už Pixaru dlouho vydržet nemůže, ale oni mě prostě každým svým dalším filmem bez problémů přesvědčí o opaku a já jim za to děkuju. (27.08.2008)

Úvodní scéna projíždění odpadky zasypaným velkoměstem s puštěným magnetofonem mi strašně připomínala scénu rozbořeného města, kterým se z gramofonu linula překrásná hudba Edith Piaf v Zachraňte vojína Ryana. Takových nenápadných citací je zde povícero (Vesmírná odysea, Číslo 5...) a ve spojení s celkovou roztomilostí a dnes nejlepší animací vůbec je takové pomrkávání na starší obecenstvo příjemným zpestřením v animáky tolik zamořeném světě filmu. Zamořeném tak, že se většina animáků stává jen spotřebním odpadem, kterým je kinematografie zasypávána stejně jako zde planeta Země. Díky bohu pak za takovéto animáky, které krom zábavy pro všechny věkové kategorie přinášejí těm mladším i něco víc. (18.01.2009)

WALL-E je od teď v mém žebříčku jedním z nejoblíbenějších Pixarovských animáků. Absolutně jsem nevěděl, co od toho čekat, ale z nevábně vypadajícího robůtka se stal miloučký a vtipný kamarád, co pálí za jiným "applovským" robotem. Jak už to tak bývá, starý a ošuntělý popelář VALL-I má tu nejnekonečnější práci na světě a to zpracování obrovského množství odpadu po malých částech. Ovšem jednoho dne se mu poštěstí a na plaentu Zemi zamíří EVA, velice nepřístupná robotička. Akt svádění patří k vůbec nejzábavnějším částem filmu a budou se u něj bavit opravdu všichni. Tolik ladných pohybů, podpořených skvělou animací, jsem v animáku už dlouho neviděl. Dojem nekazí ani příliš velkolepá druhá část, i když si všichni budou užívat zejména tu první. Tohle se vážně povedlo! ...100% (26.05.2013)

(1001) -"I don't wanna survive. I wanna live!" Při zpětném pohledu oceňuji velmi přesně a čistě vybudovanou kombinaci toho nejcyničtějšího a nejnaivnějšího, co si američtí tvůrci nejspíš mohou (mohli) dovolit ukázat ve filmu "pro děti". WALL-E sice trpí syndromem tak moc kladného hlavního hrdiny, až je chvílemi skoro nezajímavý, ale potom se mi zase začne líbit, když inspiruje jak lidskou, tak robotickou osádku lodě k sebeuvědomění, a hned si domyslím, že WALL-E sám není až tak důležitý jako postava, ale spíš jako zosobnění myšlenek, se kterými si film pohrává. Na konci jsem i chvilku zainvestovaně slzela, nejvíc tedy samozřejmě při Also Sprach Zarathustra. (25.11.2017)