Antikrist

Extraordinary and unique piece of art. Masterpiece. Zatím ten nejlepší a nejsilnější snímek, co jsem z tvorby Larse Von Triera zhlédla. Toto kontroverzní dílo obsahuje snad všechny prvky, které mou povahu přitahují. Jsou to představy, sny, láska, touha, strach, utrpení a temnota. A také určitá bolestná krása a slast z bolesti a trápení, které zažíváme. Je to jako filmová symfonie o podobách ďábla a zla v lidech i v jejich okolí, kde se může v každém kousku přírody ukrývat jak krása, tak obrovská temná propast. Podle toho, jakým pohledem ji člověk vnímá. Všechno po celou dobu intenzivně pracovalo na tom, aby se mi dostalo pod kůži a zanechalo ve mně jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Ze snímku mám pocity jako z děl Ingmara Bergmana. Tajemné, ponuré a depresivní, stejně jako nesmírně působivé. Antikrist není film pro každého a ne každý by ho také zřejmě dokázal snést a porozumět mu. Dokáže do Vás proniknout a vtáhnout do svého snového světa plného nejrůznějších bizarních výjevů. Vtáhne se do Vás a vy zase do něj. Je to jako spojení, jako akt. Zlo je nekonečné, stejně jako hloubka propastí naší duše a mysli. Vizuálně dokonalé a ohromující zpracování vyzvedává Antikrista za hranice dokonalosti. (11.04.2011)

Psychothriller o pohlcující moci přírody, slabosti rozumu a ďáblovi v těle ženy. Trier intenzivně rozvádí starou známou pravdy, že mít v rodině cvokaře se rovná vstupence do blázince. Radši se v tom tolik nehnípat... Na Antikristovi mě nudila určitá jednostrunnost. Mrzí mě i fakt, že Triera po posledních, bez výjimky výtečných filmech už nedokážu brát moc vážně. Už úvodní scéna vypadala spíš jako cynické varovné video ve stylu "Pozor! Souložením ohrožujete život svého dítětě!" (aneb Everytime you fuck, god kills a baby), co teprve pak, když se začalo mlátit polenem do koulí a jiná zvěrstva. (27.11.2009)

Je to umění. Bolest, která mě sužuje. Je to tápání v ničem. Je to teror, který si zasloužím. Je to Trier, můj polobůh a středobod všech mých bolestí, který jsou jako bodání se do prstů. Nechutný, ale ku prospěchu té nejdůležitější věci: mozku. Antichrist mě zastihl ve chvíli, kdy jsem dorazil ke dnu a zdálo se, že cesta nebude mít ukazatel nazpět. Nemá ani teď. Trierovo myšlenka mě přivedla na ještě větší mýtinu strachu a nevíry v dobrej konec. Chtělo se mi zvracet. Nikoli z avizovaných záběrů týrání, ale proto, že jsem to bral jako útok na mě. To pak člověk má problém sledovat. Pak přišlo závěrečné pokání a výstup desítek žen na kopec. A nejenže mě napadla myšlenka, že jsem rád, že nemám nikoho, kdo by mě přiváděl k sebedestrukci (myslím životního partnera), ale snad poprvé za dobu sledování filmu mi probleskla teze, že řešit situace se dá i jinak než pláčem. A to smrtí. P.S. Ač nerad, omlouvám se za znění komentáře, které má co do činění s mou nynější náladou. Apeluji na ty z vás, kteří mají špatnou náladu a chtějí do tohoto filmu jít. Je to téměř smrtící, věřte mi! :) (16.01.2010)

Tentokrát mě Lars dovedl k zajímavému dilematu. Je rozdíl mezi významy vět "Film mě nebavil" a "Film mě nudil" ? Objektivně asi ne, ale můj osobní sedmý smysl tam něco čichá, nějakou čertovinu, snad že film, který nebaví, je o trochu lepší než film, který nudí. No a mě tenhle film nebavil. Ale že je to ten Lars, tak to asi nejspíš zkusím znova a pak se uvidí. Nejspíš je to tématem, protože já jakožto frigida prostě nechápu, co to tam jako řeší, ale nechápu, proč právě tímhle způsobem. Ale nějakou rádobyrelevantní připomínku bych stejně měla. Ke směru, jakým se snímek obsahově/významově vydává, se podle mého ruční kamera tentokrát nehodí. (05.11.2009)

Larsův Antikrist není typ snímku, který se dá hodit do škatulek líbilo/nelíbilo. Témata ztráty a posedlosti nejsou ničím neobvyklým, ale jde o přístup k nim. Vše zlé, nízké a pomýlené vytahuje a nastavuje zrcadlo lidem, té troše lásky a dobroty co v nich ještě zbyla. Snaha šokovat malinko kazí vytříbenou psychologickou hru mistrně prováděnou jedinými dvěma herci - Willemem Dafoeem, Charlotte Gainsbourgovou - přesto není úplně samoúčelná a má z letargie probudit znuděné diváctvo. Podle reakcí poměrně úspěšně. Takže ne, neřekl bych, že se mi to líbilo, ale mohu vřele doporučit všem milovníkům lidských příběhů, protože za vidění tohle odvážné drama určitě stojí. (10.11.2014)