Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourg) se vášnivě milují. Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní jejich životy. Ona zcela zkolabuje, on se snaží zachránit jejich manželství. Navrhuje společnou terapii v odlehlém srubu uprostřed lesů, které jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů 62. MFF v Cannes nenechá žádného diváka chladným. První snímek z Trierovy „trilogie deprese“ vynesl Charlotte Gainsbourg v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Experimentální psychologický horor inspiroval vlastní boj Larse von Triera s depresí a úzkostí. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (1 241)
Což o to, natočené je to skutečně hezky. Některé záběry zamrazí, u některých čumím s otevřenou hubou (tím nemyslím scény, kde mám skutečně důvod mít otevřenou hubu, ale pohledy na přírodu okolo), a některé mě na konec mají šokovat. Šokují, ale mně se to nelíbí. Proč mám na takový film koukat? Co z toho mám? von Trierovi to řeknu rovnou, velký hovno, ale jeho to stejně zajímat nebude. Originalita se vždycky počítá a tady jí je nepočítatelně. Herci se výborně shodli. Chápu že si vybral Willema Dafoe, protože chvíli na to jsem viděl film, kde hraje Ježíše a pochopil, že pro film se přetrhne, klidně vejpůl, i když v tomhle filmu vyzkouší daleko větší hnusy. 18+ jen dokazuje, že tenhle film pro otrlého diváka je. K čemu mi ale bude, když mě režisér zaujme především hnusem? Přitom pár opravdu dobrých scén tam je. Minimálně začátek a konec. Antikrist ale i přes to všecko budu chtít spálit, smazat z mozku, protože tohle už nehraje na depku, tadyto jde daleko dál, do vyššího levelu, a já jsem si jistý, že tohle ve filmu vidět v budoucnu určitě nechci. ()
Výsostně intelektuální zážitek, přes všechny ty mediálně avizované nechutnosti a detailní záběry zvrácených scén. Lars von Trier ve své proklamované kontroverzi postoupil na samu hranu snesitelnosti. Opět vyprávění členěné do kapitol, opět snímek plný náznaků, symbolů a metafor, opět silný ženský úděl, tentokrát ovšem významově převrácený do výrazně kontroverzního antifeministického naprogramování. Vyznění Antikrista je skutečně velmi odvážný a pozoruhodný kalkul, kterým chce Lars po svém přispět do tématické polemiky, a je to příspěvek skutečně osobitý. Rozpad tradičního svazku muže a ženy Trier vnímá jako zásadní hodnotu, kterou ztrácí západní civilizace, jedním dechem nutno dodat, že z pohledu tvůrce filmu vinou ženy, v jejímž nitru dříme onen Antikrist. Takový pohled jde přesně proti dnešnímu úzu politické korektnosti a také proto vzbuzuje kontroverze. Zaostření na psychologickou rovinu příběhu (především v první půli filmu) dělá ovšem z Antikrista skutečně hluboký snímek, nutno ale jedním dechem říci, že snímek navýsost obtížný a neprvoplánový. O estetických kvalitách minimálně Prologu nemluvě. Bez debat filmová událost tohoto roku... ,,Freud je mrtev" ()
Ťažký film. A zaujímavý, odvážny, dráždivý, vizuálne nesmierne podmanivý. Ale emocionálne sa naň napojiť je azda väčším umením, než akým je on sám. Miesto nekonečného rozpytvávania JEJ rozpoloženia by pomohlo zamerať sa viacej čisto na vzťah dvojice v danej životnej etape, prípadne zájsť i do minulosti. Ak teda bolo cieľom nakrútiť film pre divákov... ()
Larsův Antikrist není typ snímku, který se dá hodit do škatulek líbilo/nelíbilo. Témata ztráty a posedlosti nejsou ničím neobvyklým, ale jde o přístup k nim. Vše zlé, nízké a pomýlené vytahuje a nastavuje zrcadlo lidem, té troše lásky a dobroty co v nich ještě zbyla. Snaha šokovat malinko kazí vytříbenou psychologickou hru mistrně prováděnou jedinými dvěma herci - Willemem Dafoeem, Charlotte Gainsbourgovou - přesto není úplně samoúčelná a má z letargie probudit znuděné diváctvo. Podle reakcí poměrně úspěšně. Takže ne, neřekl bych, že se mi to líbilo, ale mohu vřele doporučit všem milovníkům lidských příběhů, protože za vidění tohle odvážné drama určitě stojí. ()
Když jsem se kámoše, od kterého tento film mám, zeptal, jaké to je, tak mi řekl (doslovná citace): Hej, to je nehorázná píčovina. (Řekl toho víc, ale to radši ani nebudu publikovat :-)) Nicméně už předtím jsem na Antikrista slyšel mnoho rozporuplných názorů. A dnes jsem se konečně odhodlal a film si pustil. Uplynul prolog a já si říkám, že tohle vypadá zajímavě. Pak se to ale začne vyhrocovat, abych na konci nevěděl, kde mi hlava stojí. Zhnusen jsem byl u jedné scény (nůžky) ale jinak, nerad to říkám, jsem se nudil. V průběhu filmu se mé hodnocení měnilo jako na houpačce, aby se na konci zastavilo na 40 %. A to hlavně kvůli dokonalé Charlotte a skvělému Willemovi. Možná jsem ten film správně nepochopil, ale co. Nikdy (teda alespoň doufám :-)) jsem tu neměl pověst intelektuála, tak s tím nehodlám začínat. Pochybuju, že se na tohle budu chtít někdy znovu podívat. ()
Reklama