Femme Fatale

Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného. 75% (09.04.2020)

Není co napsat. Tohle prostě každý musí vidět a rozhodnout se sám. Já se nenudil, právě naopak. Poznáte dvě nádherné ženy - jednu o něco více - a jednoho sympatického fotografa. Jimi budete provedeni hodně povedeným akčním dějem až do chvíle, kdy se vše změní a vy to buď přijmete nebo ne. Pokud ano, tak se na film budete chtít dívat znovu a znovu. Pokud ne, tak na ČSFD kliknete dvě hvězdičky a napíšete, že to byla nuda a že De Palma je už trochu na hlavu. Vypadá to, že to je tak napůl... [červenec 2005] (07.11.2005)

Už „JEN“ ten začátek! Způsob, jakým si de Palma hraje s jednotlivými záběry, ta plíživá, slídivá, místy snad až voyeurská kamera, která je naprosto dokonalá a hlavně – ta elegance. Označení „elegantní“, v tomto případě až nonšalantní, používám u filmu jen velmi zřídka, nicméně v tomto případě jej lze využít k velmi přesné charakteristice toho, jak celý snímek již od začátku působí. Úvodní scéna v Cannes je nesmírně působivá, plyne vlastně i docela pozvolna a není v ní mnoho dialogů, nicméně vše je natolik rafinovaně a velezkušeně vedeno Brianem de Palmou, že to prostě vtáhne a nepustí. Elegance, originalita, neokoukanost a celkově film, který je formálně až neskutečně bohatý. Pokud má někdo pocit, že scénář je zmatený a spousta scén se v něm nachází takzvaně pouze na efekt, měl by se zřejmě více zaměřit i na samotnou stavbu děje, která sice nedosahuje výše zmiňovaných formálních kvalit, ale je zajímavě větvená a skrývá minimálně dvě „depalmoviny“, které nemusí být napoprvé zcela snadno odhalitelné. Já si jich všiml až napotřetí a to si samozřejmě nejsem pořád jistý.)) Mimořádný zážitek, který jen tak někde jinde neuvidíte. (09.10.2011)

Dejové zvraty a prekvapenia sú vždy plusom, lenže De Palma tu vložil také sekvencie, teda hlavne tá z úvodu, že divák si nepamätá zvrat ani film ako celok, ale hlavne záchodové iskrenie v lesbo štýle. Banderas povedal, že rolu zobral len preto, lebo sa chcel podučiť režisérskemu remeslu od Palmu a výsledok po vyše 20 rokoch vidíme. Nenaučil sa vôbec nič. Lebo nemal veľmi z čoho. (03.06.2024)

Tak tohle se mi hodně líbilo. Ono to ze začátku nevypadalo na žádný zázrak, ale pak to nabralo úžasné obrátky a já zjistila, že to bude přesně ten typ filmu, co si můžu pouštět stále dokola a užívat si každý záběr a objevovat souvislosti a obdivovat kameru a to už vůbec nemluvím o Rebecce Romijn ( pánové si ten film musí zatraceně užívat). Ten konec byl samozřejmě překvapivý, ale tak nějak mě vnitřně uklidnil. De Palmův styl mi očividně sedí (02.06.2008)