Femme Fatale

Zapomeňte na záporáky ze Zjizvené tváře, Carlitovy cesty nebo Neúplatných, kteří byli gangstery, zloději a pašeráky s grácií, zavilostí nebo jen s pouhou prohnaností. Tady nám De Palma veškeré zloduchy představuje jako nadávající figurky, které ve vězení spoustu let čekají, aby se dočkali potupně chudého (ne)finále. A jestli jste kdysi fandívali Carlitovi nebo Eliotu Nessovi, tak i s tím je konec. Hlavní hrdinové se nám scvrkli na úlisnou, rádoby rafinovanou krásku a fotografa, který pobíhá odnikud nikam a bez větších potíží se sebou nechává manipulovat. Takže sbohem, klasický noire nebo kriminálko, přichází hluboce nudná hra na diváka, která ukáže, že všechna vodítka, která jste se snažili sledovat, vlastně k žádné zajímavé pointě nevedla, to jenom scénář se odhodlal v samém svém závěru zoufale vyměknout. (26.11.2008)

Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001. Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Scénář : Brian De Palma. Kamera : Thierry Arbogast. Hudba : Ryuichi Sakamoto. Zajímavý závěr. (12.05.2011)

Už „JEN“ ten začátek! Způsob, jakým si de Palma hraje s jednotlivými záběry, ta plíživá, slídivá, místy snad až voyeurská kamera, která je naprosto dokonalá a hlavně – ta elegance. Označení „elegantní“, v tomto případě až nonšalantní, používám u filmu jen velmi zřídka, nicméně v tomto případě jej lze využít k velmi přesné charakteristice toho, jak celý snímek již od začátku působí. Úvodní scéna v Cannes je nesmírně působivá, plyne vlastně i docela pozvolna a není v ní mnoho dialogů, nicméně vše je natolik rafinovaně a velezkušeně vedeno Brianem de Palmou, že to prostě vtáhne a nepustí. Elegance, originalita, neokoukanost a celkově film, který je formálně až neskutečně bohatý. Pokud má někdo pocit, že scénář je zmatený a spousta scén se v něm nachází takzvaně pouze na efekt, měl by se zřejmě více zaměřit i na samotnou stavbu děje, která sice nedosahuje výše zmiňovaných formálních kvalit, ale je zajímavě větvená a skrývá minimálně dvě „depalmoviny“, které nemusí být napoprvé zcela snadno odhalitelné. Já si jich všiml až napotřetí a to si samozřejmě nejsem pořád jistý.)) Mimořádný zážitek, který jen tak někde jinde neuvidíte. (09.10.2011)

Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného. 75% (09.04.2020)

toto je veľmi zvláštny film . . . sledovať som ho šiel po preštudovaní komentárov na csfd, takže som mal isté predispozície k sledovaniu filmu a rôznych významových i vizuálnych vychytávok, ktoré ma príjemne potešili. osobne sa prikláňam (tesne a s privretím očí) k tej časti, ktorej sa film páčil. Neviem presne čo, ale niečo na tom filme je . . . príťažlivé? Ale neviem čo. Presne ako samotná femme fatale. Čosi tam je. Je jasné, že tesne pred koncom to Palma pri písaní scenára utiahol do takej banálnej moralitky o rozhodovaní medzi životom a smrťou a tak podobne, ale aj tak to bol pozoruhodný film. Treba zhodnotiť, že De Palma je lepší režisér ako scenárista, dokázal to aj tu (aj keď treba to chápať na trochu vyššom levely: režisér je vynikajúci, scenárista obstojný), Rebecca Romijn-Stamos nepatrí k najkrajším ženám, aké som videl, ale všetko, čo má k dispozícii, dokáže trojnásobne predať a tým pádom na ňu človek zíza ako omámený a Banderas . . . tak tento človek je asi z toho skákania zo striech z časov Desperada (kedy som ho mal najradšej) unavený, pretože po roku 2000 buď hrá v totálnej hovadine, alebo hrá v lepšom filme, ale hrá to tak nejak . . . ako tu. V globále zvláštna, režisérsky a vizuálne precízne natočená mierne noirová záležitosť, film, ktorý si treba pozrieť, aby ste si urobili názor: či je De Palma altruista a vyžíva sa v pekných ženách a prekombinovaných tézach alebo je to chlapík, ktorý rozmýšľa viacvrstvovo a treba sa nad tým zamyslieť. Ja som niekde na hranici. (24.12.2006)