Zkažená mládež

"Mám jít dovnitř nebo ven?" - "Ven." - "Díky." Nejlepší film o šikaně a šílených střelcích. Perfektní scénář (byť nerealisticky rvoucí události do jednoho jediného týdne), výborní herci. Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl. (01.09.2009)

Dávám pět, protože mě to totálně smazalo a snímek budu mít v hlavě hodně dlouho. Přišlo mě však až příliš filmové chování okolí - otce, matky, učitelů, všeh spolužáků, jasně tam všude je třeba zaměřit v těchto případech svou pozornost a filmaři na to zjevně chtěli poukázat, ale nemuseli to až tak hrotit, divák není otec Josefa ani jedna z učitelek, aby mu nedocházeli věci. No toho kluka mě bylo líto a po události na pláži mě bylo jasný jak to skončí i když jen zhruba. Natočený je to skvěle, člověk má fakt pocit, že sleduje obrazový real. (01.08.2016)

Deprese jak prase. Děkuju pánubohu za tu třídu, do níž chodím já, protože v nějaké takové, co byla v tomto filmu, bych se ocitnout nechtěl. Pokud jsem Requiem for a Dream doporučoval k povinnému pouštění jakožto prevenci proti drogám, musím Klass doporučit jako prevenci proti šikaně. Zatraceně must see film. 100% (15.10.2008)

Keď som bol na vojne vojenský prokurátor spomínal aktuálny prípad, kedy pri povyšovaní vopchali služobne starší vojaci jednému mladému rúčku od metly do zadku tak hlboko, že mu roztrhali črevá a chlapec o pár dní nato v bolestiach zomrel. Diali sa aj menej hrozivé formy šikanovania (od prípravy jedla z mäsa prasaťa zdochnutého na rakovinu, kde nádor prerastal týmto mäsom, cez popoluškovské nočné zbieranie schválne rozsypanej múky na izbe až po posielanie neposlušných myší do škrabiek zemiakov o 4.00 ráno). Čosi išlo vyriešiť vyhrážkou, ale niektorí mazáci boli vygumovaní idioti, tak alebo viac ako vodcovia v stredoškolskej triede z filmu. Niektoré vyhrážky šikanovaných sa príliš nelíšili od riešenia, ktorí zvolili ponižovaní v Klasse. Nezáleží na miere debility na žiadnej zo strán šikany, prioritná je permanentná túžba frustrovano zakomplexovaných análnych typov, ktorí potrebujú stále do niečoho alebo niekoho rýpať a hlavne stále niečo sebe a okoliu dokazovať a ukazovať sa svojím namachrovaným egom. Výstižné všeobecné zobrazenie stále aktuálneho odporného javu na školách, v pracoviskách a iných kolektívoch. (19.11.2012)

Několik nesouvislých komentářů bezprostředně po shlédnutí: Emočně silný byť filmově průměrný estonský film o intenzívní temné a bolestivé školní šikaně, která se nedá snést... Zažili jsme to skoro všichni, v různých třídách, v různých dobách a kulturách, tady to máme ve své nejhnusnější podobě přímo na plátně... Už ty prostřihy - jak si nejprve ubližujou malí školáci - a pak tihle velcí... Kanaďan Leonard Cohen krásně ve zkratce vystihuje šikanu v písničce A thousand kisses deep: "The ponies run, the girls are young, the odds are there to beat"... A americký spisovatel Kurt Vonnegut by zase o konci tohoto filmu určitě řekl své: "So it goes" (viz Jatka č. 5)... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Wo_LYkn88o8 (27.05.2012)