Transformers: Pomsta poražených

Neuveriteľný, obludne zdurený popcornový nádor, ktorý sa vymyká akýmkoľvek merítkam vkusu a snahám o racionálne hodnotenie. Buď dáte odpad alebo absolútne hodnotenie. Buď dovolíte Bayovi, aby sa vám vyhoncoval na nohe a napchal vám do ksichtu svoje obrovské devastátorské gule, alebo sa pokúsite vnímať to ako bežný film a do 30 minút vás zabije predimenzovanosť a stupidita (VŠETKY dialógy pozostávajú len z pátosu a sexuálnych narážok). Ten film je tak neopísateľne zlý, až je vlastne geniálny, a tak imbecilný, že sumár stupidity všetkých filmov Uwe Bolla a firmy Asylum sa krčí v jeho tieni. Je dokonca imbecilnejší ako výraz na tvári Megan Fox... nie, dobre, to kecám, nič nie je debilnejšie ako výraz Megan Fox. Odpad alebo plný náklad. Čokoľvek medzi tým sú bludy a bláboly alibistických sráčov. A nič nie je viac mimo misu ako prirovnania k Spider-Manovi 3 a King Kongovi. Bay totiž predtým nenatočil Spider-Mana 2 a Pána prsteňov. Vždy vyrábal (slovo tvoriť v jeho súvislosti nepoužívam) tento neodolateľný megahollywoodsky megahumus. Rozdiel je len v tom, že sa tentoraz definitívne odtrhol z reťaze. Jednotka stála rozkročená medzi príčetným rodinným "spielbergovským" dobrodružstvom a bayovským šialenstvom. K dokonalosti jej chýbalo, aby sa vybrala výhradne jedným smerom. Dvojka to urobila. Niektorých to zaskočilo. Mňa nie. Kráľovsky som sa bavil. A po druhej projekcii, keď mi prestane vibrovať prvá signálna sústava, dám jednoznačne odpad. Dovtedy čistých 10/10. (25.06.2009)

Transformers: Pomsta předražených. Pověst nelhala, opravdu nejhorší díl z dosavadní trilogie. I když v tomto případě definovat "nejhorší" je asi jako určit, jestli se hůře z nového koberce odstraňují zvratky, stolice nebo skvrna od krve, vajec a třešní. Zaplať pánbůh za J.Turturra, jakožto malého ostrůvku uprostřed oceánu této nablýskané infantility.. Jednou přijde den, kdy si pro Michaela do jeho rezidence v Malibu přijde ten zespodu s trojzubcem a poté, co nepřijme jako odpustek akciový podíl v Hasbru, si jej bez milosti vezme sebou. A přidá k tomu stejnou hlášku, jako A.Pacino na konci Ďáblova advokáta: „Marnivost, rozhodně můj oblíbený hřích…“ (28.11.2011)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)

Krystalicky čisté zhmotnění teenagerského mainstreamu v tom smyslu, v jakém ho pro mě představují instituce typu Evropy 2 nebo McDonalds. Oproti jedničce se úplně vytrácí jakákoli zábava a zůstává jen adorace falešných kapitalistických hodnot (Shia nemá Megan díky tomu jaký je, ale protože má cool fáro a přitahuje nebezpečí a vzrušení, jenže ne svým vlastním přičiněním) a infantilní technofetiš. Některé momenty hraničí se sebeparodií, ale bohužel jich není tolik, aby divákovi umožňovaly se nad filmem po celou dobu, nebo alespoň její většinu, smát. Trojkou se už asi radši vůbec trápit nebudu. (20.06.2011)

„Chalani, počkajte, idem vám kúpiť EŠTE TESNEJŠIE tričko.“ – „Tesnejšie už nerobia, boli sme sa pýtať.“ Viete čo, nie. Už prvý diel bol pre mňa nezábavná nezáživná kravina – a to som ako dieťa zberal komiksy  Transformers (u nás v 9O. rokoch vydával Semic-Slovart), aj skladacie figúrky (mal som sanitku!). Druhý diel si to v mojich očiach definitívne pokazil a Bay začína byť otravný. Stále mu v jednom zábere vybuchuje sto mrakodrapov naraz, zamilované páry radšej zomrú, než by sa mali rozdeliť a namakaní štíhli vojaci so samopalmi v spomalenom zábere vyskakujú z bojovej helikoptéry, držia pri sebe a za chrbtom im vychádza sýto červené Slnko, pri ktorého snímaní musel kameraman pravdepodobne utrpieť doživotné zdravotné oftalmologické následky. V dvojke to režisér zaklincoval nesympatickými postavami, otravnou smršťou trikov, otrasnými akčnými scénami, trápnym humorom (pobavili ma asi tri-štyri hlášky, inak som umieral od nudy). Dostavuje sa ku mne druhý raz v krátkom čase rozhorčenie prameniace z toho, ako sa dá preboha TAKÝTO námet so SPIELBERGOM za chrbtom TAKTO dokrkvať. K tomu desivé hysterické afektované „herecké výkony“, kedy stále niekto na niekoho niečo reve, ziape, prekrikuje ho, háda sa s ním a obecne je neznesiteľný. Obludné dve a pol hodiny. (27.05.2011)