Náměstí Spasitele

Divácky značně nevstřícný film, který se zamýšlí nad tím, co dožene člověka k extrémnímu životnímu kroku. Nepříjemně přesný obraz sobecké doby, ve které nikomu nezáleží na ostatních, dokud není pozdě. A i potom bude ty, kteří tlak nevydrželi, spíš soudit, než aby se ptal, jak tomu mohl zabránit. Je to pomalé a depresivní, ale aspoň má člověk o čem přemýšlet (70%). (21.06.2011)

V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. (22.06.2011)

Tak nejprve klady, ať už se s nimi tady nemusím zabývat. Hodně se mi líbilo, jak se to snaží být natočené ve stylu rumunských filmů, tz. co nejrealističtěji. Na většinu rumunských filmů to sice nemá, ale dojem realističnosti v tom je. Plus ještě samotný námět se mi líbil, protože skutečně má potenciál přijít s dost silným dojmem. Jenže se dá celkem lehce prokouknout, že za realistickým vizuálem se skrývá strašně hloupý scénář. Už po pár minutách to působí dost ublíženecky a s každou další minutou se ten dojem jen zvyšuje. Všechny postavy se chovají hloupě a hlavní dvojice je párem chcípáků, který se dostal (spolu s dětmi) do dost složité životní situace, neustále jim něco hází klacky pod nohy, ale většinou si za to můžou sami, protože odmítají se svojí životní situací cokoli dělat, spíš si jen v tom všem přežívají a stěžují, až... Nebudu spoilerovat, nicméně obojí z toho dělá nedůvěryhodný vykalkulovaný příběh, který se postupem času snaží citově vydírat všude kde to jen jde a ačkoli jsem doufal, že to závěr aspoň trochu zachrání, nakonec ten závěr byl na tom všem úplně nejhorší. Jen za něj bych bez váhání dal odpad, protože je nejen strašně zbabělý a vyděračský, ale taky dost hloupý. Takže to ve finále je jen vykalkulovaná nihilistická blbost, co se strašně snaží hrát si na to, jak realistická je, ale když se podíváte do jejího nitra, dojde vám, jak stupidní, klišovitá a naprosto prázdná je. Btw nechci být hnusný, ale celkem by mě zajímalo, podle čeho je ten film tak strašně nehollywoodský a že bych si ho měl kvůli tomu vážit? Jako sorry, ale filmy s tunami citového vydírání produkuje především Hollywood a tady je ho taky hromada, takže - come on... Slabé 2* (17.10.2021)

Ještě 12 minut před koncem (vím to, protože jsem na to z pudu sebezáchovy koukal po 3 večery a i tak jsem to furt zastavoval, abych se nadechl), jsem osciloval mezi pěti hvězdičkami a odpadem!. Nic mezi tím. Perfektně udělanej biják, jehož největší slabinou je paradoxně ta dokonalost, a z ní plynoucí naturalismus všech těch hnusných věcí, na který přece nepotřebuju koukat (sami máme dost). Nakonec jsou z toho ale hvězdy čtyři, a s čistým svědomím bych šel ještě o jednu níž. Mám totiž za to, že se z toho od zhruba poloviny v podstatě zcela vytratil ten původní problém, ta příšerná finanční tíseň, která je všechny do té doby totálně paralyzovala. Jsem taky přesvědčený o tom, že i v mnohem "hloupějších, jednodušších, přízemnějších" rodinách by se té Beatě dostalo odborné psychologické, následně spíš psychiatrické pomoci. A třetí výtka- ten povinný happy end. Proč? Víc než hodinu a půl mě někdo moří, pere do mě všechny ty sračky hlava nehlava a nakonec to jakože odčiní relativním happy endem? To vám mělo zachránit tržby? Nebo proč? Ten konec mě zklamal, tragédie mají být tragédie, tohle byl zrovna ten případ, tenhle druh milosrdenství si strčte do ... kam chcete (10.03.2015)

Ještě teď uvnitř pláču... Vztahy jsou zvláštní věc... Umocněno jakýmsi začarovaným kruhem peněz a jejich nedostatku a jejich nezbytnosti, do něhož nás úlisně svádí současný životní trend v podobě splátek, úvěrů, hypoték, školních a jiných potřeb dětí, aby nezaostávaly ve výbavě za svými vrstevníky, jako by náš život redukovalo jen na to, jak na tento začarovaný kruh vyzrát a neztratit se v něm. Nebo lépe řečeno neztratit v něm sám sebe, což se evidentně stalo všem hrdinům tohoto filmu. Nejvíce pak představitelce role mladé matky, jejíž cesta je od samého začátku jen volným pádem do propasti beznaděje, jež nemá dno. Film má otevřený konec, takže je jen na divákovi určit si, kde se ono pomyslné dno nachází. V duchu si přeju, aby ho našla i hlavní hrdinka filmu a mohla se od něj odrazit a změnit své směřování v životě... aspoň trochu toho malého světélka by filmu neuškodilo. Je tam jen jeho odlesk v posledním činu jejího manžela, ale to už bych prozradila více, než by chtěl ten, co se rád nechává překvapovat. A opět nemohu nedodat, jak mě stále nepřestává udivovat, že se podobně silně zpracované příběhy nenatáčejí i u nás. (03.07.2011)