Mise na Mars

Slabé tři za slušnou výpravu a triky. Ale jinak ve srovnání třeba s filmem Red Planet je to zdlouhavé, bez tahu na branku, užvaněné a nezajímavé. Red Planet je aspoň survival thriller, a v rámci něho funguje (i když jsem čekal něco jiného, třeba že budou zkoumat planetu). Když jsem vlastně i zde viděl, jak (mikro)meteority zničí kosmickou loď a posádka se nouzově zachraňuje, říkal jsem si, že v tom NASA musejí stavět rakety pěkní bulíci, když jim každou kosmickou loď jen tak bez problémů proděraví jakékoliv smetí, co letí kolem. To není dobrá reklama na rakety NASA. Taky jsem si říkal, že NASA je pověstná tím, že se buď všichni zachrání (Apollo 13), nebo zhebnou (raketoplán Challenger) - jen ve filmech se vždy jeden obětuje, aby se zachránili ostatní. Příběh Mise na Mars je v podstatě jednoduchá povídka, a myslím, že dnes už nejde o žádný spoiler, když prozradím, že jedna expedice na Marsu cosi objeví, a druhá, záchranná, tam nakonec plážovým krokem vejde, odhalí číslo 42, a každý jede domů. Mezitím hromada patosu, srdceryvné a slzopudné historky, loučení, shledání, nehody, záchrany na poslední chvíli, nezáchrany na poslední chvíli a další hromada patosu. Už jen úvodní barbecue na zadním dvorku, trvající deset minut, mi bylo z duše protivné, protože slouží jen k tomu, aby si postavy řekly to, co o sobě vědí desítky let, jen to teď musejí zopakovat divákovi. Když přihlédnu i k poslednímu filmu Marťan, docela se těším, až se ve vysokorozpočových studiích najde pár drobných na film, kde se všechno nepodělá, a kde se třeba chvilku bude ten Mars i zkoumat. Protože třeba dějově je takový céčkový snímek Dobyvatelé rudé planety (Crimson Force) zvratů plnější a zábavnější, pořád se tam něco děje. (15.02.2016)

Neuvěřitelně otravná čtvrthodina v úvodu, kdy se nad grilovanými klobásami vedly nudné kecy o ničem, shrnutelné do: „Zítra letíme na Mars. Sbohem a šáteček...“ Zaznělo sice i zajímavé: „Pojďme si ještě naposledy pozemsky vrznout!“, ale stejně nikdo nešel. Pouze jeden manželský pár kosmonautů se odvázal natolik, že se začali ocicmávat, ale jen nesměle, jako by byli na svém prvním rande. Chabé libido astronautů mě znechutilo a chtěl jsem film vypnout. Naštěstí loučení skončilo, De Palma slezl z višně a konečně (!) vlezl na startovací rampu. Na samotném Marsu už pak masakr docela odsýpal, což je uprostřed písečné bouře s chobotem celkem pochopitelné. Ač byla sestrojena emzáky-humanisty, obrovská Bílá tvář to s humanismem moc nepřeháněla: Tudududum... zkusili jste špatný signál, cha chá! Teď vás vcucnu do mixéru a rozmixuju vás na kosmoprejt! Bohužel samotné finále už opět spolehlivě v odpadu. Hrozně se to vleklo, do toho zdlouhavé vznešené kecy, přímo jak od emzáka národů J.A. Komenského. Zábava na kapačkách, v posledním tažení. (25.11.2014)

Po těch všech záludnostech, naschválech, nezdarech i smrti, které scénárista a režisér nastražili na hrdiny mise, se nakonec dozvíme, odkud se na Zemi vzal život a komu se vlastně podobáme ... no ... aspoň vzdáleně :-). ___ Pro mne osobně vizuálně nejhezčí scénou je vstup do "tváře" - bílé pole a tři lidé u základu černé vertikály - krátce řečeno úsporná estetika. (24.05.2011)

Ženy jsou prý z Venuše a muži z Marsu, ale už to asi neplatí. Všechno je jinak a Mise na Mars to odhalila. Nebylo to nějakým obzvlášť zábavným způsobem, ale o nějakou tu interesantní myšlenku se přitom dalo zakopnout a mně bylo příjemné, že jsem se přitom mohl setkat se slušným zástupem známých hollywoodských kosmonautů. Přesto si s šestiletým předstihem odvážně dovolím prorokovat, že v roce 2020 si nebudou Emeričané takhle rozverně poletovat na trase Země - Mars. (27.04.2014)

Mám z Mise na Mars neskutečně ambivalentní pocity. Na jedné straně jsou tu scény, které jsou způsobem natočení úchvatné (nepřerušený střih De Palmy je prostě ohromující) a je tu (minimálně pro mě) atraktivní téma, potažmo jeho rozvinutí. Potíž je v tom, že ona samotná myšlenka nemá žádných vlastních nápadů, pouze zpracovává mnohokrát nahozená témata. Vinou toho má film ohromně nevyvážené tempo, protože pokud se zrovna neděje něco akčnější, tak postavy bádají dlouze nad tím, co už divák tuší. Chvílemi jde navíc o neskutečně naivní sci-fi, co se hereckých projevů týče, až mi to evokuje stařičké žánrovky z 50tých let (něco jako Zakázaná planeta). Závěr by měl být ohromujícím zážitkem hodným úcty, ale jaksi to působí až příliš nevěrohodně (otázkou je, jestli můžu takový termín užít u sci-fi... dejme tomu, že v duchu seriózní podívané je konečná sekvence jaksi příliš pohádková). Prvně jsem tento film viděl těsně po jeho uvedení a byl jsem ohromně zklamán. Dnes je pro mě Mise na Mars slušným žánrovým počinem, jehož největší slabinou zůstává, že se snaží být tak moc inteligentní, vážnou a hodnotnou podívanou pro další generace. Na to, vzhledem ke své přímočarosti a občasné naivitě, opravdu nemá... jo a Morricone si to vykrádání tématu z Obětí války mohl odpustit... (23.01.2006)