Monstrum

Prvních cca 20 minut je tak příšerných, že jsem vážně uvažoval, že se zvednu a půjdu pomoci té hezké slečně do předsálí kina s prodejem popcornu. Naštěstí pak přilítne do ulic kebule sochy svobody a začne se alespoň něco dít ... i když. Nějakej nechutnej hnusnej přerostlej sráč co si dribluje z palicí sochy svobody, z vojáčků slavný US Army si udělá kopačák a místo dortíčků žere mrakodrapy, napochuduje do New Yorku a jeden tamní idiot nespustí kameru z ruky a všechno natáčí. Úplně jsem nebyl dojmu, že tenhle pablb by byl schopen si natáčet sám i vlastní popravu. No a touhle, přiznávám, značně blbou oklikou se dostávám k jádru pudla --kamera. Jako já vím, že to je dokumentaristický a realistický, / ne, že by snad nějaký divák skutečně věřil, že se to stalo / ale co je moc to je příliš. Já si připadal jak u degenů na dvorečku, chvíli jsem viděl nebe, pak padající barák a pak prdel nějakýho vojáka, potom se s kamerou pořádně zatřáslo a spatřil jsem auto, podpatek utíkajícího člověka, zase kamerovej otřes a tak furt dokola. Hlavně se mě neptejte kdo tam hrál, protože o to vůbec nejde, důležitý je, že i člověk v pokročilým stádiu třaslavky může být úspěšný kameraman. Jak tam to monstrum kadilo ty malý sráče, nebo co to vlastně lezlo z jeho prdele nebo to byla huba, nevím, no co, no, u psů se taky kolikrát nepozná kde maj prdel a kde hlavu a tohle bylo stejný a přitom to byla jediná scéna kde si mentál za kamerou zapomněl potřást se svým přístrojem. Teda teď jsem se tak nasral, že už ani nevím co jsem chtěl napsat. No nic, radši to zakončím chválou zvukových efektů, abych se uklidnil. Zvukový efekty byly udělaný na jedničku a když si to monstrum uprdlo nebo co to udělalo, tak se zatřásly sedačky i v poslední řadě kinosálu. (05.02.2008)

7/10...Abrams a jeho režisér Reeves velmi chytře využívají všech slabostí generace Ztracených, posedlé až dokumentarizační obsesí zachytit duch času, tíži chvíle, zažít něco neobyčejného a mezitím točit cokoli obyčejného, být při tom a zároveň být viděn. Pokud jste byli někdy před kamerou, víte, že v okamžiku spuštění červeného tlačítka se přepíná i cosi v nás a veškeré pokyny režiséra „buď přirozený“ jsou jen zbožným přáním, ale jak pravil jeden mrtvý bílý muž, všichni lidé jsou herci. Tak proč tenhle pud nevytěžit komerčně? Cloverfield je film na jedno použití pro generaci YouTube, noční můra o apokalypse v hledáčku amatérské kamery, intenzivní projížďka městem hrůzy s nezbytnými obludami místo horské dráhy a centrifugy. Točení stylem žaludeční neuróza spolu s dalšími technickými hejblátky a pseudoreálným snímáním navozuje při sledování hrdinů stav "Kdyby se něco takového stalo mně, tak bych..." a staví diváka do situace člověka, který si ukládá na filmová políčka svůj všednodenní život a najednou se mu naskytne být jakýmsi osudovým kronikářem, válečným novinářem z epicentra boje. Kdo by nechtěl riskovat vlastní krk, když se najednou stane osou dějin? Typologický výběr herců včetně vartanovsky přirozeného hlavního hrdiny, šmodrchání přediva vztahů mezi nimi a úsporné, ale hybné skicování naprosto banálních charakterů v první dvacetiminutovce konstruuje velmi silnou základnu pro další slasher honičku mezi mrakodrapy. Zábava ? Nepochybně, ale tak neuvěřitelně popcornová, že přes brilantní zvukovou a obrazovou stránku zůstala obrovská díra v atmosféře (tísnivost jako v hitchocovkách nebo v povedených dílech jeho ctitele Shyamalana chybí) , logice a především nevyplouvá na povrch nic skrytého, protože divák v realtime není ani chytřejší o fakta, ani bohatší o složitější narativní úrovně, a jelikož na rozdíl od hrdinů neběží o život, může se nechat pohltit, ale nabízí se mu prožitek pohříchu prefabrikovaný. May contain spoilers....Samotné monstrum působí jako hysterická ještěřčí těhotná, která si pro svůj těžký porod přerostlých Frenzíků, kteří utekli Optimovi z lopaty, vybrala Manhattan a porodní bolesti si krátí klácením mrakodrapů. Druhá možnost je ještěrčí batole procházející fází odmítání s průvodními příznaky: extrémní žravost a agresivita. Deficit informací ohledně motivace a geneze oné příšery, které reprezentuje cosi prastarého, je při sledování přebit atletickým tempem, ale možná jsem pro čistě popisné reálné docu-drama příliš zhýčkaný divák, který si přeje být znepokojován. Cloverfield jsem si tudíž užila jako zábavný experiment, ale probouzí příliš málo emocí a otázek, než abych se na něj vydala znovu. Pamatovat si ho budu: coby přelomový 3D-simulátor s nesmírně zručnou a chápavou obsluhou, na který jsem viděla chytlavé reklamy a neodolala. Chápu to nezměrné nadšení. Jeden den na Matějské (strach, napětí a cukrová vata included) by vás vyšel mnohem dráž:) (26.01.2008)

Katastrofický film z jiného úhlu pohledu, který by byl miláčkem českých simultánních dabéru počátku 90.let. Ti by si totiž vystačili neustálým monotónním opakováním tří vět: „Ó můj bože.“ „Ó můj bože, co to je?“ případně „Sakra, ten je ale velikej!“ Prvních 17 minut to byla opravdu katastrofa, aniž by se cokoliv stalo. Pak se naštěstí ukáže, že projekt Arrowhead mají nejen v Maine, ale i poblíž Manhattanu a dřív než stačí mlha připlout, jetelíčková stvůra je zde! Takže Hude, kašli na pud sebezáchovy a neváhej a toč! Cloverfield je ukázkou toho, jak se může chytrá reklamní kampaň a postupné vypouštění informací zapříčinit o úspěch filmu s relativně nízkou.., ehm..rozpočtem. Tvůrce monstra Neville Page tvrdil, že chtěli něco jako malé baby, které zmateně pobíhá ulicemi, neví kde je a chce zpátky k mámě. Nechtěl bych být poblíž až se maminka dozví, co chlapci z US Army dělají jejímu zlatíčku.. (30.01.2009)

Je to velké, je to naštvané, má to chuť ničit a musíte si na to počkat dobrých dvacet minut. Dvacet minut otravného seznamování s hrdiny, kteří stejně nejsou zajímaví a svými sklony k sentimentalitě si v katastrofické části vyloženě říkají o zašlápnutí. Přesto oceňuji, že na těchto úvodních dvacet minut tvůrci nerezignovali a dali tak vyniknout onomu zlomovému okamžiku, kdy se další utahaná párty mění v boj o přežití. Právě okamžiky bezprostředně následující „útoku“ jsou nejpůsobivější. Nikdo neví, „co se to doprdele děje“, lidi jímá panika, většina neorganizovaně vybíhá do ulic, někteří organizovaně rabují obchody, a ozbrojené složky se snaží zjednat pořádek. Následná sebevražedná výprava je v pořádku, pokud hned zkraje pominete fakt, že takhle by se nejspíš žádný rozumný člověk nikdy nezachoval (jestli stále věříte v čistou, nesobeckou duši a pravou lásku, máte můj hluboký obdiv). Zápletka tak jako tak není důležitá, forma žere obsah. Faktory nějak zásadně narušující dokumentární dojem, nejsou přítomné. Bez dokonalého ozvučení by spousta scén budila smích a závěrečné titulky… když už jsem stvořil dílo, za které se nestydím, tak se pod něj taky podepíšu, ne? Zatím jsem neviděl věrohodnější záznam fikce (ultralaciná Záhada Blair Witch není tak atraktivní z jediného prostého důvodu – málokdo by na YouTube dal před autentickým záznamem vymazání Manhattanu z povrchu zemského přednost bloudění skupinky nesympatických studentů řáholeckým lesíkem). Natáčeno standardním způsobem, je Monstrum (pravý opak „Top Secret“ názvu Coverfield) prachobyčejným sci-fi blábolem ve stylu Emmerichovy Godzilly, neznamená to však, že by bylo fajn, kdyby následovala tsunami napodobitelů, přesvědčených, že oni to zvládnou taky, vždyť na tom nic není. V žádném případě. Monstrum funguje tak trochu silou vůle a masivní reklamní kampaně a třebaže mu v rámci mantinelů vytyčených žánrem a zvolenou formou nelze nic vytknout, cesta, již se ubírá, by naráz nezvládla větší zátěž. Možná za nějakých deset let… . 80% Zajímavé komentáře: pshimi, Jhershaw, dezorz, Ferelen, Vodny, ing.Frosty (16.03.2008)

Ak divák pristúpi na hru režiséra so scenáristom a odpustí hneď niekoľko scenáristických absurdít vychádzajucich zo samotnej podstaty vložiť kameru do rúk jednému z hrdinov, dočká sa pomerne slušnej zábavy. Hoci pocit bezmocnosti postáv nie je ani zdaľeka tak silný ako napríklad v záverečnej 30-minútovke *[Rec]* a skutočne hororových scén je poskromne, atmosféra polozničeného mesta v zásade funguje. Zručne natočený blockbuster ktorý patrí k tomu najlepšiemu, čo sa urodilo v rámci found footage žánru. (06.04.2008)