Monstrum

7/10...Abrams a jeho režisér Reeves velmi chytře využívají všech slabostí generace Ztracených, posedlé až dokumentarizační obsesí zachytit duch času, tíži chvíle, zažít něco neobyčejného a mezitím točit cokoli obyčejného, být při tom a zároveň být viděn. Pokud jste byli někdy před kamerou, víte, že v okamžiku spuštění červeného tlačítka se přepíná i cosi v nás a veškeré pokyny režiséra „buď přirozený“ jsou jen zbožným přáním, ale jak pravil jeden mrtvý bílý muž, všichni lidé jsou herci. Tak proč tenhle pud nevytěžit komerčně? Cloverfield je film na jedno použití pro generaci YouTube, noční můra o apokalypse v hledáčku amatérské kamery, intenzivní projížďka městem hrůzy s nezbytnými obludami místo horské dráhy a centrifugy. Točení stylem žaludeční neuróza spolu s dalšími technickými hejblátky a pseudoreálným snímáním navozuje při sledování hrdinů stav "Kdyby se něco takového stalo mně, tak bych..." a staví diváka do situace člověka, který si ukládá na filmová políčka svůj všednodenní život a najednou se mu naskytne být jakýmsi osudovým kronikářem, válečným novinářem z epicentra boje. Kdo by nechtěl riskovat vlastní krk, když se najednou stane osou dějin? Typologický výběr herců včetně vartanovsky přirozeného hlavního hrdiny, šmodrchání přediva vztahů mezi nimi a úsporné, ale hybné skicování naprosto banálních charakterů v první dvacetiminutovce konstruuje velmi silnou základnu pro další slasher honičku mezi mrakodrapy. Zábava ? Nepochybně, ale tak neuvěřitelně popcornová, že přes brilantní zvukovou a obrazovou stránku zůstala obrovská díra v atmosféře (tísnivost jako v hitchocovkách nebo v povedených dílech jeho ctitele Shyamalana chybí) , logice a především nevyplouvá na povrch nic skrytého, protože divák v realtime není ani chytřejší o fakta, ani bohatší o složitější narativní úrovně, a jelikož na rozdíl od hrdinů neběží o život, může se nechat pohltit, ale nabízí se mu prožitek pohříchu prefabrikovaný. May contain spoilers....Samotné monstrum působí jako hysterická ještěřčí těhotná, která si pro svůj těžký porod přerostlých Frenzíků, kteří utekli Optimovi z lopaty, vybrala Manhattan a porodní bolesti si krátí klácením mrakodrapů. Druhá možnost je ještěrčí batole procházející fází odmítání s průvodními příznaky: extrémní žravost a agresivita. Deficit informací ohledně motivace a geneze oné příšery, které reprezentuje cosi prastarého, je při sledování přebit atletickým tempem, ale možná jsem pro čistě popisné reálné docu-drama příliš zhýčkaný divák, který si přeje být znepokojován. Cloverfield jsem si tudíž užila jako zábavný experiment, ale probouzí příliš málo emocí a otázek, než abych se na něj vydala znovu. Pamatovat si ho budu: coby přelomový 3D-simulátor s nesmírně zručnou a chápavou obsluhou, na který jsem viděla chytlavé reklamy a neodolala. Chápu to nezměrné nadšení. Jeden den na Matějské (strach, napětí a cukrová vata included) by vás vyšel mnohem dráž:) (26.01.2008)

Monstrum jsem viděla jen chvíli po tom, co z mého pohledu velmi podobné Transformers (podobné = blockbuster, spousta rachotu, triky, snaha o velkolepost a popcornovou zábavu) a musím říct, že Monstrum z toho vyšlo vítězně, i když ne zas o tolik. Pokus o posunutí schématu z Blair Witch zas až tak nevyšel, film totiž není skoro vůbec napínavý, co se stane hlavním hrdinům mi bylo celkem fuk, protože jsem neměla nejmenší důvod se s kýmkoliv ztotožnit a ani "amatérská" kamera nesplnila svůj účel tak, jak měla. Co se bude dít je předvídatelné až hrůza a ani to monstrum není tak nějak monstrózní, jak bych čekala. Mimochodem - nepřišlo vám ani trochu divné, že jediný přístroj, kterému v celé té katastrofě vydržely baterky byla náhodou ona kamerka, díky které celá tahle "nádhera" vznikla? Takhle koncentrované nelogičnost, chyby a blbosti, jako tady, už jsem hooooodně dlouho neviděla... (28.10.2008)

Monstrum bylo na můj vkus příliš bombovzdorné, pak bychom tu měli několik klišé typu jsem jak mrakodrap, ale přiblížím se k vám naprosto neslyšně nebo jsem probodnutá armaturou a umírám, ale přesto za pár minut bystře utíkám jako sprinter a nejevím sebemenší známky zranění. Nápad vidět to z pohledu několika přeživších by byl fajn, kdyby rozklepaná ruční kamera dávala šanci trochu si dění užít (o nestvůře nemluvě). Úvod je naprosto zbytečně dlouhý, v průběhu filmu ruční kamera zabírá v naprosto nelogických situacích a když už, tak něco jinýho, než co by normální člověk zabíral, na můj vkus se ani nějak nedá mluvit o budování napětí a ani náhodou to nebudí dojem reálný situace. Např. cesta tunelem metra, podobná scéna je mnohonásobně lepší třeba v 28 týdnech poté nebo v Descentu. Jako celek pak film prohrává na celé čáře s rovněž first person kamerou filmem [Rec]. (20.08.2008)

Perfektní atmosféra, dokonalá realističnost, skvělý herecký výkony a božská vizuální stránka - mě se ten dokumentární styl začíná prostě čim dál tim víc líbit a docela kvituju, že se to teď hojně rozmáhá. Ovšem výtky k tomu rozhodně mam, jednak na realističnosti dosti ubírá až moc sci-fi monstrum, je mi jasný, že cokoliv co má přes 20 metrů, žere to lidi a klátí baráky neni moc realistický, ale tohle prostě ani takovej dojem nedělalo, což je v porovnání s dokumentární kamerou docela velkej rozdíl. Druhá výtka směřuje ke konci filmu, kterej je zbytečně předvídatelně protahovanej, v podstatě člověku je celkem jasný hned od začátku jak to skončí a tvůrci ho za prvé ani trochu nepřekvapí a za druhý to ještě udělaj dost okatě a jednoduše, i když opět jako v celým filmu neskutečně působivě. Nicméně jinak sem si film fakt dokonale užil a i přes ty dva mínusy musim dát plný hodnocení, protože těch plusů je tady mnohonásobně víc. Jinak ještě nechápu, jak je možný, že v těhle dokumentárně natočených filmech jsou herci pokaždý naprosto bezchybný, že bych jim uvěřil snad cokoliv. (05.04.2008)