Monstrum

Odhliadnuc od (pre mna tazko uveritelnej) absurdity samotnej podstaty "inakosti" filmu - t.j. vytrvalost v natacani pri tak zivotu nebezpecnych vypatych situaciach, je Cloverfield skvelym upgrade toho, co pred rokmi naznacil (pre mna velmi slaby) Blair Witch. A nie je to len vacsou atraktivitou katastrofickeho pribehu a posilenim faktorov mediality a medialnosti, ale hlavne dorazom na maximalne vyuzitie hesla "za malo penazi, vela muziky" (viralny marketing pre tieto ucely neberiem v uvahu ;) . Efektne snimanie s vybornym zvukom dodava scenam silnu atmosferu, v dvoch pripadoch priam az fantasticku. Uz pri pozerani si sice uvedomite, ze zvoleny pristup "katastrofa skrz pohlad priameho ucastnika" so snahou o posilnenie pocitu "na vlastnej kozi" dostava trhliny v prevazne modelovo vykreslenych zmenach charakteru postav, ovsem tie su uspesne tlmene spravnym davkovanim zimomriavkovych sekvencii podnecujucim vasu vlastnu fantaziu smerom "co ak by...". Druhe pozretie uz mozno tak intenzivne nebude, ale to je irelevantne. PS: Na vytrvalych divakoch po zaverecnych titulkoch (za zvukov vybornej hudby odkazujucej na hudobne motivy z monster filmov 50´s minuleho storocia) caka maly audio dodatok... . (21.01.2008)

7/10...Abrams a jeho režisér Reeves velmi chytře využívají všech slabostí generace Ztracených, posedlé až dokumentarizační obsesí zachytit duch času, tíži chvíle, zažít něco neobyčejného a mezitím točit cokoli obyčejného, být při tom a zároveň být viděn. Pokud jste byli někdy před kamerou, víte, že v okamžiku spuštění červeného tlačítka se přepíná i cosi v nás a veškeré pokyny režiséra „buď přirozený“ jsou jen zbožným přáním, ale jak pravil jeden mrtvý bílý muž, všichni lidé jsou herci. Tak proč tenhle pud nevytěžit komerčně? Cloverfield je film na jedno použití pro generaci YouTube, noční můra o apokalypse v hledáčku amatérské kamery, intenzivní projížďka městem hrůzy s nezbytnými obludami místo horské dráhy a centrifugy. Točení stylem žaludeční neuróza spolu s dalšími technickými hejblátky a pseudoreálným snímáním navozuje při sledování hrdinů stav "Kdyby se něco takového stalo mně, tak bych..." a staví diváka do situace člověka, který si ukládá na filmová políčka svůj všednodenní život a najednou se mu naskytne být jakýmsi osudovým kronikářem, válečným novinářem z epicentra boje. Kdo by nechtěl riskovat vlastní krk, když se najednou stane osou dějin? Typologický výběr herců včetně vartanovsky přirozeného hlavního hrdiny, šmodrchání přediva vztahů mezi nimi a úsporné, ale hybné skicování naprosto banálních charakterů v první dvacetiminutovce konstruuje velmi silnou základnu pro další slasher honičku mezi mrakodrapy. Zábava ? Nepochybně, ale tak neuvěřitelně popcornová, že přes brilantní zvukovou a obrazovou stránku zůstala obrovská díra v atmosféře (tísnivost jako v hitchocovkách nebo v povedených dílech jeho ctitele Shyamalana chybí) , logice a především nevyplouvá na povrch nic skrytého, protože divák v realtime není ani chytřejší o fakta, ani bohatší o složitější narativní úrovně, a jelikož na rozdíl od hrdinů neběží o život, může se nechat pohltit, ale nabízí se mu prožitek pohříchu prefabrikovaný. May contain spoilers....Samotné monstrum působí jako hysterická ještěřčí těhotná, která si pro svůj těžký porod přerostlých Frenzíků, kteří utekli Optimovi z lopaty, vybrala Manhattan a porodní bolesti si krátí klácením mrakodrapů. Druhá možnost je ještěrčí batole procházející fází odmítání s průvodními příznaky: extrémní žravost a agresivita. Deficit informací ohledně motivace a geneze oné příšery, které reprezentuje cosi prastarého, je při sledování přebit atletickým tempem, ale možná jsem pro čistě popisné reálné docu-drama příliš zhýčkaný divák, který si přeje být znepokojován. Cloverfield jsem si tudíž užila jako zábavný experiment, ale probouzí příliš málo emocí a otázek, než abych se na něj vydala znovu. Pamatovat si ho budu: coby přelomový 3D-simulátor s nesmírně zručnou a chápavou obsluhou, na který jsem viděla chytlavé reklamy a neodolala. Chápu to nezměrné nadšení. Jeden den na Matějské (strach, napětí a cukrová vata included) by vás vyšel mnohem dráž:) (26.01.2008)

Nemohu film ohodotit lépe, než jsem učinili. Prostě nemohu a to z jednoho prostého důvodu - připadám si ošizen. Viděl jsem montrum? Ano. Šel z něho děs? Rozhodně. Užil jsem si ho? V žádném případě. Za normálních okolností by mi to nevadilo, u filmu, jehož existence je postavena a přředevším podmíněna pouze a jedine existenci této obludy mi to vadí fest. Mohl bych ale pokračovat. Film pokládá spoustu otázek, nezodpovídá však jedinou. Ruční kamera sice umocňuje zážitek, tvůrci s ním však nedokáž pracovat, využít ho. Atmosféra je hutná, nikoliv však strhující, jako tomu bylo u Války světů, Já, legendy, nebo třeba i u Letu č. 93. Film nedovede strhnout, zmůže se jen na pár laciných (byť účinných) lekaček a strach z neznámého taktéž dělá svoje, výsledné dojmy jsou ale značně rozporuplné a ve výsledku převažuje pocit zklamání a s ním nevyhnutelně i pouhé 3 hvězdy (7/10, chcete-li) a otázka: A tohle je jako všechno? (21.01.2008)

Ukázka neefektního efektu. Po většinu krátké stopáže filmu jsem měl pocit, že jsem svědkem realizace typicky řídkého scénáře katastrofického filmu, který byl chytře obalen vytříbenými technickými prostředky a naservírován publiku za syrova. To bohužel nic nemění na tom, že pod syrovým obalem je „Monstrum“ propečené, místy až spálené. Vlastně i na technické provedení je nutno hledět v kontextu doby – stačí se podívat, do jaké míry dominuje ruční kamera např. současným americkým seriálům. Z tohoto pohledu podržel producent J. J. Abrams dokonale prst na tepu doby a předložil publiku snímek s povědomým vzhledem a obsahem, který plně vyhovuje současné posedlosti pocitem ohrožení. Bohužel „Monstrum“ není víc než obal a i ten obal hraje pouze na první signální. Tenhle film je pouze obraz a zvuk. Mizerné postavy, afektovaní herci, žádný obsah. Ačkoli se jedná o bezesporu kvalitní žánrovou záležitost, způsob, jakým z filmu prosvítá jeho ledabyle zakrytá konvenčnost, mě zklamal. Navzdory skromným očekáváním... [6/10] (27.01.2008)

Když se rozdávaly originální nápady, Abrams se svou partou předbíhali. Jak jinak vysvětlit to, že příběh provařeného žánru, natočený technikou osvědčenou již od marylandských lesů, dokáže jen pomocí roušky tajemství překovat v dokonalý hit, na který se hrnou davy a který mu s velkou radostí zbaštím? Parádní zážitek, který mi svou sugestivností nedal v den projekce pořádně spát. (22.02.2008)