Monstrum

V Monstru nelze vysledovat tradiční filmový vodítka, jelikož je dělaný výhradně přes jednu (handy) kameru a film se musel vypořádat s nemožností střihu. Nejzajímavější je ovšem problematika týkající se postav. Ty jako by vás mezi sebe nechtěly vpustit, jde o metrosexuály, extroverty na hranici sympatičnosti a sexy holky. Slouží hlavně pro pohled. Což byl záměr. Autoři filmu nechtějí, abyste byli jednou z postav filmu, ale abyste se stali další postavou, prostě sami sebou a mohli si příběh prožít na vlastní pěst. Už nemusíte být Cruisem z Války světů či Owenem z Potomků lidí. Tenhle koncept potlačené identifikace je velice důmyslný a ze všeho nejvíce se blíží počítačovým hrám. Anoncuje věk virtuální reality. Navíc nechává tvůrcům volné pole působnosti a je na nich, zda chtějí zakončit děj šťastně, nebo nešťastně. Můžou klidně všechny postavy vybít, protože o ně vůbec nejde, podstatný je „osud" diváka. Monstrum je dokonce natolik výtečné, že by vůbec nemuselo přepínat do dramatu, ale klidně se mohlo dovalit do konce na vlně romantiky a pokračovat v party ze začátku. (19.04.2008)

Reklamní kampaň jsem pro jistotu přehlížel a k atmosféře obrovského hype jsem jen lehounce přičichával, už nejednou jsem se nechal producenty napálit. Úvodní spot že jde o tajnou nalezenou nahrávku s logem Dharma Iniciative beru jako skvělý žertík. Pak se konečně něco začíná dít, seznámení s postavami, pár dobrých hlášek a zvyknutí si na netradiční práci s kamerou. Po dvaceti minutách jsem vržen spolu s protagonisty do pekla, kde absolutně nemám šajnu o tom co se děje a během toho všeho mi několikrát praští čelist o stůl (mrakodrap, televizní záběry). Následuje opatrné seznámení s romantickým subplotem a ne moc líbivá scéna na mostě (v obráceném pořadí). Vše vypadá realisticky, lidé rabují, houkačky houkají a v dáli stále něco bouchá, řve či padá. Následná první konfrontace s armádou je něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho - lépe zpracováno než ve Spielbergově Válce světů, scénu v metru už jsem však viděl nesrovnatelně lépe v Pádu do tmy. Hvězdo pěchotní broučci (mimochodem pro většinu zde komentujících - to nejsou potomci monstra) jsou pěkně hnusní, asi stejně jako samotné monstrum, ale působí spíš groteskně než strašidelně. To už se však nedá tvrdit o atmosféře, což jen dokumentuje scéna s infekcí (mrazilo mě v zádech jako už dlouho ne). Po tomto už film jen dojíždí do svého otevřeného konce a já spokojeně uděluji maximální hodnocení za nevšední a originální filmový zážitek. PS: monologu, nikde ve filmu není řečeno, že konečné řešení je použítí jaderných zbraní, slovo jaderný nebo nukleární nezaznělo ani jednou. (14.03.2009)

I když se to tváří „blairwitchovsky“ s maximální mírou realističnosti, pořád to na mě v mnoha scénách (napadení malými alieny, nákaza milované, vrtulník atd) působilo hodně nepřirozeně. Prostě nejsem schopen věřit tomu, že v takových zlomových chvílích, kdy mi jde o holý kejhák (nebo mých nejbližších), bych byl ještě ochoten nahlížet okolí skrze displej kamery, to ani náhodou. Jinak ale perfektně odvedená práce (triky, výprava, vzhled monstra) a lahůdkově apokalyptická atmosféra s některými záběry, které nabývají až sladce surrealistického nádechu (jeden za všechny – bílý kůň táhnoucí kočár v epicentru řádění monstra). Zážitek mnohokrát znásoben, pokud je film viděn v přítmí kina na velkém plátně a se špičkovým ozvučením. (16.05.2008)

Tak to byli fakt GIGANTI. Byl jsem fakt vyšokovanej a žasl jsem. Totálně mě to vtáhlo a to prosím, i před tím, než se objevilo monstrum. Demoliční scény jsou dokonalé a třeba procházení tunelem nebo následné zjištění následků kousance je fakt šokující. Nejlepší je ale že i ty postavy byly hodně dobré a věřil jsem jim, že šli pro tu holku místo aby zdrhali. Pro mě největší pecka poslední doby. (06.02.2008)

Abrams je pravděpodobně génius v marketingu a schopnosti trefit se do vkusu diváka, ale není to Bůh. Zde to dokazuje, když předložil v trailerech vizi New Yorku pod útokem neznámé potvory sledované z pozice několika prostých občanů s kamerou, kteří jdou napříč městem zachránit přítelkyni, jednoho z nich. Fádní zápletka, kterou jsem snad i ignoroval a očekával zábavu. To byla poměrně velká chyba, protože po prvních 20ceti minutách nudy, které z filmu dělají spíše komedii mi bylo předloženo až příliš nereálné a na efekt natočené dílo, které svou dokumentárnost má jako poslední možnost zajímavost. Kamera ušla, ale hlava sochy svobody o rozměrech dvou aut vedle sebe byla totálně k smíchu a scény, ve kterých "rádoby kameraman" raději točí než, aby přidal ruku k dílu byly naprosto k smíchu. V podobné chvíle jsme se jako divák začal ptát proč, proč drží ten člověk kameru a sleduje jak ostatní umírají? Odpověď pochopitelně nikde a ani to obrovské neskutečné monstrum mi nebylo předloženo, jak bych si přál. Jediné štěstí má snímek v tempu, které mi nedávalo prostor na příliš těchto otázek, ale po skončení se sami vynoří a otravují mojí mysl. Ani několik dobrých scén nedokáže unést celý snímek, který je na efekt příjemný, ale také směšný až stupidní. Příběh je velké klišé a už jen čekám, až bude natočen druhý díl, v kterém se snad dozvím o té potvoře trochu víc a už to nebude s rozklepanou kamerou v ruce. Nejsmutnější mi přišel fakt, že na konci vám má být líto ústřední dvojice, ale jejich romantická rovina v mých očích naprosto nefungovala. Velmi slabé 3*, po druhém shlédnutí, pokud k němu dojde, to budou jistě 2, škoda. PS: připadali ty malý potvory někomu jako zmenšená kopie "hmyzu" z Hvězdné pěchoty? Kde je originalita...Pozn.:neviděno v kině a nějak mě to nepálí. (17.04.2008)