Monstrum

Ukázka neefektního efektu. Po většinu krátké stopáže filmu jsem měl pocit, že jsem svědkem realizace typicky řídkého scénáře katastrofického filmu, který byl chytře obalen vytříbenými technickými prostředky a naservírován publiku za syrova. To bohužel nic nemění na tom, že pod syrovým obalem je „Monstrum“ propečené, místy až spálené. Vlastně i na technické provedení je nutno hledět v kontextu doby – stačí se podívat, do jaké míry dominuje ruční kamera např. současným americkým seriálům. Z tohoto pohledu podržel producent J. J. Abrams dokonale prst na tepu doby a předložil publiku snímek s povědomým vzhledem a obsahem, který plně vyhovuje současné posedlosti pocitem ohrožení. Bohužel „Monstrum“ není víc než obal a i ten obal hraje pouze na první signální. Tenhle film je pouze obraz a zvuk. Mizerné postavy, afektovaní herci, žádný obsah. Ačkoli se jedná o bezesporu kvalitní žánrovou záležitost, způsob, jakým z filmu prosvítá jeho ledabyle zakrytá konvenčnost, mě zklamal. Navzdory skromným očekáváním... [6/10] (27.01.2008)

Opřít se do takového tématu rozhodně záleží na samotné odvaze tvůrců, protože téma rozhodně není nic neobvyklého, to neobvyklé se ale objevuje až ve vnitř již na začátku a to, že tento film je vlastně takovým neosobně osobním zpracováním jednoho člověka a pár lidí kolem něj, při příchodu oblud do New Yorku a hlavně při pádu samotné hlavy Sochy Svobody do jedné z Avenue, kde náš hlavní hrdina stojí a nechápavě čumí právě na onu sochu. Tuto scénu jsem měl čest vidět v traileru, který mě neskutečným způsobem nasosal. S plným očekáváním vyčkával až do chvíle, než se Monstrum objevilo v kinech. Do kina jsem nakonec na tento film bohužel nešel a byla to neskutečná škoda. Monstrum je totiž film určený speciálně a jen do kin. V pohodlí domova si to rozhodně natolik neužiju, a už vůbec ne, když si napirátim z internetu nějakou cam verzi (což jsem neudělal, ale pochybuji o tom, že se někdo neodhodlal), kde efekty neuvidim snad vůbec. Protože právě efekty jsou neskutečně pestré a zajímavé a právě díky tomu jak je to tak reálné a zajímavé, což byl vlastně účel, když je to točeno obyčejnou kamerou, tak nemůžu jinak než se vztyčeným palcem nahoru. I přesto je tu pár záporných bodů. Všechno nějak začíná a všechno nějak končí a bylo by minimálně zvláštní začít u takovéhoto filmu okamžitě něčím monumentálním. Proto necelých 20 minut musím u obrazovky jak vůl čekat a čekat, až se začne dít něco opravdu zajímavého. A nejen to je chyba samotného filmu. Kamera je neskutečně rozkmitaná a rozbolí z toho hlava, ale proč by ne, furt musím brát v potaz, že je to točeno OSOBNÍ kamerou, která ale dokáže zázraky, protože záznam nakonec budeme mít možnost vidět právě MY. Monstrum není špatný film. Neskutečně nápaditý s nejmonumentálnější reklamní kampaní, kterou jsem kdy u filmu viděl, s nejnápaditějším příběhem, zpracovaným tak, jak to ještě divák neměl šanci vidět a tak i když není tak dobrý jak jsem čekal na něj jen tak nezapomenu, protože za nápad se občas platí víc jak za samotné zpracování, a tady oceňuji hlavně nápad, než zpracování. Zpracování je totiž opravdu až moc osobní, až moc citové a hlavně z tý příšery nevidim skoro nic. Možná v dalších dílech, v dalších osobních zpovědích...jestli nějaké budou. --- What is IT? (19.04.2008)

Dokonale neoriginálne a držiace sa všetkých schém a klišé podobných filmov, ale úchvatná forma to prebíja a vlastne dáva tej "otrepanosti" zmysel. Hra na "všetky tie veci, ktoré sme už videli v iných filmoch, ale nikdy nie takto" v druhej polovici mierne stráca tempo, ale pocit autentického zážitku je silný až do konca. Opakovane a na TV obrazovke by ma to asi nebavilo, ale premiérovo v kine je to šleha. (03.04.2008)

Zřejmě jsem jeden z menšiny těch, na které film příliš nezapůsobil ... Jedno se musí nechat, to oceňuji nejvíce - film využívá mnoha opravdu klasických klišé tzv. "monster movies", které byly a jsou doménou zejména Japonska (Gappa, Godzila, Gamera, ...). Využití těchto klišé a "moderní techniky", kterou bych nazval osobně "jsem v tom a sleduji skutečnost", je výborný nápad. Člověk si tak může zhruba prožít dojem, jaké je to být ve městě, které boří neznámé obrovské monstrum. Dále musím ocenit technické zpracování celého filmu, to je opravdu úchvatné. Ale jinak mi film přišel prostě docela plochý ... Zejména díky hereckým výkonům a nelogičnostem v jejich chiování a projevech emocí. Ty jsou prostě otřesné, proto i když sleduji "reálné záběry z osobní kamery, která je při tom" a kolem mne vše řve, dupe a vybuchuje, tak nemůžu filmu "uvěřit" a vžít se do něj. Proto se vytrácí i jakýkoliv strach a napětí a jako horror tento film u mne naprosto selhává. Uvěřitelnější mi už přišlo chování postav ve filmu, který tento styl natáčení založil - "Cannibal Holocaust", a to už je co říct!! Prostě přátelé postav umírají a postavy filmu si pobíhají po městě jako by nic, občas uroní nějakou tu slzu, občas vykřiknou, ale aby zahrály opravdovou hrůzu, to ne ... Tím film naprosto ztrácí na dojmu, který má prvotně vyjadřovat - pocit, že se to skutečně děje... Mnohonásobně více v tomto směru oceňuji španělskou zombárnu "REC", která v v těchto ohledech, tedy projevech emocí, šoku a zmatků, dosahuje naprostého vrcholu. Ale i tak oba filmy hodnotím v obecné rovině stejně. Jsou to dobré filmy, ale nic, co by mne nějak výrazně překvapilo a bavilo ... "Prdící příšera mě prostě příliš nedostala ..." (26.07.2008)

Reklamní kampaň jsem pro jistotu přehlížel a k atmosféře obrovského hype jsem jen lehounce přičichával, už nejednou jsem se nechal producenty napálit. Úvodní spot že jde o tajnou nalezenou nahrávku s logem Dharma Iniciative beru jako skvělý žertík. Pak se konečně něco začíná dít, seznámení s postavami, pár dobrých hlášek a zvyknutí si na netradiční práci s kamerou. Po dvaceti minutách jsem vržen spolu s protagonisty do pekla, kde absolutně nemám šajnu o tom co se děje a během toho všeho mi několikrát praští čelist o stůl (mrakodrap, televizní záběry). Následuje opatrné seznámení s romantickým subplotem a ne moc líbivá scéna na mostě (v obráceném pořadí). Vše vypadá realisticky, lidé rabují, houkačky houkají a v dáli stále něco bouchá, řve či padá. Následná první konfrontace s armádou je něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho - lépe zpracováno než ve Spielbergově Válce světů, scénu v metru už jsem však viděl nesrovnatelně lépe v Pádu do tmy. Hvězdo pěchotní broučci (mimochodem pro většinu zde komentujících - to nejsou potomci monstra) jsou pěkně hnusní, asi stejně jako samotné monstrum, ale působí spíš groteskně než strašidelně. To už se však nedá tvrdit o atmosféře, což jen dokumentuje scéna s infekcí (mrazilo mě v zádech jako už dlouho ne). Po tomto už film jen dojíždí do svého otevřeného konce a já spokojeně uděluji maximální hodnocení za nevšední a originální filmový zážitek. PS: monologu, nikde ve filmu není řečeno, že konečné řešení je použítí jaderných zbraní, slovo jaderný nebo nukleární nezaznělo ani jednou. (14.03.2009)